Kam se rtutí z rozbitého lékařského teploměru?

Rtuť do běžného koše rozhodně nepatří! Jak se můžeme dočíst třeba ve Wikipedii:
"Rtuť patří mezi prvky, jejichž vliv na zdravotní stav lidského organismu je jednoznačně negativní. Je, stejně jako podobně se chovající kadmium kumulativním jedem. Z organismu se vylučuje jen velmi pozvolna a obtížně, jeho většina se přitom koncentruje především v ledvinách a v menší míře i v játrech a slezině. Bylo prokázáno, že rtuť může v ledvinách setrvat až desítky let. Právě ty jsou při chronické otravě rtutí nejvíce ohroženy.

Projevy chronické otravy bývají často nespecifické - od studených končetin, vypadávání vlasů, přes zažívací poruchy, různé neurologické a psychické potíže až po závažné stavy jako např. chudokrevnost, léčbě odporující chronická candidóza, revmatické choroby či onemocnění ledvin. Při jednorázové vysoké dávce rtuti se dostavují bolesti břicha, průjmy a zvracení." Více se o rtuti můžete dočíst zde.

Rtuť tedy jednoznačně patří mezi nebezpečné odpady a neměla by se dostat do komunálního odpadu. S ostatními nebezpečnými odpady je zpravidla nejlepší jít do sběrného dvora, ale v případě malého množství rtuti z teploměru je lepší donést rtuť do lékárny.

Pokud se vám doma rozbije teploměr, je nutné dát velký pozor, abyste našli a "sehnali" dohromady všechny kapičky rtuti. Na rtuti jsou v takovém případě nejhorší jedovaté páry a které jsou těžší než vzduch. (Na rtuť nesahejte holou rukou a po úklidu si omyjte ruce.) Prohlédněte pozorně celou místnost, kde se teploměr rozbil - kapičky rtuti se mohou "zakutálet" i překvapivě daleko, zvláště na hladké podlaze. Pokud máte doma injekční stříkačku, můžete rtuť do ní nasát. Kapičky rtuti lze také nahnat na kus papíru a odtud do lahvičky. Lahvičku raději označte nápisem rtuť a pak doneste do lékárny. Lékárníka upozorněte, že v lahvičce je rtuť z rozbitého teploměru. Lékárna se pak už o bezpečnou likvidaci rtuti postará, totiž předá ji specializované firmě.

Pokud se vám teploměr rozbije na koberci, je odstranění rtuti pracnější. V tom případě je potřeba zakoupit práškový zinek nebo síru a tím postižené místo zasypat. Chemickou reakcí vznikne amalgan, který již není tekutý, ale pevný, a rtuť je v něm vázaná a neuvolňují se nebezpečné výpary. Prášek bude potřeba vysát vysavačem. Pytlík pak z vysavače vyndejte, zabalte do igelitové tašky a vyhoďte. V tomto případě bude asi pro vyhození vhodnější sběrný dvůr než lékárna. Obsluhu sběrného dvora upozorněte na to, že v pytlíku je trocha rtuti z teploměru.

Martin Mach
Autor je redaktorem EkoListu.