Pěstujme město jako zahradu, která sebe sama obnovuje

Města v sobě mají něco stimulujícího. Podporují tvořivost. A to nejen ve vývoji technologií a výzkumu nových léků, ale i v tom, jak žít šetrně, pěstovat si potraviny a hospodařit s vodou. Tato kreativita se přičítá blízkosti lidí a služeb. Za těmi se do města vrátil i Toby Hemenway, autor knihy Ekosystémy měst budoucnosti. Po letech na venkově zjistil, že vlastně nežije příliš šetrně, přestože pracuje z domova a na velké zahradě si vypěstuje velkou část jídla. A touha snížit ekologickou stopu ho dovedla zpět do města. Hemenway, který zemřel v roce 2016, byl propagátorem permakultury, což je způsob navrhování a fungování míst, který v podstatě napodobuje strategii přírody. S tím rozdílem, že koncentruje užitkové a produkční funkce na mnohem menší plochu.

Permakultura se nejčastěji využívá v zahradách, které se jakoby udržují samy: teplomilné keře dávají stín stínomilným rostlinám, jiné odpuzují hlodavce a nebo naopak lákají opylovače, potlačují plevely, poskytují oporu a ochranu, odstraňují přebytek dusíku z půdy nebo absorbují toxické látky. Cílem je mít v zahradě trvalky, abyste nemuseli každý rok sázet nové rostliny a neustále tak zahradu dotovat svou energií.

Podobně se dá nahlížet i na město. Jak to udělat, aby město jen nevysávalo zdroje z venkova a nepotřebovalo být neustále syceno obrovským množstvím vody, potravin a energie? Právě to Toby Hemenway popisuje. Znamená to například stavět budovy tak, aby nepotřebovaly v létě klimatizovat a v zimě silně vytápět, ulice, ze kterých neodtéká dešťová voda do splaškové kanalizace, a města, kde si lidé mohou část jídla pro obživu vypěstovat a povyměňovat mezi sebou.

Právě moudré využívání vztahů je jedním ze základů permakultury. A protože jedním z nejbohatších zdrojů měst jsou lidé, pěstování vztahů mezi sousedy, s místním zastupitelstvem a politiky je to, co město mění.

Ale sebeobnovující města potřebují nejen lidi a stromy. „Aby se města chovala víc jako ekosystémy a produkovala jídlo, potřebujeme v nich mít širší paletu zvířat,“ píše Toby Hemenway. Můžeme pro to udělat to, že budeme vysazovat rostliny, podporující ptáky, hmyz a další volně žijící živočichy. Ale Hemenway dodává, že nejen ty. Ve městech mají své místo i nenáročná hospodářská zvířata. Záměrně chovat se vyplatí žížaly, králíky, včely, kachny, slepice i kozy.

Ačkoli kniha vychází ze zkušeností autora z jeho domovských USA, většina principů funguje stejně i v České republice. Tam, kde se pravidla nebo historie odlišují, doplnila české zkušeností překladatelka Eva Hauserová, která je také propagátorkou permakultury.

Slabinou knihy jsou fotografie. Namísto toho, aby ilustrovaly to, o čem Hemenway píše, zobrazují vybrané české parky a zahrady podpořené nadací, která přispěla i k vydání knihy. Nakladatelství v poznámce píše, že obrazovým materiálem chtělo principy knihu přiblížit českému prostředí. Výsledkem ale je, že fotografie ilustrující příklady, které autor popisuje, chybí. Pomáhají ale autorovy kreslené obrázky a plánky.

Celkově kniha obsáhle a srozumitelně a laskavě provádí čtenáře tím, jak může permakulturní design pomoci řešit dopady klimatické změny ve městech a zároveň posilovat vztahy mezi obyvateli.

---

reklama

---