Jak nejlépe zaizolovat podlahu?

---

O odpověď jsme požádali Karla Murtingera, poradce v oblasti úspor energie:
Jak už to ve věcech týkajících se domů bývá, na jednoduchou a obecnou otázku nebývá jednoduchá odpověď; nejsnáze se odpovídá když má člověk přesné informace o tom jak ta konkrétní podlaha vypadá. Zkusím uvést různé možnosti a doufám, že vás to k něčemu inspiruje.
Obecně se podlahy izolují jednak kvůli snížení úniku tepla a jednak kvůli odstranění pocitu chladu při dotyku nohy s podlahou.
Pokud jde o snížení úniku tepla, lze říci, že (zvláště u nově dělané betonové podlahy) nejběžnějším používaným materiálem je pěnový polystyrén.
Jeho výhodou je, že není hygroskopický, má dobrou únosnost (lze jej přímo překrýt betonem), dobře se s ním pracuje a je relativně levný. Pozor, není ale pro vlhkost zcela nepropustný, je do jisté míry nasákavý a proto je nutné tam, kde jde o podlahu na terénu, pod ním mít hydroizolaci. Existuje i dražší, takzvanný "extrudovaný" pěnový polystyrén, který je natolik nepropustný pro vodu, že jej lze použít i bez hydroizolace. Žádný typ pěnového polystyrenu nepředstavuje dostatečnou bariéru proti pronikání radonu z půdy!
Pěnový polystyren je také dobrým materiálem pro dodatečnou izolaci podlah zvenku, t.j. ze strany sklepa. V mém domě byla podlaha přízemí nad sklepem tvořena jen betonem a vrstvou škváry a na ní prkená podlaha. Pro snížení úniku tepla jsem kdysi nalepil na strop sklepa desky pěnového polystyrénu opatřené tenkovrstvou omítkou. Výhodou je snadná práce a nízké náklady. Stejným způsobem se dají izolovat podlahy v přízemí u starších panelových domů nad nevytápěnými sklepy a průjezdy. Pozor na požární bezpečnost; desky musí být ze samozhášivého polystyrenu a musí mít vhodnou povrchovou úpravu.
Pokud je třeba izolovat podlahu v interiéru, je zpravidla vhodnější použít speciální desky z minerální vlny; jejich výhodou je nehořlavost a větší akustický útlum. Na ně se pak dává zpravidla dřevěná podlaha. Minerální vlna je podstatně více hygroskopická a nasákavá a za určitých okolností (např izolace betonové podlahy nad průjezdem) může nastat problém s kondenzací vlhkosti uvnitř izolace. V takovémto případě je nutno zařadit na vnitřní stranu izolace parotěsnou zábranu a podle možnosti zajistit i odvětrání prostoru tepelné izolace směrem ven, kde je nižší vlhkost vzduchu.
Tenhle problém ale nastane do jisté míry i při použití pěnového polystyrenu a je to obecný problém izolací prováděných na vnitřní straně stavební konstrukce s malou propustností pro vodní páru. Lepším řešením je umístění tepelné izolace na vnější straně betonové konstrukce.
Obvyklý problém při izolaci podlah jsou tepelné můstky způsobované obvodovými stěnami. Když jsem zaizoloval strop ve sklepě, tak se v blízkosti obvodových stěn teplota podlahy nijak nezvýšila, efekt dodatečné izolace byl málo patrný protože chladné zdivo kameného soklu, na němž byla betonová podlaha položena odvádělo teplo. Teprve když jsem později při provádění tepelné izolace obvodových stěn protáhnul zateplení i na zdivo soklu, tak tento problém zmizel. Jak navrhovat tepelné izolace podlah, abychom se vyhnuli tepelným mústkům, by bylo na delší povídání; obecně je třeba prozkoumat všechny cesty kudy nám může teplo z podlahy nad izolací unikat do chladných konstrukcí pod ní a snažit se je vhodným návrhem eliminovat. Je dobré si uvědomit, že tepelná vodivost betonu je zhruba 32x větší než tepelná vodivost pěnového PS. Jinak řečeno, teplo nám stejně snadno pronikne 1m vrstvou betonu jako 3cm vrstvou pěnového PS.
Při rekonstrukci a dodatečné izolaci starých podlah v nepodsklepených objektech je třeba zpravidla také nějakým způsobem obnovit nebo znovu udělat i hydroizolaci obvodových stěn a těsně ji spojit s hydroizolací podlahy. Jsou známy případy, kdy hydroizolace nové podlahy způsobila, že se znatelně více začala projevovat vlhkost obvodových zdí - zvýšila se vlhkost zeminy pod podlahou, a to se projevilo i na stěnách.
Pokud jde o tloušťku izolačního materiálu, zpravidle se nevyplatí (bereme-li v úvahu náklady na izolaci a úspory za dobu životnosti) používat tloušťku menší než 5 cm a zpravidla nám technické překážky (nedostatek místa) zabrání použít tloušťku větší než nějakých 10 cm (i když by byla ekonomicky opodstatněná, např. pokud je v podlaze umístěno podlahové vytápění).
Pokud jde o druhý aspekt, t.j. pocit chladu při dotyku nohou s podlahou, záleží zde více na tepelné vodivosti a tepelné kapacitě povrchu podlahy.
Pokud mapříklad je podlaha tvořena betonem nebo dlažbou (materiály z vysokou tepelnou vodivostí a velkou tepelnou kapacitou) bude na dotek bosé nohy chladná, i když pod ní bude nadstandardní tepelná izolace a její povrchová teplota bude 19° C. Je to způsobeno tím, že povrchová teplota nohy je ještě vyšší a podlaha z ní odvádí teplo, což se projeví pocitem chladu. Zde pomůže položení i tenké vrstvy materiálu s malou tepelnou vodivostí (koberec, korkové lino a pod.).

Mgr. Karel Murtinger
Autor je poradcem v oboru úspor energie a využití obnovitelných zdrojů.