Kolektiv autorů: Zásadní změny v novele zákona o ochraně přírody, o kterých se nemluví. Přírodu mohou oslabit na desítky let

Zákon o ochraně přírody a krajiny se má po více než třiceti letech dočkat rozsáhlé aktualizace. Novela, kterou projednává Poslanecká sněmovna, přináší několik důležitých novinek – historicky první ochranu volně žijících opylovačů, otevření tématu světelného znečištění nebo posílení ochrany stromů mimo les, zejména ve vztahu ke stavební činnosti. Přestože některé pasáže zůstávají nedotažené, jde o krok správným směrem, který reaguje na aktuální výzvy ochrany přírody. Jenže vedle těchto přínosů obsahuje novela také část, která budí vážné obavy: zásadní změnu systému druhové ochrany. Právě ta zatím uniká širší pozornosti – přestože může zásadně oslabit jeden z nejúčinnějších nástrojů ochrany přírody v Česku.

Nový přístup – nová rizika

Novela mění základní filozofii zákona: místo ochrany jednotlivých jedinců zvláště chráněných druhů zavádí ochranu na úrovni celých populací a biotopů. Takový přístup může znít moderně a odborně správně, ale již nyní je jasné, že bude těžko uchopitelný v praxi.

Ochrana biotopů je v současné praxi často nedostatečná. Ani silně a kriticky ohrožené druhy nejsou vždy chráněny adekvátně a zásahy do biotopů nejsou dostatečně postihovány. Není důvod se domnívat, že by se to mělo změnit – zvlášť když nový systém neobsahuje jasné kontrolní mechanismy. Systémová aktualizace chybí – MŽP neaktualizovalo vyhlášku řadu let. Nyní se navrhuje rozsáhlá změna zákona bez důkladného vyhodnocení toho, co v praxi skutečně nefunguje. Není zatím jasné, zda jde o nedostatečné plánování, nebo o záměrné oslabení ochrany přírody.

Klíčové pojmy jako „biotop druhu“, „místní populace“ nebo “běžné hospodaření” nejsou v zákoně přesně definovány. Až po odeslání novely do Poslanecké sněmovny začala v lednu 2025 AOPK ČR vytvářet metodiku, která však nemá zákonnou oporu a nebude právně závazná. Bez zákonného zmocnění pro tuto metodiku bude výklad zákona roztříštěný a závislý na jednotlivých úřadech, autorizovaných osobách či soudech. Právní jistota a vymahatelnost, které držely současný systém alespoň částečně funkčním, tak budou vážně ohroženy.

Salámová metoda a kumulace zásahů

Kumulace zásahů není v návrhu řešena a menší lokality či malé populace mohou zůstat mimo ochranu. Nově nebude nutné žádat o výjimku, pokud zásah neohrozí celou místní populaci. Novela omezuje požadavky na povolení výjimky na zásahy do celého biotopu či populace, čímž se otevírá prostor pro obcházení ochrany. Jednotlivé zásahy mohou být považovány za příliš malé, aby vyžadovaly povolení, ale v součtu mohou mít likvidační dopad.

Není jasné, kdo ponese odpovědnost za škody vzniklé, pokud se na stejné lokalitě odehraje více dílčích zásahů v různý čas různými subjekty. Chybí jasná povinnost úřadů lokality pravidelně monitorovat, což může vést k postupné likvidaci původních populací.

Řízení o druhových výjimkách je dnes pro stavebníky často nepříjemností, kterou novela z velké části eliminuje. Zemědělci a lesníci se pak v 80 % případů zvláště chráněných druhů (kategorie II. a III.) omezí na „vhodné hospodaření“ bez nutnosti výjimky. S nadsázkou lze říci, že ochrana přírody pro ně tímto přestane být problémem.

Ztráta funkce řízení a ztráta příležitostí

Výjimky i pro běžnější druhy jako ropucha obecná či slepýš dnes procházejí rychlým řízením, které zároveň umožňuje odhalit další cenné přírodní hodnoty. Po novele se tato příležitost ztratí.

