Úryvek - Překročení mezí

Pro kohokoli je dnes nemožné popsat svět, který by se mohl vyvinout z revoluce trvalé udržitelnosti, tak jako by bylo pro zemědělce v roce 6 000 před naším letopočtem nemožné představit si současnou Iowu nebo jako by bylo pro anglického horníka v roce 1750 nemožné představit si montážní linku Toyoty. Nejvýše může kdokoliv o revoluci trvalé udržitelnosti říci, že podobně jako ostatní velké revoluce by mohla vést k obrovským ziskům i ztrátám. I ona by mohla změnit tvář Země a základy lidského sebepoznání, lidských institucí a kultur. Podobně jako ostatní revoluce bude potřebovat staletí k tomu, aby se plně rozvinula, ačkoli věříme, že je již na cestě a že její další krok je potřeba neprodleně, aby mohlo dojít k revoluci místo kolapsu.

Lze tady překročit nějaké meze? Snímek Země je pořízený z Apolla 17 během cesty na Měsíc 7. listopadu 1972. Licence: Volné dílo (public domain)
Foto: NASA

Samozřejmě nikdo neví, jak revoluci trvalé udržitelnosti vyvolat. Neexistuje a nikdy nebude existovat zaškrtávací seznam: „Aby se uskutečnila globální revoluce, splňte následujících dvacet kroků.“ Podobně jako předcházející revoluce, ani tuto nelze naplánovat nebo předepsat. Nebude postupovat podle seznamu nařízení vlády nebo tvůrců počítačových modelů. Dojde-li k revoluci trvalé udržitelnosti, bude organická a vývojová. Vyroste z vizí, pochopení, experimentů a činů miliard lidí. Břemeno jejího vyvolávání neleží na bedrech jednoho člověka nebo skupiny. Žádné identifikovatelné osobě nebo skupině se nedostane uznání, ačkoli některým se může dostat obvinění. A každý může přispět.

Naše systémové vzdělání a naše vlastní práce ve světe nám jasně ukázaly dvě vlastnosti složitých systémů, důležité pro ten typ důkladné revoluce, o němž zde mluvíme. Za prvé – klíčem k transformaci jsou informace. To neznamená nutně více informací, lepší statistiky, větší databáze. Znamená to informace plynoucí jinými cestami, novým příjemcům, nesoucí nový obsah a navrhující nová pravidla a cíle (pravidla i cíle jsou samy o sobě informacemi). S jinými informačními strukturami se systém bude nevyhnutelně chovat jinak. Politika „glasnosti“, prosté otevření informačních kanálů, které byly dlouho zavřeny, byla například zárukou rychlých změn ve východní Evropě. Starý systém byl udržován striktní kontrolou informací. Uvolnění této kontroly si vynutilo určitou změnu struktury (bouřlivou a nepředvídatelnou, leč nevyhnutelnou) směrem k novému systému konzistentnímu s novými informacemi.

Za druhé – systém se silně brání změnám ve svých informačních tocích, zvláště změnám svých pravidel a cílů. Existující systém může skoro úplně potlačit pokusy jednotlivce chovat se podle jiných pravidel nebo dosahovat odlišných cílů, než jakými jsou pravidla nebo cíle, jež systém schválil. Avšak pouze jednotlivci, kteří vnímají potřebu nových informací, pravidel a cílů, kteří o nich mluví a zkoušejí je, mohou učinit změny, které systém transformují.

Nelehce jsme se například učili o tom, jak obtížné je žít hmotně skromný život v sociálním systému, který očekává a povzbuzuje spotřebu, cení si jí a odměňuje ji. Ale jednotlivci se mohou posunout daleko ve směru ke střídmosti. Není jednoduché využívat účinně energii v ekonomice, která produkuje energeticky neúčinné výrobky. Lze však vyhledat, nebo, když to bude nezbytné, vynalézt účinnější způsoby práce. Především je velmi těžké přijít s novými informacemi do systému, který je uspořádaný tak, aby slyšel a zpracovával jen informace staré. Jen zkuste někdy na veřejnosti položit otázku o významu dalšího fyzického růstu nebo dokonce začít rozlišovat mezi růstem a rozvojem a hned budete vědět, o čem mluvíme. Sdělovat informace, které zpochybňují strukturu zavedeného systému, vyžaduje odvahu a jasnost vyjadřování. Lze to však dělat.

Když jsme hledali cesty, jak povzbudit pokojnou restrukturalizaci systému, který přirozeně vzdoruje své vlastní transformaci, vyzkoušeli jsme mnoho prostředků. Ty nejsamozřejmější jsou používány i v této knize – racionální analýza, údaje, systémové myšlení, počítačové modelování a nejsrozumitelnější slova, která jsme byli schopni nalézt k vyjádření nových informací a modelů. Jsou to nástroje, jichž by se automaticky chopil každý, kdo má podobné vědecké a ekonomické vzdělání jako my. Podobně jako recyklace jsou tyto nástroje užitečné, nutné a nepostačující.

Nevíme, co bude stačit. Rádi bychom však uzavřeli tuto knihu zmínkou o pěti dalších nástrojích, o nichž jsme zjistili, že jsou užitečné – ne jako jediné cesty k trvalé udržitelnosti, ale jako určité cesty, které pomáhaly nám. Trochu váháme o nich diskutovat, protože nejsme odborníky v jejich používání a protože vyžadují slova, která nevycházejí snadno z úst vědců nebo z jejich textových procesorů. Tyto nástroje jsou považovány za příliš „měkké“ na to, aby byly v cynické veřejné aréně brány vážně. Jsou to: vytváření vizí, vzájemné propojování, mluvení pravdy, učení a milování.

Cesta k trvale udržitelné společnosti by mohla být usnadněna prostým a častějším používáním podobných slov ve světových informačních tocích, s upřímností a bez omluv.