Ekologicky šetrné testování?
Prostředek na nádobí Lena, který vyrábí Zenit Čáslav, je jeden z mála prostředků na nádobí, který má certifikát Ekologicky šetrný výrobek (EŠV). Kromě Leny a Leny Natur jsou k mání ještě Celestina firmy Missiva a Raj Extra od Alfa Classic. Jaké všechny výrobky mají certifikát Ekologicky šetrný výrobek můžete zjistit na stránkách www.ekoznacka.cz, odkaz databáze výrobků. Zde naleznete i směrnice pro posuzování výrobků. Certifikát Ekologicky šetrný výrobek je garantován ministerstvem životního prostředí.
 |
|
| Ilustrace: Miloš Kalista/EkoList |
Při pohledu do směrnice pro tekuté čistící prostředky (v této skupině jsou jak prostředky na nádobí, tak i na mytí oken, podlah a podobně), se dočteme, že ekotoxicita prostředku se testuje na nižších organizmech - perloočkách a řasách, a na rybách. U ryb jde konkrétně o deset malých akvarijních rybek jménem Danio pruhované nebo deset živorodek duhových, známých také jako paví očka. Rybky jsou 96 hodin vystavené koncentraci prostředku 10 mg/litr vody. Sleduje se jejich úmrtnost, která nesmí překročit 50 procent.
Kromě tekutých čistících prostředků se takto testují ještě prací prostředky pro textilie a tenzidové mycí kosmetické prostředky (rozuměj tekutá mýdla). Jak jsme se dozvěděli od Adély Princové z Agentury pro Ekologicky šetrné výrobky, test ekotoxicity mají prý i obyčejné výrobky bez EŠV, aby je bylo možné uvést na trh. Pro potřeby udělení EŠV není nutné dělat testy nové, stačí doložit výsledek testu dělaný kvůli uvedení na trh. Dostupnost jiných, alternativních metod, není podle Princové taková, aby je mohla Agentura požadovat. Alternativní metoda musí navíc odpovídat nařízení Evropské komise o testování detergentů, které platí od října 2005.
Jenže podle zmiňovaného nařízení se u nových detergentů uváděných na trh pro využití v domácnostech test ekotoxicity od října 2005 už nevyžaduje, testuje se jen biologická rozložitelnost. A to jednak rozložitelnost primární, kdy laicky řečeno čistící prostředek přestane čistit a stane se neaktivním, jednak se testuje konečná rozložitelnost, kdy se prostředek zcela rozloží na vodu, CO2 a látky neškodné životnímu prostředí.
Test ekotoxicity se provádí pouze ve specifických případech, kdy má být výrobek použit v průmyslu či v institucích a zároveň splnil limit pro primární biologickou rozložitelnost, ale ne pro konečnou. V tom případě lze požádat o výjimku, ta však musí být doložena právě testem ekotoxicity. To ale jen v případě, že jsou výsledky testu nezbytné a přiměřené. Podle nařízení se má totiž zkoušení minimalizovat, aby se zabránilo zbytečnému testování na zvířatech.
Dlužno dodat, že směrnice české ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek kopírují směrnice ekoznačky unijní, tzv. Kytičky (The Flower). I v jejích směrnicích se stále počítá s testováním ekotoxicity.
„Zřejmě se vychází z předpokladu, že nelze přesně určit ani omezit, jedná-li se o výrobek, který bude k dostání pouze na trhu pro malospotřebitele a nebude používání žádnou institucí. Ve směrnici unijní ekoznačky je dokonce přímo napsáno, že použití v prádelnách a podobných zařízeních není vyloučeno,“ dohaduje se Princová. „Překvapuje mne, že ani komise EU pro ekoznačení se k tomuto tématu zatím nevyjádřila. Předpokládám, že při chystané revizi směrnice se bude testování a jeho metody řešit. Stejně tak vám můžu slíbit, že problém předneseme na jednání v Bruselu a budeme požadovat, aby podmínky, kdy je nutné provádět test na rybách, byly ve směrnici přesně zaneseny s návrhem na povolení případných alternativních testovacích metod,“ dodává Princová. Revize unijní směrnice začne na počátku příštího roku, následně proběhne revize českých směrnic.
