Atomový soused je citlivým filmovým dokumentem o občanském odhodlání

Film ukazuje občanský aktivismus takový, jakým je, plný odhodlání a ideálů vykoupeným ale nekonečným papírováním po nocích a nedostatkem času i pro ty nejbližší.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Jeden svět

Píše se rok 2011 a finská vláda připravuje výstavbu nové jaderné elektrárny na poloostrově Hanhikivi v Botnickém zálivu. Zatímco vedení města Pyhäjoki vidí v nové stavbě šanci na rozvoj regionu, v části obyvatel vzbudí nové plány obavy. Jaderná energetika právě ukázala svoje bezpečnostní limity při nedávné havárii v japonské Fukušimě, elektrárna má navíc nahradit nedaleký les, místo odpočinku místních. Hanna Halmeenpää se proto spolu se svými přítelkyněmi postaví do nerovného boje – pořádají happeningy, účastní se veřejných jednání, navštěvují investory s cílem přesvědčit je, aby od kontroverzního plánu upustili. Slaví první úspěchy, radují se z nově navázaných přátelství, aby následně musely čelit nevraživosti okolí a smířit se s velkými prohrami.

Přestože se ve filmu mluví o náročných diskuzích a tvrdém boji, vše se odehrává převážně v právnické rovině a pomocí lejster a dokumentů. Hlavní protagonistka najde i v těch nejobtížnějších okamžicích sílu k úsměvu a také celý film se navzdory tématu neodchýlí ani v nejvypjatějších chvílích od svého klidného tempa.

Dokument se nesnaží hledat odpověď na otázku, zda elektrárnu postavit či ne. Nedává příliš prostoru druhé straně, ani se nezabývá tím, zda veškeré úsilí aktivistů není jen NIMBY (akronym, tvořený počátečními písmeny anglických slov Not In My Back Yard, tj. česky „ne na mém dvorku“ - zdroj Wikipedie) a odpor ke stavbě nevychází pouze z toho, že má vzniknout nablízku jejich domova. Film se od začátku do konce soustředí především na konání hlavní hrdinky a stává se tak vlastně jejím portrétem – medailonem o silné ženě, která slaví úspěchy i ve vysoké politice, musí ale neustále hledat kompromisy, jak skloubit svůj politický život s tím rodinným a pracovním.

České diváky možná až překvapí, jak podobná je situace v místě dva tisíce kilometrů vzdáleném od té naší. Také ve Finsku padají dotazy na to, kam s radioaktivním odpadem, zda dochází k vykupování pozemků podle zákona, zda není energetický sektor ovládaný velkými společnostmi. S příchodem ruského investora se objevují i otázky, do jaké míry je tato spolupráce pro Finsko ekonomicky výhodná a po anexi Krymu i etická. A v neposlední řadě ukazuje občanský aktivismus takový, jakým je, plný odhodlání a ideálů vykoupeným ale nekonečným papírováním po nocích a nedostatkem času i pro ty nejbližší.