Dotek modrého krokodýla: film o hledání rovnováhy mezi lidmi a divočinou

Na počátku věků chránil rovnováhu mezi mayskými indiány a přírodou mocný tvor - modrý krokodýl. Pak se ale jeho moc vytratila a lidé zvítězili nad Zemí. Tak začíná nový český dokument Dotek modrého krokodýla o hledání divočiny a místa pro volně žijící zvířata v moderním světě. Pokud lidé modrého krokodýla najdou a dotknou se ho, má prý Země stále ještě naději.

Hlavním hrdinou nového a v mnoha ohledech unikátního dokumentu je krokodýl americký (Crocodylus acutus). Film je jedinečný už svým tématem, podle všeho jde o první český film o těchto vodních plazech. Navíc vznikal na ploše čtyř let, je téměř celý kompletně natočený v Mexiku ve státech Nayarit, Jalisco a Chiapas, a nestojí za ním velký filmový štáb, ale jen dva nadšení filmaři. Oba shodou okolností Petři: Petr Myška biolog a fotograf, který v Mexiku žije více než deset let. A Petr Tomaides, kameraman, filmař a hudebník, autor desítek pořadů pro Českou televizi. Film má pražskou premiéru 5. prosince 2012 v kině Lucerna.

Krokodýl, vlk a medvěd

Jinak ale vlastně Dotek modrého krokodýla vypráví stejný příběh, jaký by mohli vyprávět všichni biologové nebo ochránci volně žijících zvířat: krásná velká zvířata, predátoři na vrcholu potravinové pyramidy a králové svého prostředí, jsou vytlačování postupující lidskou civilizací, které překážejí a znamenají pro ni nebezpečí. Po desetiletích jejich vybíjení žije jen zanedbatelná část původní populace, v případě krokodýlů na území Mexika jde o deset procent původního stavu.

Krokodýly sice chrání jejich prostředí, protože žijí v těžko prostupných mangrovových lesích, ale tam, kde se k nim přiblíží lidé, ať místní farmáři se svými zvířaty, nebo turistické destinace, dochází ke střetům. Až absurdně pak zní lamentace chiapaských rancheros, kterým krokodýl roztrhal krávu, stejným ozvukem, jakým lamentují beskydští zemědělci, kterým vlk zabil ovce. A stejně jako oni i místní lidé mají pocit, že krokodýli patří někam pryč, do své rezervace, někam, kde nebudou ohrožovat lidi.

Právě odchytu a převozu krokodýla se věnuje asi nejsilnější epizoda filmu, která navíc pro české oko přináší největší porci romantiky. Krokodýl americký není žádný drobeček, dorůstá až šesti metrů délky. Přesto ho zkušení lovci dokáží přemoci a odchytit. Právě v těchto chvílích je dokument jedinečný a ukazuje svoji největší sílu: díky tomu, že oba autoři se stali součástí celé situace, stali se členy týmu na záchranu krokodýla, dokáží diváky vtáhnout do děje a zprostředkovat jim dramatické situace tváři tvář divokému predátorovi. V jedné scéně souboje s krokodýlem navíc "řeší" jedno z typických dilemat dokumentaristy, zda má zůstat mimo scénu a být jen nezúčastněným svědkem, nebo se stát součástí děje a ovlivnit ho.

Krokodýl a jeho člověk

Vedle odchytu velkého samotáře ve filmu vystupuje, krom celé řady krokodýlů, celá řada mluvčích: ochránců zvířat a zastánců krokodýlu, stejně jako lidé z ulice, kteří říkají, že krokodýl je ošklivý a nebezpečný. Film přináší svědectví několika obětí kousnutí krokodýla i bezstarostných rybářů nebo turistů, kteří loví ryby do házecích sítí nebo se koupou nedaleko slunících se krokodýlů. Nabízí i pár bizarních scén, jako je přátelství starého dona José s "jeho" krokodýlem, které se táhne více než tři desítky let. Divokého predátora sice ochočit neleze, ale jeho mazlíček přichází na zavolání a nechá se podrbat i za ušima. Pro české oči je podivný i pohled na chiapaskou jednotku ekologické policie, což je skutečný útvar zdejších složek, která veze v průvodu svázaného krokodýla.

Film, vedle pečlivě sebraných výpovědí snad všech mexických odborníků na krokodýly, nabízí především spoustu nádherných obrazů. S nadsázkou je možné hovořit doslova o obrazovém obžerství, které je částečně ovlivněné estetikou klipu, ze které režisér Tomaides koneckonců svými kořeny pochází. Což možná může některé konzervativní milovníky přírody odradit.

Na druhou stranu je díky tomu skutečně filmem, který staví víc na obrazu než na mluvících hlavách. Nabízí i řadu vtipných sekvencí ve spojení se zvukovou stopu, kamera se nebojí ponořit pod hladinu řeky a nabídne i animovanou pasáž. Podobně si hraje i s obrazovými přechody mezi českou a mexickou realitou. A jde dokonce tak daleko, že samotné titulky, kterých je díky tomu, že naprostá většina dialogů probíhá ve španělštině, požehnaně, se stávají samostatným výtvarným prvkem.

Zkrátka chce být záměrně jiný než hlavní program kanálu Discovery nebo tím, co se vybaví při vyslovení poněkud sterilního spojení slov dokument o přírodě.

O hranicích a lidech

To, co je na jedné straně největší sílou filmu, ho ale na druhé straně trochu brzdí v tempu. Film, byť natočený profesionálním televizákem a přírodovědcem, přece nezapře, že vznikl především z lásky k tématu. Snad proto se nechce zbavit některých záběrů, snad proto chvílemi působí, jako by se točil kolem svého vlastního (krokodýlího) ocásku. Místy by filmu slušelo ještě několik střihů nebo zkrácení scén, které se v podstatě opakují.

Dotek modrého krokodýla se snaží, vedle samotného hledání tohoto bájného zvířete, najít i spojnice mezi Mexikem a Českem. A nutno říct, že poněkud násilně. Zatímco představení protivínské krokodýlí zoo, která sama chová krokodýla amerického, se dá pochopit jako ilustrace kontrastu mezi vnímáním šelmy v zajetí a v přírodě, a nabízí kontrast mezi zimními Čechy a tropickým Chiapasem, promluvy herce Jaroslava Duška jsou podle skromného názoru autora recenze nadbytečné. Promluvy o proudění energie si asi svého posluchače najdou, ale místy, zejména když jsou samotně postavené do proudu španělštiny, navíc v podkresu pod obrazem, vysloveně vytrhují diváka z pozornosti.

Dotek modrého krokodýla je filmem, který překračuje hranice dokumentu, tedy ty hranice, v jakých jej běžně vnímáme. Ale to nejsou jediné hranice, které překračuje. Ač jej natočili profesionálové, vznikl bez velkých peněz. Jediný, kdo na jeho výrobu přispěl, je mexické ministerstvo pro biodiverzitu. A zase, byl to vůbec první film, na který kdy přispělo. Vlastně je to do určité míry film aktivistický, i když vůbec ne v tom slova smyslu, jak si aktivismus běžně představujeme. Spíš v nejlepší tradici, a na profesionální úrovni, DIY (Do it yourself), zkrátka když nikdo takový film neudělá, tak si ho musíme natočit sami. Takže je to vlastně film punkáčský. A konečně, je to film, kde ústřední postavou je krokodýl, a přesto je to víc film o lidech než o zvířatech.

---

reklama

---