Martin Bursík o LESu: Jsme pravdoláskaři s ekologickým akcentem
Proč vznikla Liberálně ekologická strana (LES)? Řada lidí vnímá LES jako zbytečné tříštění sil v rámci zelené politiky...
Rozumím, ale myslím, že je to dočasný pocit, který rychle vymizí, až lidé uvidí, s čím LES přichází a jakou má energii. My nechceme vybudovat druhou Stranu zelených. Zelení se zřekli konceptu, s nímž jsem je v roce 2006 dovedl do Parlamentu a vytáhl přes pět procent. Je to jejich většinové rozhodnutí, že se chtějí profilovat jinak a oslovit levou část politického spektra. Jsem svobodomyslný člověk, a možná i proto jsem si myslel, že lze v zelených slít různé proudy a i přes názorovou pestrost dělat praktickou politiku. Ukázalo se však, že pnutí nad základními tématy, jako je vztah ke komunismu, k Rusku, k liberálně-tržnímu ekonomickému modelu, zda jsou zelení levice či střed a k dalším tématům, je tak silné, že stranu kompletně vyčerpává. Kvůli vnitřním sporům pak už nezbývá síla oslovit reálnou politickou prací veřejnost a získat ji na svoji stranu.
A tomu by se chtěl LES vyhnout?
Ano. Proto jsme sepsali Liberální manifest. Nad ním se potkáváme, nad ním nacházíme a potvrzujeme vzájemnou shodu nad základními otázkami. Zelení se kupříkladu, pro mě kuriózně, pohádali, zda je pravdoláskařství kýč či nikoli. My máme jasno, my jsme pravdoláskaři, jsme spojováni s hodnotami, které zastával Václav Havel. Jinými slovy, na otázky, jimiž jsou zelení stále kompletně zaneprázdněni, odpovídáme hned v úvodu. Lidé, kteří do LESa vstupují, se ztotožňují s tím, že jsme prozápadní, že máme obavy z Ruska, že komunismus je neslučitelný s demokracií, že hledáme cesty, jak tržní model skloubit s moderní ekologickou politikou a tak dále. Chybami se člověk učí a tohle je nový začátek. Naším cílem je vytvořit z LES akceschopnou, moderní stranu, která nebude vyčerpávána vnitřními spory a diskusemi nad základními tématy a principy. Ušetřenou energii věnujeme práci navenek a pro občany. A ručíme za názorovou stabilitu.
Já a další desítky těch, kteří zelené opustili, chceme pokračovat v původním liberálním směru s ekologickým akcentem. Považuji to za životaschopné. Radikalismus a fundamentalismus mi nikdy neimponovaly. Vždycky jsem propagoval ekonomické nástroje, nastavení parametrů tak, aby ekologické chování bylo výhodné. Lidé by měli dostat nabídku, ale přijít na to, co je správné, si musí sami.
Takže důraz je na to slovo liberální, nikoli na ekologická?
Ano. Jsme liberálové. Podle mne země potřebuje liberální politickou stranu, která prosazuje konkurenční prostředí, decentralizaci a rovnost šancí. Proto to máme v názvu liberální a ekologická. Základními dvěma pilíři naši politiky je liberálně ekonomický model a vedle toho ochrana životního prostředí. Jejich spojením vzniká veliký tlak na modernizaci. Což je i základ budoucí konkurenceschopnosti naši země. Namísto toho vláda už zase debatuje o prolomení limitů těžby uhlí. To si někdo opravdu myslí, že když budeme dalších sto let spalovat uhlí, že budeme konkurenceschopnou zemí? To jako kdyby vláda zadala výzkum a vývoj zvonků pro pevné telefony.
Existuje volič, kterého to osloví? Ekologické otázky zřejmě nejsou v České republice příliš akcentované a LES na mě působí jako strana zaměřená na ještě minoritnějšího voliče než Strana zelených.
Naopak. Náš záběr je mnohem širší. LES nevznikl proto, aby chránil ohrožené druhy živočichů a rostlin, i když i tomu se budeme věnovat. Jsme tady, abychom prosazovali nadčasová politická rozhodnutí, vytvářeli a chránili rovné konkurenční prostředí pro všechny, žili zodpovědně s ohledem na generace, které přijdou po nás a prosazovali modernizaci společnosti. Mimochodem, není nedostatek vůle po modernizaci také v tom, že Česká republika stojí na rozcestí, zda se dá cestou proruské, či prozápadní politiky?
