Co všechno se vlastně dá recyklovat?

---

Začnu od té poslední části Vaší otázky. Čistě teoreticky lze recyklovat všechny druhy odpadů, které člověk vyprodukuje. Je to jen otázka energie, lidského úsilí a peněz. V praxi se ale recyklace zaměřuje na ty odpady, kterých je dostatečné množství a jejichž zpracování je účelné či žádoucí, například z důvodů ochrany přírody, úspor surovinových zdrojů či energií apod.

Recyklace znamená opětovné zužitkování materiálů získaných z odpadů. Některé materiály lze recyklovat bez významných ztrát kvality. Takovým příkladem může být sklo, které lze přetavovat mnohokrát dokola. U jiných materiálů dochází při recyklaci ke zhoršení jejich vlastností (tzv. downcycling). Mezi ně patří například papír, u kterého dochází při opětovném zpracování ke zkrácování vláken, což omezuje jeho vlastnosti. Pokud se zajímáte o postup, jak se papír zpracovává, přečtěte si článek Nástin technologie recyklace papíru od Ing. Josefa Polívky ze sdružení pro záchrany prostředí Calla.

Plasty se recyklují podle druhu plastu. Některé lze znovu roztavit a znova zpracovat, jiné se smíchávají s ostatními plasty (tzv. směsný plast), z kterých se následně vylisuje nějaký výrobek (například lavičky, příčné prahy pro zpomalování dopravy a další).

Třídění odpadů

Teď se pokusím zodpovědět první část Vašeho dotazu, totiž jak správně třídit odpad a kam co vyhodit. Co a jak třídit se bude odvíjet od toho, v které obci žijete. Každá obec si podle svých možností stanovuje, jaké druhy odpadů se budou v obci separovat. V některých obcích lze do kontejneru na plasty dát například jen PET lahve, v jiných (jako třeba v Praze), lze do kontejneru dát veškerý plast. Lidé však často nevědí, co do kontejneru na plast ještě patří a co ne. Tak tedy mezi plasty nepatří vícevrstvé obaly (např. Tetrapack), a to i přestože obsahují plastovou fólii, dále guma, pneumatiky, molitan, kabely, podlahové krytiny, lina, PVC, textil z umělých vláken a nádoby od léčiv.

Podobně může být řešen sběr papíru (někde se separuje např. pouze novinový papír) či skla (někde se třídí zvlášť barevné a bílé, jinde se obě složky třídí až u zpracovatele). Co a jak se ve vaší obci separuje, se dozvíte buď na vašem obecním úřadě nebo od svozové firmy (kontakt naleznete na svozových nádobách).

Obecně je velmi důležité, aby byla dodržována kvalita třídění odpadu. Pokud je do nádob na plasty umístěn i směsný odpad, a nasype se do sběrného vozu, dojde ke znehodnocení celého jeho obsahu, ten pak bývá uložen na skládku. V lepším případě si posádka sběrného vozu všimne, že v nádobách je jiný odpad, než jaký má být, a pak jej nenaloží. Tento kontejner je následně vyvezen vozem na směsný odpad na skládku nebo do spalovny. Jeden nezodpovědný člověk tak může znehodnotit úsilí mnoha jiných lidí.

Pro někoho nemusí být snadné poznat, o jaký druh odpadu, zejména plastu, jde. Proto se na obalech používají identifikační značky - číslo a/nebo písmenná zkratka v trojúhelníku ze šipek -, které jednoznačně identifikují, o jaký druh odpadu jde. Toto značení upravuje ČSN 77 0052.

