O ekoterorismu, Fukušimě a plýtvání potravinami na festivalu Jeden svět 2012

Stalo se již tradicí, že na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět jsou uváděny i filmy s environmentální tématikou. Letos je jim věnována kategorie s názvem Takzvaná civilizace. Na životní prostředí zaměřené snímky jsou ale představovány napříč tématickými sekcemi.

V hlavní sekci letošního ročníku „Protesty, nepokoje, revolta“ zaměřené na aktuální témata jsou zařazeny hned tři takové filmy: Radioaktivisté: Japonsko po Fukušimě, Když se kácí les a Nový svět.

Radioaktivisté: Japonsko po Fukušimě zachycuje vlnu protestů proti atomové energetice bezprostředně po vlně cunami a havárii v jaderné elektrárně v první polovině roku 2011. Rozpaky nad začínajícím japonským aktivismem přestavovaným ve filmu německých režisérek Julie Leserové a Clarissy Seidelové popsal ve své recenzi František Fuka. Zatímco japonští aktivisté působí podle Fukových slov roztomile zmateně, američtí radikálové hrají již jinou ligu.

Dokument Když se kácí les vypráví osobní příběh amerického aktivisty Daniela McGowena. Ten se v rámci radikální organizace Earth Liberation Front podílel na žhářských útocích proti společnostem ničící severoamerickou divokou přírodu a skončil ve vězení pro teroristy. Snímek zachycuje na základě výpovědí Daniela, dalších aktivistů a jejich známých, poškozených i vyšetřovatelů vznik i rozpad radikálního hnutí pohybující se za hranicí zákona. Snímek dvojice Marshalla Curryho a Sama Cullmana se dostal do nejužší nominace na Oscara.

Vzpomínáte na film Auto*mat? Dokument Nový svět je jeho estonskou obdobou. Vypráví o aktivitách obyvatel stejnojmenné tallinské čtvrti poté, co ji v roce 2006 protnula další dopravní tepna. Společnost Nový Svět se pustila do nejrůznějších aktivit omezující ve čtvrti automobilovou dopravu, například sprejování falešných přechodů pro pěší.

Necivilizovaná civilizace?

Výrazným snímkem kategorie Takzvaná civilizace je investigativní dokument Lid vs. Donald Trump o zoufalém boji skotských farmářů proti vládou posvěcenému záměru Donalda Trumpa vybudovat nad Aberdeenem luxusní golfový areál. Během natáčení a při snaze pomoci chudým farmářům dosáhnout spravedlnosti byl policií zatčen dokonce i režisér filmu Anthony Baxter.

Dalším tahounem environmentální sekce je dokument Valentina Thurna Z popelnice do lednice o plýtvání s potravinami, jeho politických a ekonomických důvodech i jeho alternativách. Po projekci filmu 8. března ve Francouzském institutu se uskuteční i tématická panelová debata „Plýtváme, tedy jsme?“. Na stejném místě bude mít po celý týden trvání festivalu Hnutí Duha informační stánek, kde bude moci získat informace o farmářích, kteří prodávají čerstvé zemědělské produkty poblíž vašeho domova.

Rozdílným vztahem k věcem každodenní spotřeby se zabývá i film Kouzelná cesta nepoužitelných věcí. Zatímco obyvatelé německé Mohuče se nepotřebných věcí zbavují, pro dvojici svérázných polských vetešníků jsou jejich věci pokladem.

O vyklízení, tentokrát vylidněného města, vypráví i film Detroit, divoké město Florenta Tillona. Dřívější průmyslovou metropoli opustila za posledních deset let čtvrtina obyvatel. Město si postupně přivlastňuje příroda, uživatelé drog a sběratelé šrotu. Na druhou stranu je tu spousta místa a práce pro šikovné ruce opraváře čehokoli i městské zahradníky.

Postapokalyptický obraz obsahuje i film Černobyl - věčná noční můra. Režisér Alain de Halleux se vrací do 80. let a mapuje osudy „dětí Černobylu“ často trpících vážnými zdravotními problémy. Jedním z nich je i Julie, bubenice ukrajinské rockové skupiny Asfalt, která svůj zájem o černobylskou tragédii promítá do textů svých skladeb.

O odvrácené straně čínské zelené politiky dává svědectví film Hotel Červený les. Finský novinář Mika Koskinen během své práce v jihočínské provincii Jün-nan poznal fungování tamního systému na vlastní kůži - je držen v luxusním hotelu, nemůže se zbavit průvodců z místního oddělení zahraničních vztahů a lidé, se kterými se setkává, jsou následně uvězněni nebo odvezeni desítky kilometrů daleko „na dovolenou“.

Za zemědělci ve střední Indii nás zavede film Semena hořkosti. Režisér Micha X. Peled pátrá po důvodech častých sebevražd v této oblasti – během posledních šestnácti let si zde vzalo život na čtvrt milionu rolníků. S pomocí dcery jednoho z takto nešťastných rolníků, studentky žurnalistiky Manjuši Amberwar, přichází na neblahý vliv geneticky modifikovaných semen bavlny společnosti Monsanto. Semena nejsou zdaleka tak spolehlivá a nenáročná, jak se je snaží firma v reklamách přesvědčit. Investigativní snímek o rizicích biotechnologií byl již oceněn na festivalu IDFA v Amsterdamu.

Napříč tématickými sekcemi

Dokumentarista Jon Shenk ve snímku Prezident mizejících ostrovů sleduje kroky bývalého maledivského prezidenta Mohameda Nasheeda. Po diktatuře Maumoona Abdula Gayooma se země musí vypořádat s další hrozbou – stoupající hladinou oceánu způsobeného globálním oteplováním.

Mnoho změn a rozhodnutí čeká i největší ostrov, Grónsko. Kromě větší nezávislosti na Dánsku se musí země vypořádat i se silným zájmem těžařských společností o tamní zásoby ropy a klimatickými změnami. Film Grónsko v bodě nula nabízí záběry úchvatných přírodních scenerií, výjevů z každodenního života i poslech jedinečných zvuků grónské mrazivé přírody.

České filmy zastupuje na festivalu například dokument Pod sluncem tma Martina Marečka o opravě fotovoltaické elektrárny a elektrických rozvodů v zambijské vesnici. Více o filmu a úskalích i nadějích české rozvojové pomoci si můžete přečíst v recenzi Ekolistu Pod sluncem tma aneb Dokument roku, který není moc dokumentární.

---

reklama

---