Jeskyně australských domorodců musely jít z cesty těžbě kovů

Jeskyně v Juukanské rokli, která byla odstřelena. Je to jediné vnitrozemské místo v Austrálii, které vykazuje známky nepřerušeného lidského osídlení od poslední doby ledové.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | The Puutu Kunti Kurrama and Pinikura Aboriginal Corporation

V roce 1972 dosáhli australští Aboridžinci velkého úspěchu. V parlamentu totiž prosadili zákon o nezpochybnitelném historickém dědictví, který zajišťoval ochranu posvátných míst. Bylo to dost originální legislativní opatření, protože statut chráněné památky tím nezískaly jen výtvory lidských rukou a řekněme historických stavebních památek (jak je jinde zvykem), ale i přírodní útvary, skaliska, hory a jeskyně, opředené legendami domorodců.

V roce 2013 byl tento zákon poupraven a pozměněn, a následně těžařská společnost Rio Tinto (druhý největší těžař rudných materiálů na světě) zažádal o uvolnění území v Hammersley Ranges pro rozšíření těžby. Povolení nakonec získali, a letos v květnu začali se záborem. Do této oblasti spadá i Juukanská rokle, s donedávna ještě chráněnými posvátnými jeskyněmi. Jeskyněmi, které byly kontinuálně osídleny lidmi posledních 46 000 let, a nesou v sobě artefakty mapující celé lidské osídlení Austrálie.

Dá se říct, že Rio Tinto řádně naplnila literu nového zákona a splnila všechna předběžná opatření. Povolila důsledný předtěžební archeologický průzkum, který přinesl objev více než 7000 artefaktů. Některé z nich lze datovat 20 a 40 tisíc let nazpět. Nejhodnotnější byly jeskynní malby, nástroje z klokaních kostí, uchované fragmenty lidských splétaných vlasů; důkazy o tom, že tu docházelo k mletí zrní (nejstarší na celém kontinentu). Jen důsledný průzkum ale domorodcům z etnika Kurrama nestačí. Chtějí, aby jeskyně zůstaly stát netknuté dál.

Hodnotu pro ně nenese jen historická náplň, ale místo samotné. A na to už zákon nemyslí. „Je to jedno z nejposvátnějších míst našeho lidu v celém regionu Pilbara,“ říkají. „Fotky a muzejní exponáty jsou milé, ale my je nemůžeme ukázat našim dětem a přivést je k důlní jámě. Jak bychom jim pak mohli říct, že tady to před 46 000 lety vlastně všechno začalo, že tady jsme žili posledních 4000 let, že jsme tu po generace nacházeli útočiště a že tady odpočívali naši předkové?“

Rozložení sil je jasné. Na jedné straně těžařská korporace s mnohamiliardovým obratem, na druhé pak hrstka lidí z etnika Kurrama (jazykem tohoto lidu hovoří jen 10 osob). Výsledek, tedy povolení těžby, tomu odpovídá. Jak ale říká archeolog Michael Slack, který průzkumy v jeskyních vedl: „Jak významné něco musí být, aby si toho vážila a chránila celá společnost?“

Přečtěte si také |

Vědci přišli na to, co Aboridžinci vědí desítky tisíc let: Požáry v Austrálii zakládají ptáci. Záměrně