Bonobové nejsou zas tak mírumilovní, jak jsme si mysleli
„Tato zjištění vykreslují mnohem diferencovanější obraz používání různých forem agrese u našich nejbližších žijících příbuzných,“ uvedl hlavní autor Martin Surbeck, profesor na katedře evoluční biologie člověka, který spolu s první autorkou studie Maud Mouginotovou, Michaelem Wilsonem a Nisargem Desaiem z Minnesotské univerzity provedl terénní studii.
Výzkumníci poukazují na různé způsoby, jakými lze „agresi“ definovat a měřit. Samci obou druhů vykazují trvale kontrastní vzorce agrese: šimpanzí samci vyvíjejí sexuálně nátlak na samice a někdy zabíjejí své samčí konkurenty; naproti tomu samci bonobů vykazují méně sexuálního nátlaku a nikdy nebylo zaznamenáno, že by zabili konkurenta.
Při pohledu na celkovou míru agrese, která představuje činy, jež nemusí nutně vést ke zranění, však bonobové šimpanze předstihli.
Na základě údajů za 14 komunitních let (počet let vynásobený počtem sledovaných komunit) vědci zjistili, že samci bonobů se dopouštěli asi třikrát většího počtu agresivních činů vůči jiným samcům bonobů než šimpanzi, a to i v případě, že se omezili pouze na „kontaktní agresi“ – fyzické násilí, na rozdíl od vyhrožování nebo pronásledování.
Pozorování mezi samicemi a samci byla méně překvapivá: jak se dalo očekávat, vzhledem k tomu, že samice mají ve společenstvích bonobů často přednost před samci, vykazovali bonobové nižší míru agrese mezi samci a vyšší míru agrese mezi samicemi než šimpanzi.
Jinými slovy, když jsou šimpanzi agresivní, jejich agresivita je více fatální. A dalo by se říci, že bonobové se zapojují do častějších a méně intenzivních hádek.
Vědci se domnívají, že tato srovnání mohou být způsobena rozdílnými způsoby, jakými se šimpanzi a bonobové vyvinuli k vytváření koalic. Šimpanzi jsou silně závislí na síle koalic samců, kteří brání svá teritoria a dosahují reprodukčního úspěchu pářením s plodnými samicemi. Boj uvnitř těchto koalic tak šimpanze „stojí“ více, a proto ho provádějí méně často.
Bonobové jsou nezávislejší, méně potřebují silné koalice, takže si podle Surbecka mohou „dovolit“ více bojovat a riskovat skupinové spory, přičemž jejich reprodukční úspěch je méně v sázce.
„Myslím, že tato studie nám připomíná, že existují různé typy agrese, které mohou být základem různých selekčních tlaků,“ řekl Surbeck.
V rámci studie vědci a jejich místní partneři na místě pozorovali tři komunity bonobo v rezervaci Kokolopori Bonobo v Demokratické republice Kongo a dvě komunity šimpanzů v národním parku Gombe v Tanzanii.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (4)
Karel Zvářal
28.4.2024 06:35Myslím, že tohle je (alespoň pro mne) rozhodující kriterium. Dokud se nejedná o zabití, jsou to jen rozmíšky a hádky. Když to srovnám s lidmi: dokud nemusí do akce mordparta, je to ještě "v poho".
Jinak dobrý článek, neb se opět ukazuje, jak rozdílné může být hodnocení (chování) z pohledu různých týmů. Osobně sdílím starší názor, který je upevńován běžným pohledem do nálady skupiny/rodiny šimpanzů. Ten rozdíl je patrný po pár minutách, třebas jen z uvolněné mimiky i méně hlasových projevů (křiku), kterým se vyznačují šimpanzi.
Honza Honza
28.4.2024 06:54Proto také se asi s námi mimozemšťané nebaví - jsme ještě stále jen primitivní zvířata a do volné přírody se nemá zasahovat, jak ví každý přírodovědec.
A u ruské rasy to zřejmě dělá příměs mongoloidního Čingischána - byl to nejlepší válečník světa.