Značky plastů:
1 - PET polyetylentereftalát
2 - PE-HD vysokohustotní polyetylen
3 - PVC polyvinylchlorid
4 - PE-LD nízkohustotní polyetylen
5 - PP polypropylen
6 - PS polystyren
7-19 ostatní druhy plastů

Značky papírů:
20 - PAP vlnitá lepenka - papír
21 - PAP hladká lepenka - papír
22 - PAP papír

Značky kovů:
40 - FE ocel
41 - ALU hliník
50 - FOR dřevo

Značky skla:
70 - GL bílé sklo
71 - Gl zelené sklo
72 - GL hnědé sklo Čísla 81 - 99 a písmeno C značí kombinované obalové materiály. Může být značeno také jako C/převažující materiál (C/PAP znamená, že obalový materiál je kombinovaný z více materiálů, převažujícím je papír). Tyto materiály jsou také recyklovatelné, ale v praxi se tak děje jen málo a končí zpravidla na skládce či ve spalovně. Pokusy o zpracování kartonů z tetrapaku (hliník, papír, PE folie) na izolační či nábytkové desky v Nové Pace se nezdařil. V současnosti se objevují snahy zužitkovat z těchto obalů alespoň kvalitní papírovou surovinu, více viz článek na serveru Arniky: Recyklace nápojových kartonů v České republice.

Nebezpečné odpady

Mezi odpad, který musí obec od svých občanů sbírat, patří nebezpečné složky komunálního odpadu. Patří sem veškeré chemikálie, barvy, laky, baterie, staré léky (lze odevzdat v lékárnách), zářivky, elektroodpad apod. Nejběžnějším způsobem sběru jsou sběrné dvory, kam občané tyto odpady mohou zdarma odkládat. Některé obce také provozují mobilní svozy těchto odpadů. Do sběrného dvora nebo sběrných surovin lze dávat veškerý kovový materiál.

Kromě těchto způsobů sběru odpadů fungují i jiné systémy, například systém zálohovaných lahví. V některých zemích funguje zálohování i PET lahví nebo hliníkových plechovek. V České republice se zálohují jen skleněné lahve. Separovat lze i pomocí tzv. pytlové metody: každý druh odpadu doma roztřídíte do barevných pytlů, ty pak ve svozový den necháte před domem a svozová firma je odtud vyzvedne. Výhoda je, že nemusíte chodit s odpady ke kontejnerům, jen jednou za čas dáte pytle před dům.

U některých konkrétních výrobků lze využít i možnosti tzv. zpětného odběru.

Zpětný odběr

Zákon o zpětném odběru (zákon 185/2001 Sb,) se vztahuje na tyto odpady:

a) minerální oleje a oleje ze živičných nerostů jiné než surové (motorové oleje, mazací oleje pro kompresory, mazací oleje pro turbiny, kapaliny pro hydraulické účely, bílé oleje, kapalný parafín, převodové oleje a oleje pro reduktory, mazací oleje používané při obrábění kovů, při uvolňování odlitku z forem, antikorozní oleje, elektroizolační oleje a ostatní mazací oleje)
b) elektrické akumulátory (olověné akumulátory, nikl-kadmiové průmyslové akumulátory, přenosné (spotřební) akumulátory a baterie)
c) galvanické články a baterie,
d) výbojky a zářivky,
e) pneumatiky,
f) chladničky používané v domácnostech. (Tento výčet se v budoucnu bude rozšiřovat i na další výrobky v souladu s evropskou legislativou, například televizory a jiné elektropřístroje).

Poslední prodejce výrobku je při prodeji těchto výrobků povinen informovat spotřebitele o způsobu zpětného odběru již nepoužitelných výrobků, tj. informuje spotřebitele, zda lze výrobek odevzdat v prodejně, nebo zda má sjednané jiné sběrné místo. Toto místo však musí být pro spotřebitele stejně dostupné jako místo prodeje (tzn. sběrné místo musí být například ve stejné obci). Pokud tak neučiní, je povinen odpad odebírat sám. Zpětný odběr musí být proveden bez nároků na úplatu od spotřebitele. S vráceným výrobkem musí být následně naloženo v souladu se zákonem o odpadech. Zpětný odběr jako nástroj není špatný, ale trochu mu chybí motivační složka. Spotřebitel má službu zadarmo (hradí ji výrobce či dovozce), ale úspěšnost zpětného odběru v prvních letech fungování byla spíše tristní. Mnoho prodejců o své povinnosti buď nevědělo, nebo ji ignorovalo. Na vině je také malá informovanost spotřebitelů a chybějící motivace. V sousedním Německu je podobný systém nastaven tak, že při nákupu nového výrobku dostanete za odevzdání starého slevu. V Česku je jedinou motivací ekologická uvědomělost spotřebitele…

