https://ekolist.cz/cz/kultura/zpravy-kultura/mestske-vcelareni-ochrane-hmyzu-moc-nepomaha.vlastne-mu-skodi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Městské včelaření ochraně hmyzu moc nepomáhá. Vlastně mu škodí

9.5.2019 02:04 | PRAHA (Ekolist.cz)
Je to včelaření, ale ne ochrana městských opylovačů.
Je to včelaření, ale ne ochrana městských opylovačů.
Chvilku se zdálo, jako by včelí med mohl být univerzálním sladkým lékem na úbytek hmyzí diverzity ve městech. Četné ekoprojekty, které se zaštiťovaly ochranou mizejících populací opylovačů, se snažily propagovat instalace včelích úlů na střechách domů, v lokálních městských biofarmách i ve veřejných parcích. Ale jak píše Independent, život skutečně ohrožených opylovačů tyhle akce vlastně jen zhoršovaly.
 

Včelaření pro radost, ale hlavně jako forma pomoci přírodě. Pomoci, ze které občas vzejde pár sklenic medu, jež se dají na nějakém tom městském biotrhu zpeněžit (a třeba podpořit tím budování dalších úlů). To celé vypadá jako dost dobrý nápad, a proto je dnes na katastru Amsterodamu nebo Londýna doma násobně více včelstev, než tu bylo třeba před sto lety. Ze včelaření v urbánním prostředí se prostě stal trend, který si pochvaloval kde kdo.

Jenže zase tak dobře to není. Jak trefně podotýká Rebecca Bossy, „zavlečení velkého počtu včel do měst není rozhodně tím řešením hmyzí krize, které bychom hledali.“ Proč? Tato zdánlivě k životnímu prostředí vstřícná akce dělá v dlouhodobém horizontu paseku mezi hmyzem, který dosud žil, či spíše přežíval, v krajině našich měst. Pilné včelky je totiž připravují o nektar.

Sázka na včelu se nevyplácí

Včela medonosná patří mezi ty zřídkavé druhy opylovačů v zimě nehibernujících. Dokáží to mimo jiné proto, že si budují více než dostatečné zásoby nektaru a pylu. Násobně více, než jiní, ne tolik nároční opylovači ve městech. Asi není překvapením, že města si z hlediska kvetoucí vegetace nestojí nejlépe. Vlastně, narazit tu na květ je docela fuška. A koordinovaný průlet letky včel medonosných tak dokáže silně vychýlit dostupnost potravy pro jiné, domácí opylovače.

Často se totiž zapomíná, že včela medonosná není jediným opylovačem světa. Ano, patří mezi ty možná nejvýkonnější a jistě nejpopulárnější. Ale různých včel existuje na světě více než 20 000 druhů. A za proces opylení rostlin vděčíme i stovkám tisíc dalších druhů hmyzu. Motýli, brouci, mouchy, vážky, můry. Environmentální kampaně ve městech se ale vedou jen pro včely. Protože to lépe zní.

Chránit opylovače? Pak ne prosím městskou včelou

Jak zmiňuje Jonas Geldmann, zoolog z Univerzity v Cambridge, včelí úly ve městě nemají žádný praktický dopad. Už proto, že tu na rozdíl od zemědělské krajiny dohromady není co opylovat. „Ano, chov včel mohl sloužit jako brána porozumění hmyzím životům a celkovému významu opylovačů pro lidskou existenci. Ale za jakou cenu?“

Naráží tím na vyhladovění dalších populací hmyzích druhů, které v prostředí měst žily a žijí, nebo tu nalezly útočiště, a teď je vytlačují lidmi zavlečené a konkurenceschopnější včely medonosné. „Nezapomínejte prosím na to, že v jedné včelí kolonii, v jednom úlu, žije kolem 80 000 exemplářů,“ říká entomoložka Gail MacInnisová. „A ty všechny pasou po jednom zdroji potravy, který je v městském prostředí krajně limitovanou komoditou.“

Včely medonosné jsou navíc supergeneralisté. Moc si potravu nevybírají, zvládnou zužitkovat prakticky každou kvetoucí rostlinu. Což je něco, co si třeba čmeláci nebo motýli dovolit nemohou. A kvůli včelím úlům na střechách domů je pak čeká jen hladovění a smrt. „Ráda bych narušila ten mýtus, že včely medonosné jsou nějakým způsobem ohroženým druhem,“ říká MacInnisová.

