Arboretum ve Štramberku na Novojičínsku je na prodej, téměř za 35 milionů korun

Práce nadšených dobrovolníků pomáhajících majiteli při vytvoření arboreta
je na prodej? Budiž varováním, že nelze komukoliv věřit, že tak nečiní
pouze pro dobro přírody, ale pro zvýšení hodnoty lokality, u které jejich
prací násobně stoupla její hodnota.

Pana Petra Pavlíka i jeho manželku jsem poznal osobně. Ti to arboretum určitě neprovozovali kvůli zisku. Jiná otázka je, jak na to pohlíží jejich dcera.

Zajímal by mne názor nadšenců, co mu nezištně pomáhali
likvidovat akáty a jiné nežádoucí dřeviny. Část mé rodiny
se vzdala restitučních nároků na různé pozemky a věřte mi,
že neumíráme hlady a nespíme pod mostem. Člověk nepotřebuje
k životu miliony, aby byl šťastný a hlavně nečinil jiným
problémy, nebo dokonce zlo. Co na to asi říkají občané Štramberku?

Nevím, co bych Vám na to řekl, ale pokud je arboretum několik let zavřeno a evidentně chátrá, je třeba jít dál. Je otázka, zda ten prodej je nejlepší řešení.

Pamatujete si heslo, že soukromý vlastník je nejlepší hospodář? Nějak se to míjí s praxi i
jinde a je třeba dodat, že každý vlastník neumí
dobře hospodařit! Takže koupí to kdo a nebo je
možné dojit město a stát, aby přeplatili nějaké
zbohatlíky? Povím vám příběh jednoho starého
hotelu, který vlastnil hutní podnik a prodával
ho za pakatel, ale město v té době pod vedením
ODS tvrdilo, že nejlepším vlastníkem bude ta
soukromá osoba a nikoliv město. A tak se stal
vlastníkem podnikavec, který objekt "vyždímal"
a nechal zchátrat. Hotel se stal ostudou města
a nové vedení města ho chtělo koupit za náklady,
které bude mít vlastník s demolicí. V tom
okamžiku se "našli" i jiní kupci-podnikavci,
aby pomohli k navýšení ceny. Hrozil odklad
oprav nesolventními podnikavci a město je
raději nakonec přeplatilo. Někdo řekne, že
to byly vyhozené peníze, ale jednalo se o
záchranu jedné z mála místních památek a
město ihned začalo s opravou. Dnes je hotel chloubou města, ale mohlo to být levnější už
při koupi od hutního podniku a údržba by
byla taky levnější, než oprava zchátralého
objektu a cena vyšroubována nastrčenými kupci.
Tak nějak to může dopadnout i s arboretem a
když slyším realitního makléře o více zájemcích,
tak to vypadá jako přes kopírák s tím našim
hotelem. Soukromý majetek je u nás posvátný,
ale kupovat to s dotací od kraje a státu za vyspekulovanou cenu není nejmoudřejší postup.
Doporučuji vyčkat, zda zájemci chtějí opravdu
tolik zaplatit. Je to nátlak na město, aby to
koupilo za požadovanou cenu, která nemusí být
reálná. Stejné čachry s vyšroubováním cen je
u výkupů na dálnice atd., když vlastník ví, že
je stát nutně potřebuje a nemůže je vyvlastnit
za úřední odhad. U liniových staveb už je to
vyvlastnění možné, ale u arboreta nikoliv.

Botanická zahrada ve Štramberku je výjimečná nejen svou flórou, ale i architekturou. Jde o oceňované dílo současné české krajinářské architektury, které navrhl Ivar Otruba – jeden z nejvýznamnějších českých krajinářských architektů 20. století – a které se dočkalo publikování v řadě odborných knih. Protože se štramberským vápencovým skalám s nadsázkou přezdívá „nejsevernější výběžek Středomoří“, profesor Otruba do středu této kamenné zahrady zasadil stylizovaný Mínotaurův labyrint, kterým se proplétá i červená Ariadnina nit. Byla by obrovská škoda, kdyby tento výjimečný prostor zanikl.

Na fotografii je přírodní památka Kamenárka (horní Kamenárka) kterou vlastní obec Štramberk a která není součástí arboreta (dolní Kamenárky) a tedy není ani součástí zmíněného prodeje.

My co to tam známe to víme, ale je dobře, že jste upozornil na
zavádějící fotografii obecního majetku. Mimochodem velmi krásné
místo.