Je tady ale volič, který chce liberální stranu a je i citlivý k životnímu prostředí?
Jsem o tom přesvědčen. Při pohledu zpátky vidíme, že jsou tu středoví, městští i vesničtí voliči, kteří volili postupně ODA, Unii Svobody, v roce 2006 zelené a teď asi TOP 09, či spíše Karla Schwarzenberga. Odhaduji také, že již nyní je část voličů hnutí ANO v rozpacích, když vidí, že Andrej Babiš ve skutečnosti vede další podnikatelský projekt.
Je to podobné jako s VV. Namísto soutěže politických idejí mezi sebou soutěží marketingové firmy. V rušení politických stran vidím ohrožení demokracie. Najednou je tu situace, kdy významná průmyslová odvětví nemusí hledat lobbisty, protože mají své lidi ve výkonných politických funkcích. Jak bude fungovat kontrola? Jak budeme garantovat, že Česká inspekce životního prostředí bude objektivní ve vztahu k chemickým fabrikám Andreje Babiše? Nijak.
Tři z představitelů přípravného výboru jsou profesionálové v ochraně životního prostředí, název obsahuje slovo ekologická, takže opticky vypadá strana velmi zeleně...
Co do enviromentální erudice nemá LES na politické mapě konkurenci. Máme opravdu největší odborníky a toho si vážím, protože jsme v tomto smyslu naprosto profesionální. U zrodu strany stál a významně pomohl Ladislav Miko (pozn. aut.: odborník na ochranu životního prostředí a bývalý ministr životního prostředí), Ivan Rynda (pozn. aut.: sociální ekolog), Eva Tylová (pozn. aut.: bývalá šéfka České inspekce životního prostředí). Novými členy LES jsou Jan Hollan (pozn. aut.: bývalý člen SZ, klimatolog), Karel Matějka (pozn. aut.: lesnický ekolog a znalec Šumavy), Roman Haken a Tomáš Havlíček (pozn. aut.: bývalý vedoucí sekce životního prostředí zelených). Spolupracujeme s profesorem Josefem Fantou, doktorem Radimem Šramem z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, s bývalým náměstkem na MŽP architektem Martinem Říhou (pozn. aut.: držitelem Ceny Josefa Vavrouška) a dalšími.
Jaký je tedy koncept ekologického liberalismu?
Základem liberalismu je rovnost šancí, což dnes nefunguje. Druhým pilířem je svoboda a odpovědnost. Klasický liberalismus definuje svobodu tak, že končí tam, kde zasahuje do svobody druhého. My tuto myšlenku rozšiřujeme o ochranu svobod generací, které přijdou po nás. Měli jsme velkou debatu o udržitelném rozvoji a došli jsme k tomu, že dnes už nemůžeme garantovat budoucím generacím, že se jejich potřeby naplní stejně, jako potřeby naše. Už jsme natolik poškodili klima, ovzduší a oceány, že to není možné. Proto chceme otevřít debatu o ekonomickém růstu. Planeta s omezenými zdroji nemůže růst donekonečna. Jsem přesvědčen, že svobodomyslní, liberální voliči, pro které možná není životní prostředí prioritou, ale chápou širší kontext našeho bytí, jehož součástí je i příroda a krajina, půjdou za LES.
Spolu se stranou LES budujete Liberální fórum. Co má přinést?
Má být místem zrodu zajímavých myšlenek a podnětných diskusí – taková akademie pro straníky a nestraníky se zájmem o politiku. Vymysleli jsme to s spolu s textařem Michalem Horáčkem a dalšími lidmi, když jsme stranu zakládali. Problém politických stran je uzavřenost. Přitom je zde mnoho lidí, kterým záleží na budoucnosti země, zajímají se o politiku, ale nechtějí nebo nemohou vstoupit do politické strany. Chceme jim ale umožnit, aby byli v kontaktu s politikou, chceme jejich potenciál využít. Věnoval jsem nějaký čas také přemýšlení o "novém stranictví". Přál bych si, aby u nás nepřevážilo bafuňářství a mocenské hry. To, že někdo někde zvedá ruku, intrikuje, to se mi zošklivilo a to bych rád minimalizovat.