„V globálním měřítku jejich populace rostou. V mnoha částech Evropy jsou spravovány lidmi, podobně, jako hospodářská zvířata. Což je vlastně docela dobrá analogie: chovat včely ve městech proto, abyste zachránili opylovače, je asi tak užitečné, jako bojovat za ochranu ptactva tím, že budete chovat drůbež.“

Bez opylovačů nepřežijeme, ale opylovačem není jen včela medonosná. A i ta má v přírodě své místo, kterým není město. Včely medonosné v hustě zasídlených oblastech prý rozhodně nejsou k životnímu prostředí šetrnou a ekologickou alternativou původních opylovačů, jimž se zatím ochranářské kampaně pohříchu vyhýbají.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (7)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jan Škrdla

9.5.2019 23:00
Škoda, že se autoři neproradili s včelařem.
Městské prostředí nemusí být tak snůškově chudé, jak se v článku prezentuje.
Město, to není jen asfalt, beton a anglický trávník. Především tam jsou i parky, stromořadí, zeleň vnitrobloků, zahrady, zahrádkářské osady. Nelze opomenout ani brownfieldy, zarůstající ruderálními bylinami a jinak problematickými dřevinami, jako akát nebo pajasan.

Taky mě připadne zcestné přirovnání včely k drůbeži. Včela se v průběhu šlechtění fyziologicky ani anatomicky výrazně nezměnila. Ulítlý roj je shopný se usadit v dutině stromu a existovat bez pomoci člověka.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

10.5.2019 07:42
Něco podobného jsem také už slyšel. Nejsem včelař, nemohu tudíž posoudit, kde je pravda, ale poslední dobou mi hlavně přijde, že ať se udělá cokoliv, je to špatně. Co tedy vlastně chceme?
Odpovědět
MV

