Strach kobylek z pavouků ovlivňuje celé ekosystémy
Kobylky stresované přítomností dravých pavouků konzumují s větší četností rostliny bohatší na sacharidy. Zdánlivě drobná změna v dietě však postupně mění celý ekosystém. Ukazuje to studie dvou prestižních vědeckých ústavů, Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a americké Yaleské univerzity.
Podobně jako lidé pod tlakem mají tendence uklidňovat se sladkostmi, tak i kobylky žijící v obavě o svůj život, zkrmují ve větším množství potravu bohatou na cukry. Změna diety se projeví v tom, že v mrtvých tělech kobylek je pak méně dusíku. To má pak za důsledek, že se dusíku nedostává ani půdním mikrobům, které se starají o rozklad organické hmoty a který se kvůli tomu zpomalí.
Počáteční stres kobylek z predátorů je tak nečekaně zodpovědný za koncovou proměnu fauny a flóry na stanovišti. Dror Halwena z Hebrejské univerzity odhalil spolu s kolegy z USA tento vratký řetězec souvislostí při experimentálních pokusech s „klidnými“ kobylkami a jejich kolegyněmi uměle stresovanými přítomností pavouků. Poměr uhlíku k dusíku v tělech mrtvých kobylek byl podstatně vyšší u těch vystrašených. Tím ale práce badatelů teprve započala.
Dalším krokem bylo totiž sledování rychlosti rozkladu „ne“ a „stresovaných“ kobylek mikroby, a poté také rychlosti, s jakou se nakrmení půdní mikroby zhostili rozkladu dodaných rostlinných zbytků. Dekompoziční aktivita mikrobů, kteří pozřeli nestresované kobylky, byla o 62 až 200 % rychlejší, než těch, co rozkládali kobylky vystavené stresu.
„Máme tu co do činění s absolutně novým druhem mechanismu, kde se malá chemická změna silně projeví u zásadních přírodních cyklů,“ říká Halwena. „V konečném důsledku se kvůli snížené rychlosti rozkladu pozmění množství oxidu uhličitého vypouštěného do atmosféry. Dojde tím také k ovlivnění kvality zemědělské produkce.“
reklama