Úryvek - Přírodní kapitalismus
Ten nejzákladnější politický důsledek revoluce v produktivitě zdrojů je jednoduché nahlédnout, ale nesnadné provést. Potřebujeme sice postupně, ale rozhodně transformovat cukrátka a biče, které řídí a motivují byznys. To v podstatě znamená revidovat systém daní a dotací – tedy mechanismus, který je nejvíc zodpovědný za neustálé přeuspořádávání finančních toků a jenž determinuje sociální, ekonomické a ekologické výstupy tím, že na ně uplatňuje podpory a penále, jež jsou výsledkem politické volby. V dnešním světě existují silné ekonomické podněty, proč „stahovat investice“ z přírodního kapitálu. I když vlády, neziskové organizace, půdní fondy a další aktéři vehementně usilují o ochranu a obnovu živých systémů, nedokáží s rychlostí jeho destrukce držet krok. Jsme přesvědčeni, že už víme, jak „investovat“ do přírodního kapitálu – činí tak tisícovky skupin po celém světě. Čemu jsme se však nenaučil, to je otázka, jak vést naši ekonomii tak, aby se podařilo degradaci nejprve zastavit a potom zvrátit.
V přelomovém díle, jež zahrnuje výzkum i společné pátrání, se dr. Norman Myers pokusil o přibližní perverzních světových dotací do šesti sektorů: do zemědělství, energetiky, dopravy, vodního hospodářství, lesnictví a rybářství. U dotací se v ideálním případě očekává, že budou mít pozitivní dopad díky tomu, že pomohou lidem, průmyslovým odvětvím, regionům nebo výrobků, které musejí překonávat nákladové, cenové nebo tržní hendikepy. Vzdělání se například dotuje tak, že rodiče nemusejí platit plné školné svým dětem. Americké ministerstvo obrany po deset let silně dotovalo vývoj mikroprocesorů a nyní tak činí ve specializovaných oblastech. To vše se dnes zdá být perfektní investicí. Perverzní dotace dělají pravý opak. Působí jako dezinvestice a zanechávají za sebou prostředí i ekonomiku v horším stavu, než kdyby dotace nebyl nikdy udělena. Vyvolávají inflaci vládních výdajů a zvyšují deficity, které zase zvyšují daně, čímž stahují vzácný kapitál z trhů, na kterých by byl potřeba. Matou investory tím, že vysílají na trhy zkreslené signály. Potlačují inovace a technologickou změnu. Poskytují ekonomické podněty vyvolávající neefektivitu a spotřebu, místo aby vedly k produktivitě a ochraně hodnot. Představují mocnou formu podpory vyplácené velkým firmám, která prospívá bohatým a znevýhodňuje chudé.
Tak například Německo vydává každoročně 6,7 miliardy $ (neboli 73 tisíc $ na dělníka), aby dotovalo uhelné oblasti v Porúří. Uhlí s vysokým obsahem síry, které se zde těží, přispívá ke znečištění ovzduší, kyselým dešťům, plicním onemocněním, k vymírání evropských lesů (Waldsterben) a ke globálnímu oteplování. Německá vláda by mohla za menší peníze proplácet všem dělníkům jejich plné mzdy do konce jejich života a zavřít všechny uhelné společnosti. V polovině 90. let vydávalo Bulharsko více než 7 % svého hrubého domácího produktu na dotace, které měly učinit energii levnější, než kolik stojí skutečně. Lidé by tak byli povzbuzování k tomu aby se k energii chovali hýřivěji. Perverzní dotace mohou být i nezáměrné. V předchozích desetiletích Švédsko nepřímým způsobem dotovalo energetiku ve Velké Británii, protože švédské lesy jsou nezáměrně, avšak těžce poškozovány emisemi dioxidu siřičitého z britských uhelných elektráren. Perverzní dotace mohou být také skryty v daních. Tak například tím, že řidiči platí daně za vlastnictví vozidel místo za jejich používání, snižují vlády majitelům vozidel marginální cenu za ježdění, přičemž tuto cenu zvyšují pro celou společnost tím, jak počet jezdících vzrůstá.
reklama
