ENN: Jedovaté řasy zabíjejí mořské vydry
Melissa Millerová, vedoucí autorka studie, se začala v roce 2007 zabývat tím, jak se toxin ze sladkovodní řasy Microcystis dostal ve smrtícím množství do těl vyder. Pátrání ji přivedlo k vnitrozemskému jezeru Pinto, kde se řasy vyskytovaly. Jak se ukázalo, kanalizací se přes Corralitos Creek dostaly do řeky Pajaro, která ústí do mořské zátoky Monterey. V jejím ústí žije řada druhů mušlí, krabů a ústřic, které toxin snadno absorbují do svých těl. A těmito bezobratlými živočichy se pak vydry nejčastěji živí. Malé vnitrozemské jezero plné sinic je tak zodpovědné za pokles populace vyder na celém kalifornském pobřeží.
Nemalý problém pro ekosystém představují i řasy samy o sobě. Řasy rodu Microcystis vytvářejí zelenavé, slizké povrchy – jakýsi koberec pokrývající vodní hladinu. Vrstva sinic blokuje sluneční světlo, které se nedostane do větších hloubek. Sinice zároveň spotřebovávají ve vodě rozpuštěný kyslík. Voda pod sinicemi je proto téměř bez života a vzniká tak jakási „mrtvá zóna“.
Samotný toxin, přítomný v tělech sinic, se do vodního ekosystému neuvolňuje přímo, ale většinou biologickým rozkladem. Nebezpečný je zejména při pozření. Microcystis může v akutních případech způsobit selhání jater a poškození tělesné tkáně, dokonce i nízká úroveň expozice může způsobovat rakovinu jater.
Podle zprávy „Toxic Algae Killing Sea Otters“ uveřejněné na serveru ENN dne 13. 9. 2010.
reklama
Guardian: Britská jezera se pokryla zeleným kobercem z toxických sinic