Voda – unikátní příběh ve fotografii

Světový den vody bývá vhodnou dobou pro připomenutí neradostných statistik – počet obyvatel Země, kteří nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě, je skutečně ohromující. V naší nejen mlékem a strdím, ale taky vodou celkem oplývající zemi si možná ani neuvědomujeme, jak moc je dostatek vody pro spokojený život důležitý. Fotografka Alena Dvořáková s fotografem Viktorem Fischerem (pracující rovněž jako Afisphoto) se ovšem už ve světě leckam podívali a postupně pochopili, jak je voda významná. Dokonce tak, že jí věnovali celou knihu.

Knížka nazvaná Water/Voda vyšla v loňském roce a její environmentální přesah je patrný už z úvodního textu. „Od devadesátých let minulého století se otevřeně hovoří o světové vodní krizi,“ uvádějí v něm autoři a pokračují: „Je registrováno více než sto ohnisek možných válek o vodu. V rozvojových zemích se sedmdesát procent průmyslových odpadů vypouští do vod bez čištění. Nadměrné užívání a znečišťování se zákonitě projevuje na stavu řek a jezer i na stavu vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Polovina z pěti set největších řek světa je velmi silně znečištěna, pětina rybích druhů je ohrožena. Z důvodu neúnosného znečištění nebo vysychání vodních zdrojů vznikla dokonce nová kategorie takzvaných environmentálních uprchlíků, do níž se každoročně řadí pětadvacet milionů lidí.“

Předností knihy však není úvod, ale vlastní obsah – tedy silné, někdy vyloženě podmanivé snímky. Nejde přitom o vršení alarmujících apelů, jak by možná mohla napovídat předešlá ukázka z úvodu. Ano, v knížce jsou fotky, které působí až katastroficky – například ty dokumentující sucha ve Španělsku, důsledky ztroskotání tankeru nebo zkázu tatranských lesů. Na jiných snímcích se ovšem voda ukazuje jako součást běžného života (třeba v případě přírodních lázní v italském Toskánsku) nebo jako součást rituálu, který právě každodennímu životu dává smysl (fotografie z romské pouti ve Francii, jejíž účastníci nesou sochu patronky do moře k rituální koupeli). Vedle toho pak v knize najdeme i fotky vyloženě hravé.

Abychom však předešli případnému nedorozumění, musíme upozornit, že nejde o nějakou obrázkovou knížku pro milovníky neuvěřitelně barevných a jak břitva ostrých obrázků. Fotografie Aleny Dvořákové a Viktora Fischera jsou báječně černobílé a mají svébytný styl. Výrazně pracují se světlem (nebo vlastně často spíš se šerem, dýmem, párou, kapkami vody) a občas dosahují účinku díky jisté zrnitosti a v dobrém slova smyslu „rozostřenosti“. Řečeno obecněji: jde stále ještě o dokumentární fotky, které ovšem často hranice dokumentu překračují směrem k výtvarnému pojetí fotografie.

Všechny záběry v knížce přitom pocházejí z Evropy. „Časem jsme zjistili, že když ukazujeme negativa rozvojového světa, spojitost s našimi místními problémy lidem uniká. Většina Evropanů je zvyklá na stav věcí okolo sebe a má povrchní pocit, že je vše v pořádku‚“ říkají v knize sami autoři. Upřímně řečeno, pro mnoho našich spoluobčanů je i Evropa vzdálené, cizí prostředí. Pokud váš svět ovšem nekončí Českým lesem a dokážete ocenit silnou osobní fotografickou výpověď, pak neváhejte po této knize sáhnout.

---

reklama

---