Jaderná komedie

Jaderná elektrárna Temelín

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jan Stejskal / Ekolist.cz

Dominantní linkou je v tomto dokumentu příběh Čertova hrádku, jedné z kandidátních lokalit pro vybudování úložiště. Obyvatelé se zde snaží odvrátit vybudování hlubinného úložiště. Divák je svědkem aktivistických snah, diskusí obyvatel se zástupci státu i monologů jednotlivých stran, které divákovi objasňují pozadí jejich pozice. V obraně místních Čertova hrádku zaznívají obavy různé povahy, které často nespojuje nic než odpor. Někomu vadí úložiště jako takové, jinému, že bude blízko jejich domova, dalšímu zase vadí pouze fakt, že bude hlubinné. Zásadním problémem je však komunikace státu a nedůvěra Čechů ve stát.

Film Pod povrchem je první dokumentární tvorbou režiséra Josefa Heřmánka, pokud pomineme vědeckou cooking show GurmetLab. Z jeho dosavadní tvorby však do Pod povrchem leccos prosakuje, a to například svérázný humor a hudba. Dramatická dechová hudba, která vyvolává pocit napínavé středověké pohádky, nebo klasická hudba, která je v konkrétní situaci spíše absurdní. Podobně pracoval režisér s hudbou například ve studentském filmu Ondřej Vetchý je Přemysl Otakar II. Právě tento efekt je jedním ze způsobů, jak je v Pod povrchem dotvářena absurdně vtipná atmosféra.

Dojem středověké pohádky relativně koresponduje s atmosférou nápadu obyvatel Čertova hrádku. Ti totiž přijali roli pekelníků a ve snímku můžeme sledovat demonstraci občanů proti úložišti v čertovském přestrojení. Nicméně ostré žestě jsou to první, co diváka praští se začátkem filmu a také co diváka odprovází na konci. Jsme tak nejprve trochu zmateni atmosférou hraných televizních pohádek nebo dramatického záběru z Toulavé kamery. Mezi těmito dvěma nepříjemnými momenty je však práce s hudbou a vtipem skvělá.

Příběh Čertova hrádku je v tomto snímku rámcem pro vysvětlení problematiky hlubinného úložiště vůbec. Záběry dění v obci jsou střídány grafickými vysvětlivkami s dobovou hudbou a záběry. Grafika vyobrazující putování jaderného odpadu do Sovětského svazu, střih na pilné sovětské inženýry, střih jaderný výbuch doprovázen medově pozitivní budovatelskou hudbou. Podobných vtipných sekvencí je dokument plný.

Trochu nesourodou vizuální hru ale dokonale spojuje komentář, jehož ironická intonace a zároveň medově pohádkové vyprávění prostupuje bez hranic celým filmem. Komentář je v tomto snímku mnohem více než jen charismatický hlas, který diváka drží přibližně v obraze. Hlas Otakara Brouska je místy hlasem soudruha budovatele, jindy dědečka z pohádky, nebo ironického skeptika, po celou dobu však vznešeně poetický. Pouze jeho intonace a artikulace divákovi při pohledu na budovu ministerstva vnitra vnukne náladu a téměř i názor. Suchá informace vysvětlující otázku řešení jaderného odpadu „V tomhle limbu bude čekat, dokud nepřijdeme na to, co s ním“ jen díky tónu a tempu řeči vyzní jako narážka upozorňující na absurditu věci.

Zvuková složka je tedy hybnou silou tohoto filmu. Vizuální složka zase vrací diváka trochu na zem. Všední pohledy na českou krajinu, zpěv ptáčků a žádné dramatické záběry z dronu vytváří domáckou atmosféru. Na takovém pozadí jsou natáčeny monology aktérů z obou názorových pólů. V dokumentu jsou promluvy před kamerou, kde aktéři vyjadřují svůj názor bez konfrontace s neviditelným a neslyšitelným dotazujícím za kamerou. Ty jsou střídány promluvami jejich opozice. Jindy jsme zase svědky emotivní debaty, která je od věci, nedostatečná nebo jsme dokonce svědky projevu emocí aktivismem, bez prostoru pro debatu. Jsme představeni atmosféře konfliktu, kde v monologu každá ze stran vystupuje krotká jako ovečka, avšak není schopna vstoupit do konstruktivní debaty s opozicí. Jako divák však vidíme potenciál jejich společné řeči, kdyby se skutečně vyslechly a nechaly slyšet obě strany navzájem.

Po většinu příběhu je stát postaven do pozice ignorantského povýšence a občan do pozice mučedníka, který není vyslyšen. Tento dojem se však obrací v momentě, kdy se občané Čertova hrádku namaskují jako čerti a s čertovskými pokřiky stávkují před úřadem. Při příchodu nového ředitele SÚRAO (Správa úložišť radioaktivních odpadů), který se snaží navázat nový pozitivnější kontakt s občany a začít novou éru konstruktivní komunikace (která je nejsilnějším snem a zaklínadlem místních), není ze strany pekel příliš zájem naslouchat. Čerti mu skočí do řeči a tiskový mluvčí všech pekel přečte zprávu od samotného Lucifera, která není nic než emoce bez argumentů. Místní jsou tedy skutečně vytrvalí ve snaze zabránit budování a i přes záminku boje za komunikaci jen protlačují odpor. Tato scéna je jednou ze závěrečných a nechává nakonec pachuť bezmoci. Dokument není převratný zcela novým pohledem na věc, ale právě střízlivě ukazuje, že nemůžeme obvinit jen jednu stranu. Obě strany jsou někdy chudáci a obě jsou někdy ignoranti.

Dokument ukazuje českou jadernou náladu méně konvenčně, než mnohé televizní dokumenty nebo reportáže doposud. Humor je nástroj, kterým tento film může oslovit široké spektrum diváků. Zpochybňování a zesměšňování je tady nástrojem otevření náročného materiálu, na který má často veřejnost potřebu mít kladný nebo záporný názor. Snímek Vytrvalí: Pod povrchem nastavuje nový pohled, který není tak snadno polarizovatelný. Je však otázkou jestli poutavě vtipná až troufalá kombinace grafiky, dobového audiovizuálního nádechu a reality nevede ke zlehčení celého tématu.