https://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/archa-zvirat-na-celuloidovem-pasu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Archa zvířat na celuloidovém pásu

23.3.2018
Osa  a Martin Johnsonovi.
Osa a Martin Johnsonovi.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Jana Svatoše
Do kin nyní přichází mimořádně zajímavý dokument o průkopnících filmů z divoké přírody, dnes již prakticky zapomenutých amerických filmařích Martinovi a Ose Johnsonových. Jejich filmy, natočené za dobrodružných okolností před první půlkou století (první 1912), stejně jako knihy zobrazující život divokých zvířat i domorodých obyvatel zejména Afriky, byly kdysi nesmírně úspěšné a utvářely povědomí o - pro naprostou většinu tehdejších lidí - nedostupných terénech i scenériích.
 

Jejich filmy zachovaly spoustu záběrů dnes již neexistující přírody i domorodých lidí a metaforicky tak opravdu představují jistou Noemovu archu, na kterou odkazuje i název „Archa světel a stínů“, ve které jsou uchovány pro další generace zvířata i místa, která již dávno neexistují. Dobrodružný život manželů Johnsonových vydá bez problémů na celovečerní film a můžeme je sledovat od jejich seznámení a téměř okamžitém sňatku doma v USA, přes přátelství s Jackem Londonem, náročné a průkopnické expedice s filmařským náčiním na Vanuatu či do „panenské“ divočiny afrických savan, přes úspěch v Hollywoodu až po tragický konec, kdy Martin zahynul v Americe při leteckém neštěstí a Osa se pak v podstatě upila k smrti. Film se drží životního příběhu Johnsonových a nabízí četné záběry z jejich filmů i komentář z jejich dopisů a textů, současně je ale doplněn i komentáři dalších zasvěcených osob, zejm. kurátorky jejich muzea v Chanuke v Kansasu, ale dokonce třeba i známé primatoložky Jane Goodallové.

Johnsonovi vyráželi na svá filmování i obojživelnými letadly Sikorsky, z jednoho zde můžeme vidět i stín. Obdobné letecké záběry se pak staly téměř povinnou součástí všech záběrů z přírody. Byli to oni, kdo jako první přeletěli letadly přes Mt. Kenya a Kilimandžáro.
Johnsonovi vyráželi na svá filmování i obojživelnými letadly Sikorsky, z jednoho zde můžeme vidět i stín. Obdobné letecké záběry se pak staly téměř povinnou součástí všech záběrů z přírody. Byli to oni, kdo jako první přeletěli letadly přes Mt. Kenya a Kilimandžáro.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Jana Svatoše

Černobílé záběry se ale prolínají výborně se záběry ze současné Afriky, kam se po jejich stopách vydal autor dokumentu Jan Svatoš, a to stejně jako kdysi Johnsonovi i on ve dvojici se svou manželkou-kameramankou Romi Strakovou. Můžeme tak šplhat stejně jako Johnsonovi po nevyzpytatelné Mt. Kenya, pokusit se identifikovat místa, kde Johnsonovi tábořili a kde dosud stojí některé stejné stromy či absolvovat experiment s tehdejším výbušným magnesiovým bleskem. Stejně jako Johnsonovi i jejich dnešní následovníci museli překonávat četné překážky, pohříchu finanční či byrokratické – práce na filmu se protáhla na deset let.

Manželé Johnsonovi stojí jistě i dnes za pozornost: excentrický pár, který jde vytrvale za svým cílem, vyniká výjimečnou rovnoprávností muže a ženy (k emancipované např. Ose viz https://www.youtube.com/watch?v=M-U_5Q4CHlM) a i v rámci možností citlivějším vztahem k přírodnímu prostředí, domorodému obyvatelstvu i láskou k divoké přírodě si získá jistě naše sympatie. Můžeme sledovat éru, kdy se v podstatě s dnes tak populárními filmy o přírodě začíná a i když pochopitelně vidíme jen dílčí záběry, můžeme získat jistou představu, jakou dlouhou cestu tento žánr urazil.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Jana Svatoše
Řada záběrů, i když černobílých, je mimořádně zajímavá a mimořádně náročné bylo jejich natáčení. Martin Johnson, který byl kameramanem, neměl k dispozici teleobjektivy stejně jako prostředky pro noční vidění. Natáčení bylo často nebezpečné a můžeme sledovat i příklad, kdy Osa zastřelila v poslední chvíli rozzuřeného slona útočícího na Martina (byla výbornou střelkyní a členy výpravy musela zachránit vícekrát). Nicméně díky jejich odvaze máme záběry zvířat v místech, kde je již jen civilizace, pohledy na dnes již nevídaná velká stáda slonů, stejně jako záběry kanibalů s opečenými lidskými hlavami či domorodý lov na lva pomocí oštěpů.

Afričtí rangeři, v buši doprovázející filmaře
Afričtí rangeři, v buši doprovázející filmaře
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Jana Svatoše

Film samozřejmě nabízí i otázky, které napadnou asi nejen zapáleného environmentalistu – je opravdu oprávněné lézt někomu s kamerou v podstatě do jeho domova a řešit jeho případnou agresi puškou? Opravňuje nás snaha zachytit mizející přírodu na celuloidovém pásu či dnes v digitální podobě k pořádání výprav - kdysi s desítkami až stovkami nosičů, dnes velkými auty obsypanými turisty, z nichž každý si v podstatě plní stejný sen jako Johnsonovi? Odpalovat v noci výbušné nálože těsně vedle divokých zvířat? Do jaké míry je možné milovat divokou přírodu a přitom ustupovat požadavkům na zisk orientovanému filmovému průmyslu, takže výsledkem je nezbytně pokroucený obraz přírody či domorodců (viz plakáty s krvelačnou gorilou, odpovídající dobovým hororům)?

Autor dokumentu Jan Svatoš
Autor dokumentu Jan Svatoš
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Jana Svatoše
Připomeňme si jen, že Johnsonovi nebyli žádní přírodovědci ani neměli nějaké antropologické vzdělání a jejich filmy tuto dimenzi pak nějak významně neobsahovaly. Neotevírá se (naší) touhou po exotice a našimi na začátku třeba i relativně skromnými cestami do vysněných zemí postupně stavidla masové turistiky, která je v mnoha ohledech dříve či později pro místní zvířata i lidi ničivá, ať jde již o města či přírodní terény? Není svým způsobem zvrácené poslat do džungle několik aut s materiálem, desítkami nosičů a poměrně toxickými sloučeninami na vyvolávání filmů, aby pak v pohodlí kinosálů či dnes televize si jiní lidé u popcornu sledovali iluzi o panenské divočině?

Jakkoliv odpovědi na tyto otázky nemusí vždy pro Johnsonovi vyznít zcela pozitivně, jistě to byli odvážní lidé, kteří se pokusili alespoň kus svého zalíbení v africké přírodě zprostředkovat ostatním. A film Jana Svatoše, který má s environmentálními tématy delší zkušenosti, představuje povedený dokument prolínající výjimečné historické i současné záběry tropické přírody, která stále více mizí.


reklama

foto - Stibral KarelKarel Stibral
Estetik a historik přírodních věd. Zabývá se vzájemnými vztahy kultury a přírody, především historií estetického a uměleckého postoje ke krajině, vztahem přírodních věd a umění a dějinami ochrany přírody. Je docentem na katedře environmentálních studií FSS MU v Brně.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama



Blíž přírodě

 

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist