Edmonton Journal: Největší bobří hráz světa byla objevena díky snímku ze satelitu
„Nevíme, jestli si bobři říkají: Dám tuhle konkrétní větvičku sem na tohle místo,“ hodnotí bobří konstrukční dovednosti Busher, „ale výsledné dílo je vždycky velmi sofistikované a plně funkční.“ Na obrázku bobr kanadský (Castor canadensis).
Licence: Volné dílo (public domain)
|
||
Foto: Dickbauch/Wikimedia Commons |
Bobři v národním parku Wood Buffalo stavěli posledních 35 let, což znamená, že ji stavěli v porovnání o 15 let déle, než byl stavěn Taj Mahal, jeden ze sedmi divů světa. Bobři ve stavbě průběžně pokračují a přehrada působí i tři roky po svém objevu velký rozruch. Hráz je viditelná z vesmíru.
Přírodovědec Jean Thie se pokoušel odhalit vliv oteplování na tání trvale zamrzlé půdy a měření rozměrů bobřích přehrad bral jen jako svou zábavu. „Tahle je neobvykle dlouhá,“ řekl Jean Thie a doplnil, že většina bobřích přehrad je menší než 100 metrů. „Je to součást ´bobřího pásma´, území mezi národním parkem v Riding Mountain v Manitobě a národním parkem Alberta´s Birch.“
„Jsou to úžasní inženýři – vodohospodáři. O této oblasti lze skutečně hovořit jako o krajině bobrů, kde možná stovky přehrad ovlivňují proudění a hladinu vody.“ Jean Thie ještě doplnil, že se taková místa vyskytují v nepřístupných oblastech. Skromný autor objevu nespustil obvyklou mediální lavinu, pouze svůj objev publikoval na svých webových stránkách.
Když se následně skupina filmařů vydala na území NP Wood Buffalo natáčet dokument o vlcích a oslovila mluvčího parku Mikea Keizera s dotazem, kde že naleznou onu největší bobří hráz na světě, neměl mluvčí o objevu tušení. Teprve až filmaři upozornili na odkaz Thieových webových stránek, zjistil překvapený Keizer, jaká mimořádnost se na území národního parku nachází.
Hráz se nachází v hlubokých jehličnatých lesích jižně od Birch Mountains, přibližně napůl cesty mezi výběžkem hranic NP u Lac Clair a jižní hranicí parku. „Je to v jedné z nejodlehlejších částí našeho parku,“ řekl Keizer. Je to prakticky uprostřed ničeho – nejsou tam žádné silnice, žádné cesty, žádné splavné toky,“ a dodává, „jediný způsob, jak se tam právě teď můžeme dostat, je udělat si dvoudenní výlet helikoptérou.“
Peter Busher, profesor přírodních věd na univerzitě v Bostonu studuje bobry už řadu let. I on považuje velikost hráze za „neuvěřitelnou“. Řekl, že bobři mají přirozené nutkání stavět hráze v tekoucí vodě, aby mohli vytvořit mělkou nádrž, která jim dopomáhá v přístupu za potravními zdroji. „Tady pravděpodobně nenarazili na žádná přírodní omezení, a tak jednoduše pokračovali ve stavbě.“
„Nevíme, jestli si bobři říkají: Dám tuhle konkrétní větvičku sem na tohle místo,“ hodnotí bobří konstrukční dovednosti Busher, „ale výsledné dílo je vždycky velmi sofistikované a plně funkční.“ Bobři jsou podle něj jediní savci, kteří dokážou vytvářet a uzpůsobovat své vlastní životní prostředí. Podle Bushera je velikou výhodou odlehlosti lokality s největší bobří hrází na světě možnost pozorovat tato zvířata v přirozeném prostředí daleko od lidí.
Podle článku Alberta beaver dam can be seen from space Karen Kleissové uveřejněného na serveru Edmonton Journal 6. května 2010.
reklama