Štědrý den 1924

Domove, nikdy nemluvíš
tak jako ve dnech, kdy jsme sami.
Tvůj hlas, to smutek je a tíž,
ať pod sluncem, ať pod hvězdami.

Mé srdce láskou choré je
i vzteklou nenávistí stůně,
však tebe vždycky pokreje
jen květy, jež jsou třpyt a vůně.

Mám tebe z celé duše rád
a bez tebe bych nemoh žíti.
Však tulák je můj kamarád
a chudým patří moje žití.

Se všemi vagabundy světa
bych píti chtěl,
se všemi vagabundy světa
bych jíti chtěl,
se všemi vagabundy světa
do nebeského království bych šel.

Aix-en-Provence 24. XII. 1924