Řeka. Film, kterému zajímavé téma proteče mezi prsty

V létě plném zpráv o vysychajících řekách byl v Česku uveden australský dokumentární snímek Řeka. Režiséři Jennifer Peedom a Joseph Nizeti vytvořili snímek poskládaný z působivých záběrů řek po celém světě, podkreslený hudbou hranou Australským komorním orchestrem. Filmaři se na řeku pokusili podívat jako na fenomén typu voda nebo oheň a dostat se k obecnému významu řek na planetě Zemi.

Potenciálně skvělé téma se ale podařilo využít jen velmi okrajově. Díky důrazu na efektní obrazovou stránku má dokument šanci zaujmout širokou veřejnost. Zároveň ale divákům o významu řek neřekne více než to, že jsou důležité a moderní civilizace je nadměrně využívá.

O hlavní zápletku se postaraly přehrady: ty jsou vyobrazeny jako překážky, jichž se řeka potřebuje zbavit. Vyvrcholením filmu pak je odstřel přehrady,který toku vrací jeho divokost – vlastnost, kterou film oslavuje.

Poměrně černobílý pohled na vztah západní civilizace k řekám je jednou z velkých slabin filmu. Řeka je vykreslena jako životodárný živel, který umožnil lidské civilizaci rozvoj do dnešní podoby. Ale lidé si řek neváží, znečišťují je, narovnávají jejich koryta, přehrazují je přehradami. Nutno podotknout, že filmaři byli vlídní k domorodým obyvatelům, kteří jsou v dokumentu zobrazeni jako ti, kdo řekám rozuměli, a k jejichž vědění bychom se měli vrátit.

V podtextu filmu jako by byla snaha vykreslit Řeku ve stylu Gaii – jako živého organismu, ale jde pouze o náznak, který nemá jasné obrysy.

Největší slabinou dokumentu je slovní komentář. Ten je zredukovaný na minimum, a tato zkratka vede spolu se zobecněním až k vyprázdnění sdělení. Jiní komentátoři to vlídně nazývají „snovým a poetickým“ komentářem, přitom se dá se označit i jako okázalýa antropomorfizující:

„Řeky procházejí našimi představami, obnovují naši duši. S tichým odhodláním překonávají ty nejtěžší a nejtvrdší z věcí. Myslet jako řeka znamená snít po proudu času. Představit si, co bude plynout daleko do budoucnosti z našeho působení v přítomnosti, být dobrými předky těm, kteří přijdou proti proudu od nás. Sdílíme svůj osud s řekami. Plyneme spolu,“ uvádí film.

Občasná informace, kterou se divák dozví, jako že největší přehrady světa zpomalují rotaci Země, vyzní do ticha. Víc se k ní nedozvíte, záběry vás rychle odnesou jinam. Film klouže po povrchu. Ukazuje, co je zjevné, a hloubku vztahu mezi lidmi a řekami se mu prozkoumat nedaří.

Přitom existují dokumenty, které se silným obrazovým materiálem, hudbou a trochou textu dokázaly přinést pozoruhodný vhled do života migrujících ptáků (Ptačí svět) nebo hmyzu (Mikrokosmos), a u nichž divák tají dech napětím.

Film Řeka je spíše jednoduchou obrazovou úvahou. Všechno, co o něm potřebujete vědět, se dozvíte z jeho traileru. Film si pusťte, pokud se chcete podívat na zajímavé záběry řek a poslechnout si u toho hudbu od Radiohead, Jonnyho Greenwooda, Richarda Tognettiho a Williama Bartona hranou Australských komorním orchestrem.

---

reklama

---