Žijeme na předělu?
Valachova kniha je zamyšlením vpravdě "interdisciplinárním". V jednotlivých kapitolách se dostáváme od historických náhledů k exkurzům politologickým, sociologickým i filozofickým a v řadě případů (zasazení genocidy původního obyvatelstva obou Amerik do tohoto mnohavědního kontextu například) je tato skutečnost velmi vítaným způsobem výkladu, neboť umožňuje vidět věci zdánlivě "důvěrně známé" z dosud spíše nereflektovaných pozic.
Základní charakteristikou současnosti je ve Valachově pohledu kontinuita "ovládání člověka člověkem", která podle něj poznamenává celou evropskou civilizaci už od jejích počátků. Mění se pouze nástroje, které lidé k vzájemnému ovládání se používají. Od otrokářství antických států přes feudální ovládání poddaných (či dokonce nevolníků) a raně kapitalistické ovládání dělníků průmyslníky se nyní dostáváme podle Valacha do stadia, kdy lidé ovládají ostatní lidi nadále sice prostřednictvím kapitálu, ovšem "sofistikovanějšími prostředky" - reklamou, orientací na konzum a vysokým postavením "konzumních" hodnot na společenském hodnotovém žebříčku.
Předělovou je tato situace podle Milana Valacha zejména proto, že znamená (pokud by pokračovala) neudržitelnou exploataci přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí až nad míru, které je pro současný život na Zemi únosná.
Východiskem z této situace ovšem podle Valacha není v žádném případě orientace na přírodu, pokud by znamenala odklon od orientace na člověka. "Biocentrický" či "hlubinně ekologický postoj" by totiž nevedl k ničemu jinému než k další totalitní diktatuře, podobné těm, které ve dvacátém století nastolily fašistické či komunistické režimy. Jedinou možností zůstává radikální prohlubování demokracie, emancipace obyvatel (jako občanů), zvětšování podílu "prostých občanů" na rozhodování (politickém, ale i ekonomickém). Valach navrhuje přejít od systému, kde "soukromé vlastnictví přírody a prostředků obživy" je "privilegiem", kde by sice "individuální vlastnictví" přicházelo v úvahu, když pracuje člověk sám, ovšem pokud pracuje lidí víc, uplatnila by se "spolupráce individuálních vlastníků" (tady jsem měl pocit, že Valach poněkud pozapomněl na "černé pasažéry" ekonomiky, kteří na společnosti parazitují tím, že z ní jen těží pro sebe, ale sami nedávají adekvátní náhradu).
Valach až téměř úzkostlivě varuje před jakýmkoli účelovým omezením demokracie a práva na spolurozhodování. Jeho kniha je plná konkrétních, vyřčených i skrytých varování, k čemu vede jakákoli názorová monopolizace, ať už by byla vedena sebelepšími úmysly a zaštítěna sebelákavějším slovníkem.
reklama
