Eliška Salvová: O zvířatech a lidech
Před rokem, kdy jsem se začala zajímat o zdravější životní styl, jsem poprvé shlédla záběry týrání zvířat ve velkochovech a pocítila něco, co jsem nikdy předtím nezažila — hlubokou bolest, bezmoc a silné nutkání s tím něco HNED TEĎ udělat. Postupně jsem prozřela, kolik utrpení se skrývalo za každým kouskem masa na mém talíři, nebo za každým mléčným výrobkem s líbivým obalem nabízeným v akci supermarketu. Uvědomila jsem si, že tolik zvířat trpí v tichu, o kterém většina lidí ani neví, nebo raději nechce vědět.
A ten pocit mě změnil.
Od té doby se na svět dívám jinýma očima. Změnila jsem jídelníček a v zásadě nepodporuji to, co není v souladu s mým svědomím a celkově nastavenými hodnotami… V době, kdy máme tolik možností, se snažím vybírat šetrnou a alternativní cestu.
A i ta může být plnohodnotná... Nejsem striktní vegan a občas si prostě dám, co mi chutná. S každým novým poznatkem se ale snažím být lepší a učím se, jak žít laskavěji a soucitněji k sobě i ke všem tvorům kolem nás.
Často vnímám, že jsou vegani odsuzováni bez snahy o pochopení. Přitom jejich poselství je prosté: Zvířata nejsou věci, nejsou majetek; jsou to živé bytosti s vlastním příběhem, schopné cítit radost i bolest. Zaslouží si naši úctu a lásku.
Proč jim tedy bereme jejich přirozenost a svobodu? Proč izolujeme matky od jejich dětí, zavíráme je do klecí, převážíme v krutých podmínkách přes půl Evropy a provádíme bolestivé zákroky bez anestezie? Abychom zbohatli na krutosti? To jsme opravdu zašli až tak daleko? Kdysi nám někdo řekl, že jsou to „jen hospodářská zvířata“. Ale svět se mění a my můžeme změnit přístup k nim.
Místo studia, jak zvýšit produkci zvířat, bychom se mohli víc učit rozvíjet empatii a respekt — k nim i k sobě.
Změna začíná u každého z nás. Každý krok, i ten nejmenší, může přinést světlo tam, kde byla dřív tma. Jsem vděčná, že stále více lidí začíná chápat podstatu - že láska a soucit jsou klíčem k lepšímu životu pro všechny. Vždyť všichni toužíme po přijetí a lásce. Proč tedy neotevřít své srdce i těm, kteří se neumí vyjádřit lidským jazykem?
Nejde samozřejmě jen o to, co jíme, ale i o to, jak se zvířaty zacházíme a jak k nim přistupujeme — například v zoologických zahradách, cirkusech nebo na turistických atrakcích. Bavíme se jejich, byť někdy skrytým, utrpením a ještě za to platíme. Pokud mohu, doporučuji raději navštívit azylové farmy, kde jsou zvířata zachráněná, opečovávaná a milovaná. Tam můžeme třeba i našim dětem ukazovat, co znamená skutečná úcta. A možná pak sami odhalíme, že jsme jen žili v iluzi, kterou schováváme za pojem „normální“.
Vegani či vegetariáni nejsou radikálové, jsou to lidé, kteří se snaží vrátit rovnováhu tam, kde už dlouho chybí. Každý soucitný čin, každé uvědomění nás posouvá dál všechny. Vždyť jsme jeden svět!
Nemám ambici nikoho přesvědčovat nebo vnucovat svůj pohled. Spíše sdílet realitu, jaká je. Bez obalu. Věřím, že v každém z nás je alespoň trocha soucitu. Zkusme se nebát jej ukázat...
Věřím, že opravdová a trvalá změna může nastat jen tehdy, když si k ní každý dojde sám, z vlastního přesvědčení.
Pokud chcete jíst maso, prosím, dělejte to alespoň s respektem a dopřejte zvířatům důstojný (už tak krátký) život.
Ze srdce děkuji,
reklama
