Pavel Kindlmann: Pozemky na Šumavě jako miliardová hra pro voliče

Blížící se senátní volby opět rozviřují mediální kampaň kolem Šumavy v hlavní roli se senátorem Jirsou. Domnívám se, že čtenáři jeho volebního obvodu by měli být seznámeni i s druhou stranou mince. Uvedu proto několik příkladů.

Pan Jirsa se snaží ukázat, jak „mnoho“ se kácelo kvůli kůrovci v důsledku vyhlášení NP a bezzásahovosti. Uváděl tedy v médiích i v senátu, že v letech 2007-2008 se kvůli kůrovci kácelo přes 300 tisíc kubíků ročně. Oficiální data Správy NPŠ však uvádějí 8.5 a 120 tisíc kubíků, což jsou hodnoty 35x a 2,5x menší. Dle pana Jirsy byly „při úmyslně rozpoutané kalamitě v letech 2007 až 2010 vykáceny a prodány přibližně dva miliony kubíků dřeva“. Ve skutečnosti šlo ani ne o 40 % tohoto množství.

V letech 1991-2014 padlo za oběť kůrovci 19 % šumavských lesů a dalších 11 % bylo polomů, celkem 30 % stromů. Kdyby šlo o hospodářský les, zahynulo by za tuto dobu pilou dřevorubců též 30 % stromů. Lesníci by vysázeli 4500 stromků na hektar, příroda na Šumavě za nás dala život 4848 stromkům na hektar. Lesníci by však pokácené stromy odvezli, takže by v lese nebyly vidět, zatímco v národním parku ční mrtvé pahýly – to je jediný rozdíl. Lidem jako pan senátor se však hodí na tyto pahýly a množství uhynulých stromů poukazovat a přitom tiše zatajovat, že v hospodářském lese by úhyn byl úplně stejný.

Mantrou pana Jirsy je „zelená Šumava“. Pro lidi, kteří o přírodě zhola nic nevědí, to může znít lákavě. Avšak ten, kdo má znalosti zákonitostí dynamiky přírodních procesů, se nad podobnou hloupostí jen smutně usměje. Ono totiž nejde o barvu lesů, ale o to, jestli zde přežijí vzácné organismy, kvůli kterým tyto lesy chráníme. Připomíná to známý vtip o blondýně, která si přišla do autosalónu koupit auto a na otázku, jaké by si přála, odpověděla: „červené“.

Studium zákonitostí, které řídí přírodní procesy, je vysoce odborná záležitost a podchytit je v celé šíři je úkol ne pro jednotlivce, ale pro celé týmy odborníků – stejně tak, jako třeba operace srdce. Pan Jirsa tvrdí, že „ekologisté spolu s lesem zničili velkoplošně podhoubí, prameniště, domovy ptáků, pozemskou floru i faunu“. Terénní data však potvrzují pravý opak: v pravé horské smrčině (ne v té její parodii v nižších polohách, kterou nikdo chránit nepožaduje) dojde ke zničení vzácných druhů brouků, rostlin a mnoha dalších skupin organismů, pokud se kůrovcem napadený les vykácí. Pan senátor tvrdí, že „divočina na Šumavě je matoucí a nevědecký termín“ – ale přitom o pravém významu slova „divočina“ nemá ani páru. Ohání se i tím, že „Proti mase vědců (na Šumavě) stojí … šumavští starostové, jihočeští a plzeňští krajští zastupitelé, jihočeští a plzeňští poslanci a senátoři, hejtmané.“ Neměl by snad uznat, že posuzování těchto ryze odborných věcí přísluší spíše lidem, kteří na rozdíl od něj této odborné věci skutečně rozumí? Jakpak by se asi čtenáři dívali na člověka lékařsky zcela nevzdělaného, který by prohlašoval, že prof. Pafko nebo prof. Pirk používají špatné nástroje při operaci srdečního bypassu, neboť on, Pan Zvolený, to tak tvrdí – a nakonec to odhlasovali i všichni jihočeští zastupitelé, tak to přece určitě musí být pravda?! Nechali byste si od Pana Zvoleného ten bypass operovat?

Cicero říkal, že nemůžeš-li protivníka porazit argumenty, aspoň ho pošpiň. V souladu s tím senátor Jirsa prohlašoval, že „do zkoumání šumavských procesů jdou stovky milionů korun a řadě vědců tyto peníze stojí za podporu vzniku ‘divočiny‘“. Že toto je lež již rozhodly Okresní, Krajský i Ústavní soud v případě analogických výroků alergoložky Markové (musela žalobcům zaplatit cca 100 tisíc Kč) i senátora Veleby (odsouzen k omluvě a zaplacení ¾ soudních nákladů žalobců, zatím nepravomocně – pan senátor požádal o odročení odvolacího řízení až na dobu po volbách).

V článku Nechat přírodu být přírodou v ČK Deníku jsem prohlásil, že senátní návrh zákona (jehož byl senátor Jirsa hlavním mediálním propagátorem) „byl ve skutečnosti šitý na míru developerům a spekulantům s pozemky“ a prohlásil jsem, že část pozemků, které tento zákon navrhoval převést do třetí zóny „již předem skoupily realitní kanceláře, stavební formy a osoby spjaté s politiky, včetně jeho poradce a pozemkového magnáta Františka Taliána“. Připomínka této miliardové hry, která se teď o šumavské pozemky hraje, rozčílila pana Jirsu natolik, že mě v předžalobní výzvě vyzval k omluvě a zaplacení 200 tisíc odškodného za to, že jsem se prý vůči němu "dopustil nepravdivého hrubě dehonestujícího výroku vůči jeho senátorské práci", což "má zásadní dopad na výkon jeho senátorského mandátu i jeho způsobilost či šance být v roce 2016 znovu zvolen senátorem". Prý "právě takováto nepravdivá osočení mohou ... vést až k jeho nezvolení senátorem". Poté, co jsem při soudu předvedl své důkazy, byl pan senátor nakonec rád, že vyvázl se smírem, na který určitě nebude pyšný. Detaily najde čtenář v článku „Jak dopadla šikanózní žaloba senátora Jirsy proti profesoru Kindlmannovi?“ na webu http://obcanskymonitoring.cz/ či v archivu pořadu Nedej se plus, část Tenkrát na východě.

Pan senátor opakoval v různých médiích myšlenku, že „údajně udělal Andrej Babiš dohodu s bývalým ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem, že Babiš dá zeleným Šumavu za klid pro své potravinářské podniky“. Když byl však tázán, jaké má pro toto tvrzení důkazy, nebyl schopen hodnověrně odpovědět.

Při rozhodování o volbě nového senátora budou voliči jistě pečlivě zkoumat morální vlastnosti kandidáta. Přál bych nám i Šumavě, aby příští „senátor za Šumavu“ byl člověk pravdomluvný, který se nikdy nesníží ke lžím ani k zastrašování nebo pomlouvání svých oponentů, jimž není schopen konkurovat argumenty. Aby to byl člověk, který se v minulosti osvědčil i jinde, než v politice – nejlépe v nějakém obecně uznávaném povolání, v němž sloužil lidem. Každý z nás tomu může pomoci tím, že se voleb zúčastní a před vhozením lístku se nad kandidáty hluboce zamyslí - tak nejlépe pomůže sobě, nám všem, ale i Šumavě.

---

reklama

---