Nechce Liberální fórum suplovat nedostatečnost akademické debaty, která by měla inspirovat politiku?
Politické rozhodování je u nás izolované od expertíz akademických institucí. V Německu jsem spolupracoval s řadou lidí z univerzit a vědeckých institucí, kteří realizovali různé zakázky od federální vlády či ministerstev. Tahle metoda podle mne pomáhá i objektivnějšímu politickému rozhodování. Politik totiž nemůže otočit o sto osmdesát stupňů, protože je to proti argumentům, které mají odborný základ. Tahle kultura je u nás velmi slabě vyvinutá. Nevím, nakolik je to záměr, protože to umožňuje politikům dělat si, co chtějí. Nebo nakolik je to dáno tím, že akademická půda nechce mít nic společného s politikou, protože ji chápe jako špinavou. V tom bych viděl základní deficit.
Jde to do takových extrémů, že bývalý předseda akademie věd profesor Pačes udělá práci na objednávku pro ČEZ při vedení první a druhé energetické komise. Ještě před dokončením zprávy, aniž by měl oponentní posudek, šel na tiskovou konferenci, kde prohlásil, že potřebujeme další reaktory v Temelíně. A za odměnu dostal místo v dozorčí radě ČEZu. Ať mě nikdo neříká, že tam byl pozván jako expert na energetiku a nikoli za dobré služby.
V manifestu zmiňujete podporu podnikání odpovědného k životnímu prostředí. Jak by to mělo fungovat?
Podle Jeremy Rifkina, amerického ekonoma, který byl také poradcem Evropské unie, stojíme před zásadním zlomem, který nazývá třetí průmyslová revoluce. Měli bychom se odpoutat od fosilních paliv a do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů o 80 - 95 %. To vyvolá zásadní změnu modelu energetiky, jak spotřeby, výroby, tak distribuce a také v dopravě, což jsou dva sektory dominantně závislé na fosilních palivech. Změnu přinese internet a komunikace ve spojení s obnovitelnými zdroji energie. Malé lokální zdroje energie budou vyrábět převážně pro místní spotřebu. Lidé se odpoutají od závislosti na centrálních dodávkách energií, náklady se dramaticky sníží a odstřihneme se od dovozů fosilních paliv. Dalším pilířem jsou 3D tiskárny, které umožní levnější výrobu téměř jakéhokoli zboží. Přebytečnou elektřinu si budeme vyměňovat za pomoci internetu přes chytré sítě se sousedem, anebo ji budeme skladovat ve vodíku, který použijeme v dopravě. To je vize, kde bychom mohli být za pár desetiletí. Tedy, podaří-li se nám společně odstranit žáby z pramene.
Jak tedy podnikání navést na modernější cestu?
Chceme nastavit pravidla a ekonomické nástroje, které by firmy motivovaly k inovacím a modernizaci. My víme, kde jsou bariéry. Například, když se teď dají dohromady lidé a dají peníze do společného zdroje, řekněme větrné elektrárny, která bude na kopci kilometr od vesnice, bude jim vyrábět elektřinu za dvě koruny za kilowatthodinu, zatímco ze sítě ji koupí nejméně za pět padesát. Jenže jak dostat tu elektřinu do vesnice? Použijí-li dráty distribuční soustavy, buď ČEZu nebo E.ONu, tak za přenos elektřiny zaplatí více, než je výrobní cena jejich elektřiny. V součtu pak bude ta jejich ekologická dražší elektřina ze sítě. To je absurdní. V současnosti z toho lze vyskočit jedině tak, že si vybudují vlastní síť, to ale pro měřítko vesnice není realistické.
O decentralizaci se v Evropské unii mluví, ale reálně se toho moc neděje.
V několika zemích, například v Německu, se ujal slogan, který si vypůjčili od Johna Lennona "Power to the People", čímž se myslí nejen moc lidem, ale také “energetické zdroje” lidem. Vůle odstřihnout se od závislostí na dodavatelích energií, kde je zákazník vystaven velmi omezené nabídce. Chceme hledat konkrétní bariéry a ty odstraňovat. Britští liberálové mají program dekarbonizace energetiky na lokální úrovni. Vytváří místní partnerství komunit s průmyslem a na této úrovni sami, bez centrální role státu, snižují emise uhlíku. Máme zkušenosti s úspěšným programem Zelená úsporám, který jsem zaváděl. Můžeme na něj navázat.
