Martin Mach Ondřej: Marečku, podejte si auto
 |
|
|
Vít Klusák diskutuje s policistou po té, co se Klusák pokusil zablokovat magistrálu. Den bez aut 2003.
|
|
| Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
Název filmu si Martin Mareček půjčil od stejnojmenné občanské iniciativy, kterou spolu s Honzou Bouchalem a Danem Mourkem a mnoha dalšími před šesti lety zakládal. Film má několik rovin: osobní, politickou, aktivistickou, výtvarnou, hudební a kdo ví, jestli jsem na nějakou ještě nezapomněl. Film má spád, humor i napětí. Pro leckterého pražského cyklistu bude dobrou zábavou hledat na plátně tváře svých kamarádů a kamarádek z cyklojízd. Pro motoristy film až taková zábava nebude – zvláště patří-li mezi motoristy, kteří na své auto nedají dopustit.
Mareček na své postarší auto dopustit dá. Přestože k němu má sentimentální vztah (je to auto po mamince), nemá ho jako modlu, kterou by oprašoval a leštil. Automobil jeho i cizí mu jsou prostředkem k zobrazení absurdit, do jakých může nakynout automobilová společnost. Návštěva autosalonu, rozhovor s ředitelem Škoda Auto, výlet na tuning party, to všechno jsou příležitosti ukázat, jak hluboko jsou hodnoty této společnosti zatlačeny do sedadel automobilů. Absurdním okamžikem je záběr na pána leštícího hadříkem své čerstvě nabourané auto. Není to jen tragikomický výjev. Je to esence vadnosti společnosti jedoucí na automat.
Martin Mareček je vzděláním dokumentarista. Není ovšem tichým svědkem schovaným za kamerou, ale stává se jedním z aktérů dění před ní. Nepředstírá při tom nestrannost nebo nezaujatost. Naopak, od začátku do konce je zaujatý a otevřeně straní cyklistům a chodcům. Trochu se tím blíží Michaelu Mooreovi, ale na rozdíl od něj Mareček nežongluje s obsahem a nenavádí diváka, co přesně si má myslet. A zcela nemoorovsky přiznává i slabé chvilky těch, kteří jsou na té „správné“ straně. Příkladem může být debata policisty s Vítem Klusákem, kameramanem filmu, který se pokusil zablokovat magistrálu obřím transparentem. „Zlý“ policista svízelnou situaci vzhledem k okolnostem ustojí s mnohem větším přehledem než Klusák. Ten se vymlouvá a vykrucuje jako školáček přistižený s cigaretou na školním záchodku.
Filmem se jako červená nit vine modrá kravata pražského primátora Pavla Béma. Ten je hlavním hrdinou jedné ze sledovaných linek – a hrdinou ne nutně záporným. Druhou výraznou linkou je vývoj iniciativy Auto*Mat. Oba příběhy je možné ve filmu sledovat odděleně, ale fakticky spolu souvisejí a vzájemně se podmiňují. Bémovo počáteční nadšení z nápadů lidí kolem Auto*Matu časem opadá s tím, jak jejich aktivita s lety neutuchá. S tvůrci filmu a aktivisty Auto*Matu (na rozdíl od pražského radního pro dopravu a dopravního výboru) dlouhou dobu komunikuje. Některé Bémovy sliby, dané pod tlakem namířené kamery, se stanou skutečností. Například uzavírka pro auta na Smetanově nábřeží v Den bez aut. Jiné sliby ale zůstanou nenaplněny. Například pravidelné víkendové uzavírání stejného místa. Přístup primátora se proměňuje v okamžiku, kdy se v Auto*Matu změní sestava lidí – idealisty, kteří oslovují magistrát s nápady a návrhy, vystřídají pragmatici, kteří magistrát hlídají a upozorňují média na jeho přešlapy. Primátor se z přívětivého politika vítajícího podněty občanů změní v politika, který zesměšňuje „kluky“ poté, co se pustili do přímé kritiky magistrátu. Film zakončuje sázka mezi primátorem s Michalem Křivohlávkem z Auto*Matu o to, zda bude překročena cena tunelu Blanka.
Vývoj iniciativy Auto*Mat je druhou linkou filmu. Sledujeme ji od jejích prvopočátků s trochu jalovými nápady s blokádou magistrály obřím transparentem, přes idealistickou snahu navázat konstruktivní spolupráci s magistrátem, až po přerod v hlídacího psa. Iniciativě se daří leckoho nadchnout, umí nalákat tisíce lidí na cyklojízdy, zorganizovat program pro Den bez aut, přesto ale po shlédnutí filmu zůstane na jazyku hořká chuť bezmoci. Na to, aby se magistrát řízený automatem dopravních stavebních zakázek odchýlil od své trasy alespoň o píď, se spotřebuje neuvěřitelné množství energie a času mnoha aktivních lidí. Jedinou nadějí zůstává, že aktivní lidé jako Martin Mareček jsou obnovitelný a nevyčerpatelný zdroj tlaku proti automatismům.
Auto*Mat. Vyrobil Bionaut Films; námět, scénář a režie Martin Mareček, 90 minut.
| Martin Mareček – scénárista, režisér, hudebník, pedagog a dramaturg se narodil v roce 1974 v Praze, vystudoval gymnázium, nedokončil studium kulturologie na FF UK, dokončil studium na katedře dokumentární tvorby na FAMU. Na svém kontě má celkem tři celovečerní dokumentární filmy. První, jeho absolventský, se jmenuje Hry prachu a sleduje dění kolem pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Druhým filmem je Zdroj. Spolu s Martinem Skalským se Mareček vypravil do Baku v Ázerbájdžánu, aby se podíval na odvrácenou stranu ropovodu a natočil souvislosti, které na české benzínové pumpě nejsou vůbec zřejmé. Posledním filmem je Auto*Mat, osobní výpověď o upřímném pokusu něco změnit. |
reklama
