Kráva není nutně problém pro klima, může být i nástroj k ozdravení krajiny

Hlasů volajících po celoplanetární rostlinné dietě neubývá. Hospodáři a farmáři z Jihoafrické republiky jejich zdůvodnění ale příliš nepobírají. Krávy jsou však prý pro zachování zdravé půdy klíčové. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | holmespj / pixabay.com

Pro vysvětlení je třeba vrátit se o zhruba 200 let nazpátek, do doby, kdy podstatnou část jihoafrické provincie Free State (ano, vážně se jmenuje Svobodný stát a jejím hlavním městem je Bloemfontein) pokrývaly pláně zatravněné zhruba třemi desítkami druhů travin. Na nich si pak pochutnávaly neméně rozmanité stáda antilop. S příchodem osadníků vymizely antilopy a část rozlohy plání byla převedena na kukuřičná a bramborová pole. Zbylé plochy a není jich zrovna málo, už ale neměl kdo spásat. Takže přerůstaly, byly náchylnější k požárům, vysychání, degradaci půdy. Tedy alespoň tam, kde se nepásly krávy. Třeba ty to Slabberta. Podle něj krávy napodobují činnost původních spásačů a obnovují přírodní cykly.

Model pro jižní Afriku

Jeho pětisethlavé stádo zvolna postupuje v linii naznačené ohradníky a neselektivně (ba přímo totálně) vypásá zeleň pod sebou. „Této metodě se říká spásání s ultra-vysokou hustotou zvířat,“ doplňuje. Jinde by mohla být považována za necitlivou až škodlivou, ale tady funguje dobře. Za stádem totiž zůstává „paseka“ odhalené a vyšlapané půdy. A také spousta trusu. Jako po průchodu migrujícího stáda buvolů. O jeho rozklad se postará hmyz, který jej zanáší hlouběji do substrátu. Kde jsou z něj živy nejrůznější půdní bakterie. Vypasená a zdusaná nezůstane země dlouho. Vlastně, hned po prvních deštích se zazelená svěží vegetací.

O odhalenou půdu mají zájem traviny v okolí, pastva je tedy proces regenerativní, stimulující růst. A v půdě, přírůstku travinné vegetace i v jejím kořenovém systému (zvlášť ve zdravé a dobře prohnojené půdě) se váže uhlík. Kolik? „Půdní rezervoár je schopen vázat zhruba trojnásobek uhlíku, než celá atmosféra,“ zmiňuje například profesor Richard Teague z texaské A&M. „Takže optimální management půdy se jeví jako velmi efektivní nástroj proti klimatickým změnám.“ Doplňuje také, že 30-40 % povrchu souše je ve své podstatě loukami a pastvinami a režim pravidelného spásání by tu udělal mnoho dobrého.

Antilopa, buvol, bizon. Nebo evropský zubr?

„I změna hospodaření na pár procentech by měla zásadní celoplanetární efekt.“ Kde to funguje? Teague dává za příklad severoamerické pláně, kde podobně jako Slabbert napodobuje činnost spásačů z řad buvolů a antilop, nahrazují farmáři aktivitu stád bizonů. Pastva jako nástroj obnovy řeší problém s uhlíkem v atmosféře, ale může toho nabídnout víc.

Řešení krize se stavem půdy (s nedostatkem rozkládajícího se organického materiálu, zadržujícího vodu) a blížícím se nedostatkem hnojiv jsou další z možností. Zemědělská praxe do dalších let, která by kladla důraz na skutečná řešení problémů, by podle něj měla zahrnovat chov dobytka, začlenění pastvy, omezení umělého hnojení a ponechávání posklizňového materiálu v půdě. „Krávy tu nemáme jen proto, aby byly zavřené v kravínech a tloustly,“ říká Teague. „Tam venku mohou, podobně jako jejich divocí předchůdci, dělat se zdravím půdy i s klimatem velké a prospěšné věci.“

Nedá se říct, že potřebujeme krav více. Úplně stačí ty, které už máme. Jen je třeba je dostat na pastvu. Určitě ale nepotřebujeme krav méně. Slabbert, podobně jako řada jihoafrických hospodářů, volání pro omezení konzumace hovězího moc nepobírají. Krávy jsou pro ně funkčním nástrojem změny k lepšímu, ať už k ozdravení krajiny nebo proti klimatickým změnám.