Edmonton Journal: Největší bobří hráz světa byla objevena díky snímku ze satelitu
![]() |
||
|
„Nevíme, jestli si bobři říkají: Dám tuhle konkrétní větvičku sem na tohle místo,“ hodnotí bobří konstrukční dovednosti Busher, „ale výsledné dílo je vždycky velmi sofistikované a plně funkční.“ Na obrázku bobr kanadský (Castor canadensis).
Licence: Volné dílo (public domain)
|
||
| Foto: Dickbauch/Wikimedia Commons |
Bobři v národním parku Wood Buffalo stavěli posledních 35 let, což znamená, že ji stavěli v porovnání o 15 let déle, než byl stavěn Taj Mahal, jeden ze sedmi divů světa. Bobři ve stavbě průběžně pokračují a přehrada působí i tři roky po svém objevu velký rozruch. Hráz je viditelná z vesmíru.
Přírodovědec Jean Thie se pokoušel odhalit vliv oteplování na tání trvale zamrzlé půdy a měření rozměrů bobřích přehrad bral jen jako svou zábavu. „Tahle je neobvykle dlouhá,“ řekl Jean Thie a doplnil, že většina bobřích přehrad je menší než 100 metrů. „Je to součást ´bobřího pásma´, území mezi národním parkem v Riding Mountain v Manitobě a národním parkem Alberta´s Birch.“
„Jsou to úžasní inženýři – vodohospodáři. O této oblasti lze skutečně hovořit jako o krajině bobrů, kde možná stovky přehrad ovlivňují proudění a hladinu vody.“ Jean Thie ještě doplnil, že se taková místa vyskytují v nepřístupných oblastech. Skromný autor objevu nespustil obvyklou mediální lavinu, pouze svůj objev publikoval na svých webových stránkách.
Když se následně skupina filmařů vydala na území NP Wood Buffalo natáčet dokument o vlcích a oslovila mluvčího parku Mikea Keizera s dotazem, kde že naleznou onu největší bobří hráz na světě, neměl mluvčí o objevu tušení. Teprve až filmaři upozornili na odkaz Thieových webových stránek, zjistil překvapený Keizer, jaká mimořádnost se na území národního parku nachází.
Hráz se nachází v hlubokých jehličnatých lesích jižně od Birch Mountains, přibližně napůl cesty mezi výběžkem hranic NP u Lac Clair a jižní hranicí parku. „Je to v jedné z nejodlehlejších částí našeho parku,“ řekl Keizer. Je to prakticky uprostřed ničeho – nejsou tam žádné silnice, žádné cesty, žádné splavné toky,“ a dodává, „jediný způsob, jak se tam právě teď můžeme dostat, je udělat si dvoudenní výlet helikoptérou.“
Peter Busher, profesor přírodních věd na univerzitě v Bostonu studuje bobry už řadu let. I on považuje velikost hráze za „neuvěřitelnou“. Řekl, že bobři mají přirozené nutkání stavět hráze v tekoucí vodě, aby mohli vytvořit mělkou nádrž, která jim dopomáhá v přístupu za potravními zdroji. „Tady pravděpodobně nenarazili na žádná přírodní omezení, a tak jednoduše pokračovali ve stavbě.“
„Nevíme, jestli si bobři říkají: Dám tuhle konkrétní větvičku sem na tohle místo,“ hodnotí bobří konstrukční dovednosti Busher, „ale výsledné dílo je vždycky velmi sofistikované a plně funkční.“ Bobři jsou podle něj jediní savci, kteří dokážou vytvářet a uzpůsobovat své vlastní životní prostředí. Podle Bushera je velikou výhodou odlehlosti lokality s největší bobří hrází na světě možnost pozorovat tato zvířata v přirozeném prostředí daleko od lidí.
Podle článku Alberta beaver dam can be seen from space Karen Kleissové uveřejněného na serveru Edmonton Journal 6. května 2010.
reklama


Nový český robot pomůže zemědělcům s maximální přesností zasít, odplevelit nebo přihnojit plodiny
Technologická agentura ČR podpořila vznik AI k predikci provozních stavů čističek odpadních vod
Řada 6 je první model zetoru, který podporuje precizní zemědělství