Pokud budete chtít využít možnosti zpětného odběru, zeptejte se nejdříve, zda prodávající zpětný odběr provádí. Pokud nebude vědět, na co se ptáte, jděte raději nakoupit jinam. Mám osobní špatnou zkušenost s nákupem zářivky: na mou otázku, zda mohu v prodejně nechat starou rozbitou zářivku, odpověděla prodavačka kladně. Zářivku však hodila do obyčejného odpadkového koše. O zpětném odběru nic nevěděla, ani že zářivka je nebezpečný odpad. Vyžádal jsem si zářivku zpět. To, že je prodávající ochoten od vás převzít starý výrobek ještě tedy neznamená, že jej pak nechá zneškodnit tak, jak mu ukládá zákon.

Na nefungující zpětný odběr můžete upozornit Českou inspekci životního prostředí. Pokud nenajdete jiný obchod, kde zpětný odběr provádějí, můžete využít služeb sběrných dvorů, kde zpravidla lze všechny tyto výrobky také nechat (je ale lepší se předem o tom informovat, adresy sběrných dvorů ve vaší obci se dozvíte buď na internetu nebo na obecním úřadě). Služby sběrných dvorů bývají pro obyvatele dané obce zdarma, malé poplatky (v řádu korun) se platí za ukládání pneumatik.

Do sběrných dvorů lze ukládat i rozměrné odpady, jako třeba staré skříně či postele. V některých obcích probíhá i svoz těchto odpadů.

Co nám z komunálních odpadů zbývá? Nezabývali jsme se ještě odpady z kuchyně. Asi nejproblematičtější jsou tuky a oleje do fritéz.

Oleje a tuky z fritéz

Oleje a tuky z fritovacích hrnců patří do komunálního odpadu. Rozhodně je nevylévejte do záchodu. Čističky odpadních vod jsou sice vybaveny odlučovači a lapáky tuků a olejů, ale jejich kapacita není dimenzována na velká množství těchto odpadů. Oleje pak mohou narušit biologické stupně čištění.

S vyléváním olejů do odpadu souvisí i problematické zavádění kuchyňských drtičů odpadů. Čističky odpadních vod jsou dimenzovány na určitý objem organického odpadu. Drtiče odpadů, které se u nás objevují až v posledních letech, dodávají do odpadních vod větší objem organického odpadu, než na kolik jsou čističky dimenzovány.

Pokud chcete se svými kuchyňskými odpady nakládat ekologicky, pak oleje a tuky vyhazujte do komunálního odpadu (prostě tuk přendejte například do krabice od mléka či starého sáčku, olej přelijte do PET lahve či láhve od oleje).

Kompostování

Kompostovat lze většinu kuchyňských odpadů, od šlupek od brambor po čajové sáčky či kávové filtry. Pokud je to ve vašich možnostech, můžete si zřídit svůj vlastní domácí kompost. Lze si i pořídit malý kompostér vybavený žížalkami přímo do bytu. Návod na jeho výrobu naleznete například v časopisu ABC (http://www.abicko.cz/Clanek1721.htm). Některé obce jsou vybaveny obecními kompostéry, do budoucna se kompostování bude rozšiřovat. Směrnice EU totiž požaduje, aby se do roku 2010 snížilo množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky na 75 % hmotnosti odpadů vzniklých v roce 1995 (snížení na 50 % v roce 2013 a na 35 % v roce 2020). Časem se tedy s nějakým způsobem kompostováním zřejmě setkáte.

Pokud budete třídit odpad, využívat zpětného odběru, nebezpečné složky odpadů a objemný odpad dávat do sběrných dvorů a biologicky rozložitelný odpad kompostovat, pak časem možná úplně zapomenete na to, že máte na dvorku nějakou popelnici na směsný odpad.

Martin Mach
Redaktor EkoListu.