Jsou nějaké alternativní metody? Od Dagmar Jírové ze Státního zdravotního ústavu jsme se dozvěděli, že testů pro zjišťování toxicity je celá řada a nemusí se testovat na rybách. Podle Jírové se v současné době upřednostňují alternativní metody in vitro s použitím buněčných a orgánových kultur v rámci strategie REACH pro chemické látky.
Nepodařilo se nám zjistit, zda některý z testů vyhovuje zmíněnému nařízení Evropské komise. Pokud by tomu tak bylo, pak by podle Princové neměl být problém zvážit a následně změnit znění směrnice a uznávat i takové testování. „Nejsme vševědoucí, pokud by někdo věděl, jak směrnice zkvalitnit, může nám své připomínky poslat,“ říká Adéla Princová a dodává: „Směrnice pro EŠV nejsou žádné dogma, které nelze změnit. Naopak, čím víc připomínek zvenku, tím lépe.“
Co jsou metody in vitro vysvětluje Dagmar Jírová. Mohou to být čistě chemické nebo biochemické metody, ale zejména se tak rozumí testy na buněčných kulturách nebo orgánových modelech. Například existují stabilizované linie kožních buněk, nervových buněk, buněk srdečního svalu, buněk odvozených od tkání ledvin a pod. Stabilizované linie se dobře pěstují, rychle rostou a lze vytvořit mnoho vzorků menších kultur, ke kterým se přidávají do kultivačního prostředí chemické či jiné látky a zkoumá se charakter toxických účinků dané látky. Buněčný substrát pro založení kultury se kdysi získal většinou od lidského dárce (jako vedlejší materiál např. při operaci), pak se stabilizoval a uzpůsobil k neomezenému dělení a následné kultivaci. Dnes se kupuje v buněčné bance, respektive Sbírce buněčných kultur. Co se týče ceny testů, většinou dražší nejsou, ale některé metody na orgánových modelech, například na trojrozměrných modelech kůže, dražší jsou.
Pokud bychom měli poctivě odpovědět na Pollynu otázku, pak od října 2005 se běžné prostředky na zvířatech netestují. Paradoxně by se testovaly, pokud by si výrobce požádal o certifikát EŠV. A bude to tak, než se změní směrnice pro EŠV. Lena, ale i další Ekologicky šetrné výrobky, byly jednou otestovány na zvířatech. Sice ne na krásných, chundelatých králíčcích, které člověku vytanou na mysli při zmínce o testování na zvířatech, ale na akvarijních rybkách. Mění se tím něco? Zoolog Pavel Zuber tvrdí, že všechny ryby cítí bolest, bez ohledu na velikost.
|
Až za rok V EkoListu z dubna 2005 jsme v článku Květina poprvé v ČR (na internetu vyšel článek pod názvem Podnikatelé mohou pro své výrobky a služby žádat o českou i unijní ekoznačku) psaly, že se připravuje dlouhodobá koncepční propagace značky Ekologicky šetrný výrobek. Tehdy se předpokládalo, že do konce roku 2005 by se mohla začít uskutečňovat. Ministerské mlýny ale melou pomaleji. Návrh koncepce se několikrát vrátil z ministerstva životního prostředí k doplnění, pak musel projít připomínkovacím a schvalovacím procesem na ministerstvu. Ten nedávno doběhl a koncepce je schválena. „Teď čekáme na vypsání nových témat pro čerpání prostředků z evropských fondů, to bude tak na podzim,“ říká Adéla Princová z Agentury pro Ekologicky šetrné výrobky. Než ale budou finanční prostředky z EU, budou se realizovat jen malé akce úměrné rozpočtu Agentury. „Frontální útok propagace EŠV by mohl přijít tak za rok,“ odhaduje Adéla Princová. |
reklama