A ty nástroje?
Dám příklad, největší část peněz z operačního programu životní prostředí šla na čištění odpadních vod. V obcích nad dva tisíce obyvatel se vybudovaly čistírny. To je dobře, ale co se děje v obcích pod dva tisíce obyvatel? Lidé museli podle zákona skončit s vypouštěním odpadních vod do vodotečí a dokládají, že se vyvážejí septiky. Tam si myslím, že se podvádí a nefunguje to. Máme tady kořenové čistírny odpadních vod, které nemají žádnou podporu. Malé domácí čistírny stojí 25 000 až 40 000 korun, jenže majitel musí podstoupit obrovskou mašinérii stavebních a dalších povolení. Přitom by stačilo, aby se všechna povolení odstranila a dala by se jen podmínka, že čistírna musí být certifikovaná. A s tím by měl přijít i ekonomický impuls, něco jako Zelená úsporám, tentokrát dotace fyzickým osobám na domácí čistírny odpadních vod. Lidé by se začali domlouvat, společně by oslovili s poptávkou dodavatele. Začali by spolupracovat s cílem vyčistit obecní rybník, aby se v něm dalo koupat či chovat ryby. Prostě by lidé začali řešit věci zezdola, vzájemnou spoluprací. Je potřeba odstraňovat překážky, které brání místnímu rozvoji.
Nástroje by tedy měly být státní direktiva v tom nejširším smyslu?
Ne, jsou to primárně ekonomické nástroje. Emisní povolenky jsou liberální ekonomický nástroj par excelence, i když jsou kritizovány, protože nefungují. Jejich problém je v tom, že Evropská komise podlehla tlaku členských států, včetně České republiky, které si vylobovaly přebytek povolenek a tím se trh s úplně rozbil. Takže primárně jsou to ekonomické nástroje, které motivují k ekologickému chování. A zároveň zajišťování fér pravidel.
Máme řekněme půl milionu domácností, které stále vytápějí uhlím. To je pro mě noční můra, selhání státu. Povedla se Zelená úsporám, díky které si zhruba třicet pět tisíc domácností vyměnilo uhlí za ekologické vytápění. To je ale méně než deset procent problému. Přitom celá třetina jemného polétavého prachu pochází z vytápění domácností, takže to je podstatný problém pro kvalitu ovzduší. Kdyby do ceny uhlí byly započítány reálné náklady, škody při těžbě, na zdraví, ovzduší a na klimatu, tak by bylo kompletně nekonkurenceschopné a končí.
A ty náklady by se tam měly dostat pomocí daně?
Ano, existuje spotřební daň z uhlí, která zvýšila jeho cenu zhruba o deset procent. Škody, způsobené těžbou a spalováním uhlí jsou řádově vyšší a jejich náklady. Ty hradíme všichni prostřednictvím státního rozpočtu, výdajů zdravotních pojišťoven a tak dále. Uhlí by mělo dostat reálnou cenu, pak pochopíme, že nejrozumnější je nechat ho v zemi pro budoucí inteligentnější využití. V ten moment nastoupí moderní ekologické systémy vytápění. Ekonomickými nástroji napravit selhání trhu a zároveň nastavit stimulační programy. Musíme mít ambice stát se špičkou v Evropě, modernizovat zemi, aby upřednostňovala efektivitu a úspory.
Jaké jsou plány strany LES na rok 2014?
Účastníme se evropských, senátních a komunálních voleb. Budeme hodně otevření spolupráci na komunální úrovni, aby se vytvořila širší uskupení, definovaná samozřejmě shodou nad základními hodnotami, ale myslíme si, že je dobré a rozumné spojit síly. Budeme etablovat stranu trpělivě a profesionálně. Žádné nepřiměřené ambice. Jsme nohama na zemi, nemáme za sebou byznysové zájmy ani kmotrovské skupiny, jdeme nabízet politická řešení a ideje, profesionalitu a slušnost. Úspěch se dostaví, o tom jsem přesvědčen.
reklama
Srpen na Ekolistu.cz aneb Děkuji, odcházím
Hugo Charvát: Kalhotky s bobrem, trenýrky s ptákem aneb Vkus a ochrana přírody
Chcete ušetřit za vytápění? Nezapomeňte si utěsnit dveře