Všechen čas na světě - naprosto netradiční rodinná dovolená v kanadské divočině
Od podzimu do jara, přes mrazivou a temnou kanadskou zimu se Suzanne, jejímu muži Geraldovi, třem dětem, dvěma kočkám a psu stala domovem malá chata uprostřed yukonské buše. Mohli si tak vyzkoušet prostý, ne však jednoduchý život lidí obývajících severské samoty.
Téměř půl roku byli mimo dosah města, kontakt s civilizací se omezil na několik Geraldových pracovních a nebezpečných cest do města pomocí sněžného skútru. S dostatečnými zásobami, avšak bez hodin a hodinek, žila rodina v rytmu střídání se dlouhých nocí a krátkých dní. A měla pocit, že jim patří všechen čas světa, svěřuje se autorka a zároveň jedna z hlavních postav v závěru filmu Suzanne Crockerová.
Její rodinu poznáváme jen ze záběrů z buše, partnerského vtipkování, roztomilých komentářů mladších dcer nebo dospělejších a kritičtějších postřehů staršího syna. Neznáme jejich povolání, život „před divočinou“.
V buši přibyly desetiletému synovi a osmileté a čtyřleté dceři během domácího vzdělávání netradiční předměty: lekce stavění spíže mimo dosah medvědů, budování kadibudky nebo praktická ukázka fungování potravního řetězce. „Mám litovat mrtvou sovu, nebo se radovat, že se orel najedl?“ ptá se malá Tess.
Prakticky a vesele si rodina poradila s halloweenským koledováním, děti s výrobou vlastních her a hraček z dostupných předmětů.
Divočina bez příkras
Film ale ukazuje i méně úsměvné chvíle života na samotě: odkázanost jen na vlastní síly uprostřed noční zasněžené krajiny ve chvíli, kdy selže technika, strach a bezmocnost blízkých čekajících na návrat otce rodiny. Členové rodiny přiznávají boj s ponorkovou nemocí i pocity zoufalství za studených a temných lednových dní. A nezpochybnitelná je i fyzická blízkost velkých šelem.
Trailer - All the Time in the World from Suzanne Crockerová on Vimeo.
Navzdory tomu, že jejich pobyt v buši se tolik neliší od života našich předků, je ale jasné, že podobný způsob „rodinné dovolené“ není pro každého. Pobyt v přírodě vyžaduje fyzickou a psychickou sílu, potřebné znalosti i odvahu. A to od všech zúčastněných.
Přesto dokument vyznívá pozitivně a ze závěru je cítit, že rodinu čas strávený v buši posílil. Především dcery oceňovaly společné chvíle s rodiči, otec Gerald zase zkoušku vzájemné spolupráce, svobodu a propojení s okolím.
Rodinná pohoda a rytmus přírody je ostatně prostoupený i celým filmem. Pro někoho může být příliš pomalý, jiný by se do kanadské buše po zhlédnutí dokumentu přestěhoval hned.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama