Jakub Kučera: Quo vadis Energiewende aneb Rok 2015 v německém elektrárenství

Minulý rok byl pro německé elektrárenství nepochybně přelomovým – poprvé v německé moderní historii pokryly obnovitelné zdroje třetinu německé spotřeby elektřiny a jasně si upevnily první místo v německém výrobním mixu před hnědým uhlím. Pokud se nestane něco nepředvídatelného a Němci se budou držet svých plánů, uhlí se na výsluní už nikdy nevrátí. Zbavit se ho ale úplně nebude vůbec snadné. I to ukázal rok 2015.

Obnovitelné zdroje elektřiny (OZE) brány jako jeden zdroj pokryly v roce 2015 celých 32,5 % německé spotřeby, zatímco hnědé uhlí jen 26 %. Od roku 1990 se výroba z OZE zdesetinásobila na loňských 194 TWh a i nárůst oproti předchozímu roku byl rekordní – celých 32 TWh, tedy zvýšení o celou pětinu a rovněž rekordních pět procentních bodů na spotřebě. Téměř celý nárůst šel přitom na vrub větru (+29 TWh, tedy 90 % přírůstku). To mělo dvě příčiny – jednak loni relativně dobře foukalo (dřívější roky byly z hlediska síly větru spíše podprůměrné) a do sítě se zapojily další větrné turbíny – 5,8 GW v roce 2014 a dalších 4,7 GW v prvních třech čtvrtletích roku 2015. Postupně se daří do sítě zapojovat více turbín postavených na moři, které mají lepší vytížení. Rapidní růst bude tedy minimálně v nejbližších letech pokračovat.

Další nárůst zelených zdrojů německé elektrárenství nepochybně dále změní a nelze vyloučit, že se objeví práh, za kterým už další navýšení bude značně problematické. Němci ale minimálně splní svůj cíl pro rok 2025 - podíl OZE na spotřebě ve výši 40-45 % - a sice s předstihem několika let (viz graf 1). Mimochodem se obnovitelné zdroje, brány jako jeden zdroj, staly i největším výrobcem elektřiny v historické perspektivě – když si v roce 1990 odbývalo chvilku své největší slávy hnědé uhlí, dodalo jen 171 TWh. Stejné množství vyrobily ve svém rekordním roce, tedy 2001, jaderné elektrárny.

Nepochybný úspěch v podobě rostoucího podílu obnovitelných zdrojů kazí téměř neklesající výroba elektřiny z hnědého a černého uhlí (pokles jen 0,14 TWh, tedy půl procenta). To je problém, protože německý plán na redukci emisí oxidu uhličitého počítal právě s tím, že slunce a vítr vytlačí špinavé uhlí. Uhelné zdroje stále nechtějí odejít do důchodu a emise skleníkových plynů v roce 2015 proto dokonce lehce stouply. Očištěno o vliv počasí přinejlepším stagnovaly. Německo se nyní nachází na trajektorii, na které svůj cíl pro rok 2020 bezpečně mine (viz graf 2). Vzhledem k tomu, kolik se do nové čisté energetiky investovalo finančního a politického kapitálu, není to pro tamní politiky dobrá zpráva.

Proč podíl uhlí neklesá? Jednou z odpovědí je, že v roce 2015 byla odstavena další jaderná elektrárna Grafenrheinfeld, takže uhelným elektrárnám opět ubyla konkurence, která má výrobní náklady dokonce nižší, než jsou ty jejich. Možnost prodat více elektřiny na domácím trhu by ale sama o sobě nestačila. Odpověď musíme hlavně hledat v jiných dvou rekordech, které Německo rovněž v roce 2015 nastolilo.

Spolková republika v roce 2015 vyrobila nejvíce elektřiny ve své historii, když překonala i rekord z doby před globální finanční krizí. Protože ale spotřeba více méně stagnuje, vyvezla také rekordní množství elektřiny. Když se zaměříme na obchodní toky (fyzické v síti se mohou lišit), činil německý čistý vývoz 60 TWh, tedy 9 % německé výroby a pro srovnání téměř celou českou spotřebu. Oproti roku 2014 činil nárůst čistého vývozu elektřiny 21 TWh, což odpovídá dvěma třetinám nárůstu výroby z OZE. Své přebytky Německo nyní čile vyváží zejména do Rakouska, Nizozemí, Francie a Švýcarska (viz graf 3). Německá elektřina a přeneseně vliv německé trhu jsou ale cítit mnohem dál.

A tady se dostáváme k onomu paradoxu. Relativně levné německé uhelné elektrárny si totiž našly náhradu za domácí trh. Pokud svou elektřinu nemohou uplatnit přímo v Německu, kde je kvůli vysokému podílu OZE druhá nejlevnější elektřina v Evropě, nevadí. Elektřinu vyvezou. Podíl OZE na německé spotřebě může proto vesele stoupat dále, přesto emise v energetickém sektoru výrazně neklesnou. Německo bude jen vyvážet více a více elektřiny, kdy stropem bude jen kapacita přeshraničního propojení. Současné tržní nastavení není schopné tento problém řešit a splnění emisního cíle pro rok 2020 se neobejde bez politického zásahu. To ale opět nebude zadarmo.

---

reklama

---