Miloš Vondruška

10.5.2019 12:45
Toto je evidentně nějaký přeložený článek z anglosaského prostředí, situace v ČR je odlišná. Nejprve bych chtěl říci, že hmyz, který přenáší pyl z jedhoho květu na druhý je opylovatel, nikoliv opylovač. Opylovač je samčí rostlina, ze které se bere pyl pro křížení či šlechtění.
V zemích bývalého Rakouska-Uherska je situace jiná, včelaření v intravilánech obcí zde má velkou tradici. Již patenty Marie Terezie nařizovaly chovat včely u každé fary a každé školy. Dále si prostý lid mohl včelařit u svých domků a přistavovat úly k panským polím a panstvo jim v tom nesmělo bránit. Včelařství bylo také osvobozeno od daní. Lid byl ve včelařství dále vzděláván, vyšla učebnice Antonína Janiše, vznikaly včelařské školy, jak ve Vídni, tak i dvě na území ČR. Tedy chov včel ve městech není u nás žádný fenomén posledních let, jak se v článku píše. Naopak v anglosaském světě a v Americe je situace odlišná. Zde byl dokonce chov včel zakázán a včela byla považována za nebezpečné zvíře. Chov včel např. v New Yorku byl povolen až v roce 2011 a v LA až v roce 2014 atd.
Dalším nesmyslem je tvrzení, že města si z hlediska kvetouci vegetace nestojí nejlépe a opylovatelé by měli žít raději v zemědělské krajině. Bohužel dnes opak je pravdou. Ve městech je rozmanitá květena, kvetoucí stromy, jako např. lípy, pajasany, kaštany, akáty, vrby a i cizokrajné jerlíny, svítele. Navíc se armády zahradníků starají o to aby parky kvetly a každý pás mezi silnicí a chodníkem byl rozkvetlý. Naproti tomu je dnešní zemědělská krajina z pohldedu opylovatelů naprostá poušť. Louky se díky nesmyslným dotacím a alergikům kosí ještě před rozkvětem lučního kvítí, pole jsou naprosto čistá bez kvítku (kdysi byl pod obilím koukol, vlčí máky a další kvetoucí rostliny, které průmyslové zemědělství zničilo herbicidy), pokud již na poli něco kvetoucího roste, např. řepka tak ta se pěstuje pod trvalou insekticidní clonou a je nastříkána repelenty aby hmyz odrazovala. Aleje kolem silnic se kácí (údajně z bezpečnostních důvodů), akáty se v přírodě hromadně likvidují, v zahrádkách je všude anglický trávník a ovocné stromy nejsou v módě, všude samá thůjka. Proto např. více včel samotářek najdete v Praze ve Stromovce, než někde v zemědělské krajině:
http://www.vcelynastrese.cz/atlas/
Jediné co je pravda je fakt, že krajina je těžce převčelená včelou medonosnou a včely samotářky a čmeláci kvůli nedostatku potravy vymírají. Kdysi krajina uživila asi 2-3 včelstva na km2, dnes díky masovému rozvoji včelařství a nesmyslným dotacím začínajícím včelařům máme někde i 70 včelstev na km2 a včelaři se dotují vesele dál, bez ohledu na tento fakt. Informace o stoupající převčelenosti krajiny najdete zde:
https://colosscz.webnode.cz/hustota-zavceleni/
A dalším nesmyslem je tvrzení, že bez opylovatelů nepřežijeme. Občas se to dokonce dokazuje nějakým smyšleným citátem, vloženým do úst Albertu Einsteinovi. Většina naší potravy jako jsou brambory, rýže, obilí, soja opylovatele vůbec nepotřebuje, navíc i ty plodiny, které opylovatele potřebovaly tak se šlechtí, či GMO upravují na samosprašnost, např. řepka.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

10.5.2019 13:59 Reaguje na Miloš Vondruška
Krajinu je třeba ekologizovat. To znamená orientovat se na OZE ( řepka, kukuřice ) jak správně podotýká DUHA zesedminásobit až zdesateronásobit nynější stav. Je opravdu smutné, pokud člověk v přírodě uvidí včelu, srnku nebo plotici v řece. Proto je nutno z ekologistického hlediska zakročit proti všem, kteří jsou na přírodě závislí. Včelaře, rybáře, myslivce a všechny kteří si ve své sobeckosti přejí druhově pestrou přírodu je nutno odsoudit. Pokud bez toho nemohou být, ať si koupí plastovou včelku nebo srnku u Vietnamců. Tam je jich také dost.
Odpovědět
MV

Miloš Vondruška

10.5.2019 15:02 Reaguje na Michal Ukropec
Ještě bych přidal citát profesora Mark L. Winstona
Snížení počtu a druhů opylovatelů a jejich nahrazení umělým chovem včel medonosných je dobrým příkladem problémů, které si sami vytváříme…

Odpovědět
mr

11.5.2019 00:39 Reaguje na Michal Ukropec
Cit.:"Včelaře, rybáře, myslivce a všechny kteří si ve své sobeckosti přejí druhově pestrou přírodu je nutno odsoudit." - máte dost divný smysl pro humor nebo pod druhově pestrou přírodou rozumíme každý něco jiného. Přečtěte si, jak ti vámi jmenovaní si tu druhovou pestrost představují: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/orli-morsti-se-na-jihlavsku-otravili-karbofuranem
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

15.5.2019 17:48 Reaguje na
Duha jako lobbingová agentura Anofertu má jasný úkol. Prosadit navýšení OZE. Musí ale také odvádět pozornost od důležitých témat. Já vidím pachatele otrav v okruhu DUHY!
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist