Kde končí venkov a začíná město? Kdysi tak rozdílné světy se nyní prolínají, až splývají. Krajina v okolí velkých měst prodělává v posledních deseti letech velkou proměnu, vznikají útvary nazývané jako suburbie, sídelní kaše, sídelní mlhovina. Už to není venkov, ale ještě to není ani město. Tématu se věnují hned dvě důležité práce z poslední doby.

Úryvek z předmluvy Erazima Koháka ke knize Závod s časem.
Je tu ještě třetí možný výklad ekologické krize. První ji odvozoval z odcizení lidského vědomí hlubinám citu a nevědomého, druhý odcizení člověka v umělém světě živé přírodě, třetí poukazuje na odcizení člověka jeho vlastní morální odpovědností.

Během podzimu byly zveřejněny tři souhrnné zprávy o stavu životního prostředí České republiky. Už jsme o nich sice několikrát psali (například zde a zde, víc viz taky tištěný EkoList 11/2005, str. 2, 3, 6), obsahují ale tolik konkrétních údajů, že by z nich i ten nejpodrobnější článek mohl přinést jen úzký výběr. Proto přinášíme informace, jak se k nim dostat.

Naše krajina nemá nějaký stabilní, neměnný, ideální tvar, který byl dosažen před příchodem člověka a který my můžeme už jen více či méně zachovávat, nebo ničit. Naopak! Česká krajina je neustále se měnící, složitý a členitý proces, který je už od neolitu „sjednáván“ v neustálé součinnosti s člověkem. To je asi (zjednodušeně řečeno) základní teze pěkné knížky Krajina a revoluce od kolektivu autorů mnoha oborů v čele s geobotanikem Jiřím Sádlem (viz také rozhovor v EkoListu 01/2005).

S láskou grizzly je názov knihy kanadských autorov Charlie Russel a Maureen Ensovej popisujúcej ich cestu hľadania možností priateľského spolužitia človeka a medveďa. V snahe nájsť skutočne nerušenú divokú prírodu, v ktorej by žili medvede bez negatívnych skúseností s ľuďmi a bez strachu z nich, sa dostali až na južnú Kamčatku, jazero Kambalné. V tejto, na medvede bohatej oblasti prežili šesť letných období. Napriek tomu, že tu žilo ďaleko od ľudí množstvo medveďov, zlé skúsenosti s ľuďmi už mali, čo znamenalo takmer neprekonateľnú bariéru pre nadviazanie obojstranne priateľského vzťahu. Nakoniec sa im predsa podarilo získať dôveru niekoľkých divokých medveďov.

Úryvek z knihy Ivana Vyskočila a jiné povídky.
Člověk se nezavděčí a Kudýš teprve ne. Kudýš je pitomý zajíc. Tak se o něm alespoň říká na pasece mezi zajíci, kde vyrůstal. Shůry mu dáno nebylo a do apatyky si netroufal. Ostatní zajíci krásně běhali a dělali kotrmelce, panáčkovali, stavěli slechy, rozeznávali kapustu od zelí a okusovali kůru mladých doubků. Byli to chytří zajíci a byli docela rádi, že mají mezi sebou Kudýše, protože v jeho přítomnosti věděli lépe, že jsou chytří. Kudýš běhal pod psa, vždycky se někam zaběhl, kotrmelec neudělal ani za zlaté tele a uši mu plandaly kolem hlavy, hanba povídat.

Na tuzemském knižním trhu se v minulém roce poprvé – a dlužno říci konečně – objevil překlad jedné ze stěžejních popularizačních knih velevýznamné americké bioložky Lynn Margulisové. Jde o knihu Symbiotická planeta, která ve Spojených státech poprvé vyšla v roce 1998. Autorka sama považuje toto dílo za jakýsi průřez svými názory na evoluci, povahu života a jeho ekologii. Pro čtenáře, kteří se s dílem Margulisové dosud nesetkali, by tedy jen stěží bylo možné nalézt vhodnější titul. Proto je třeba počin nakladatelství Academia rozhodně přivítat.