Chybějící podklady pro rozhodování

Ačkoliv má Česko relativně kvalitní monitoring, novela předpokládá, že informace o stavu populací a biotopů jsou vždy aktuální a dostupné. To však není pravda. Absence relevantních dat na straně orgánů ochrany přírody, zejména v průběhu správních nebo přestupkových řízení, bude zásadní překážkou efektivního rozhodování.

Dlouhá doba nejistoty a legislativní vakuum

Novela razantně mění právní praxi. Ustanovení nemají oporu v předchozích výkladech a chybí ustálená judikatura, což vytváří legislativní vakuum a nekonzistentní uplatňování zákona. To může vážně narušit důvěru vlastníků, správců území i veřejnosti.

K tomu se přidává problém nezávazné výkladové metodiky, která bude závazná pouze pro orgány ochrany přírody a to ještě omezeně. Soudy, investoři, vlastníci i veřejnost se jí nebudou muset řídit.

Tvrzení, že nejasnosti se „dořeší později“, není v souladu se zásadami tvorby práva. Zákon musí být jasný a srozumitelný již při schválení. Výkladové dokumenty bez právní váhy nemohou nahrazovat chybějící právní jistotu. Dnes je již výklad a školení stávajícího zákona často nedostatečné, a s přijetím novely se chaos může ještě prohloubit.

Tichý souhlas neznamená odborný konsenzus

Odborné společnosti byly do diskuze zapojeny před mnoha lety, ale většina jejich připomínek nebyla akceptována. Postup AOPK ČR je mnohými hodnocen jako nepartnerský a demotivující. V prostředí obav ze ztráty finanční podpory či vlivu převládá tzv. „tichý souhlas“, který je veřejně prezentován jako souhlas celého odborného prostředí. To však není pravda.

Spolky, které mají oproti odborným společnostem větší zkušenosti z praxe ochrany přírody, tak nemohou opřít svoji argumentaci o jejich stanoviska – přestože tyto neoficiálně hodnotí novou podobu zákona negativně. Podobně se jednoznačně kriticky vyjádřili i právníci specializovaní na právo životního prostředí.

Nezapomínejme, že i krajské úřady v meziresortním připomínkovém řízení jasně deklarovaly, že navržená změna druhové ochrany bude nefunkční a nevymahatelná.

Aktualizaci ano – ale ne za cenu likvidace ochrany

Jakoby nestačilo, že novela v části druhové ochrany nahrává developerům a dalším ekonomickým zájmům, poslanci ODS navrhují zásadní omezení pravomocí správ chráněných území, zejména v národních parcích a CHKO. Chtějí správy NP zbavit spolurozhodování o výstavbě sjezdovek, hotelů, lanovek a dalších záměrů, omezit pravomoci strážců přírody a snížit pokuty za poškozování přírody. Poslanci ANO a SPD se zase snaží zabránit vyhlášení Národního parku Křivoklátsko.

To, že se zákon modernizuje, vítáme. Zákon č. 114/1992 Sb. je jedním z nejdůležitějších pilířů ochrany přírody v ČR a není zastaralý. Zastaralý je pouze drobný druhový seznam, který by bylo možné občas aktualizovat – případně přidat nové druhy, protože populace mnoha stále ubývá.

Po třiceti letech je logické zákon aktualizovat, ale není důvod snižovat ochranu druhů, zvlášť když populace ubývají.

Druhová část novely v současné podobě tento rámec nesplňuje. Pokud projde, bude to bezpochyby největší oslabení praktické ochrany přírody za posledních 30 let – a veřejnost si toho ani nevšimne.

David Číp, RNDr. Blanka Mikátová, Bc. Martina Skohoutilová, RNDr. Mojmír Vlašín, Mgr. Martin Hanousek

Autoři jsou odborníci a praktici s dlouholetými zkušenostmi v ochraně biodiverzity, správě chráněných a cenných území a aplikaci legislativy. Zastupují neziskové organizace zaměřené na terénní ochranu, odborníky na environmentální právo a spolupracují s orgány státní správy i vlastníky pozemků.

---

reklama

---