Podnikatelé mohou pro své výrobky a služby žádat o českou i unijní ekoznačku

"Naši zahraniční odběratelé po nás požadují atest či certifikát o nezávadnosti a šetrnosti našich výrobků," vysvětluje Marcela Munzarová, ředitelka marketingu firmy Hybler, proč si textilka zažádala o evropskou ekoznačku The Flower. Hybler je první českou firmou, která tuto ekoznačku získala. Ekoznačka platí po celé Evropské unii a spotřebiteli zaručuje, že daný výrobek je oproti jiným srovnatelný výrobkům ekologicky šetrnější.

Firma Hybler Textil Semily ekoznačku získala za plošné textilie a výrobky z nich, textilní oděvy, hygienické textilie, ložní a stolní prádlo a interiérové textilie. U v listopadu 2004 za ně získala českou národní ekoznačku, Ekologicky šetrný výrobek (EŠV). Obě ekoznačky jsou kompatibilní co se nároků na oceňovaný výrobek týče, rozdíl je v působnosti a zájmu spotřebitelů. Zatímco český Ekologicky šetrný výrobek je v zahraničí značkou spíše neznámou, The Flower v některý zemích, jako je například Velká Británie, Irsko či Řecko, supluje úlohu národní ekoznačky, kterou tyto státy nemají.

Logo Ekologicky šetrný výrobek.

"Na rozdíl od zahraničí nemají čeští odběratelé o naši ekoznačku zájem," říká Marcela Munzarová. Od listopadu, kdy EŠV firma získala, se sice koncoví spotřebitelé často dotazují na to, co znamená ekoznačka, kterou našli na koupeném výrobku, ale obchodníci moc nerozlišují, zda výrobek ekoznačku má či nemá.

Že poptávka po české ekoznačce velká není, si uvědomují i v Agentuře pro ekologicky šetrné výrobky. "Je to takový začarovaný kruh. Obchodníci nemají o ekoznačku zájem, protože po ekologicky šetrných výrobcích není poptávka," říká Adéla Princová z Agentury. "Je potřeba, aby se spotřebitelé obraceli na obchodníky a ptali se po ekologicky šetrných výrobcích." Podle ní je potíž i v obecném nezájmu o životní prostředí. "Kolega z Německa mi například sdělil, že u nich je propagace zaměřena na to, jak lze používáním výrobku s ekoznačkou ušetřit peníze, nebo jak je věc prospěšná pro zdraví. Informace o šetrnosti vůči životnímu prostředí vůbec není na prvním místě," vysvětluje Adéla Princová.

Doposud nebyla propagace Ekologicky šetrných výrobků nijak slavná, jak to popisuje Princová, šlo vždy spíš o nárazové akce, podle toho, jaké byly právě finanční možnosti. V současnosti se schvaluje dlouhodobá koncepční propagace, na niž však finanční prostředky přesahují nejen rozpočet Agentury, ale i Českého ekologického ústavu a o penězích se tak musí rozhodnout na ministerstvu. Pokud nevzniknou žádné komplikace, mohla by se koncepce začít realizovat v druhé polovině roku.

Evropská ekoznačka se nevztahuje jen na výrobky, ale také na turistické ubytovací služby a kempy. Podle Adély Princové plánuje Česko převzít tuto kategorii pro národní program do konce roku. "Dojde také ke změně názvu certifikátu pro oceněné služby, patrně by se označovaly jako "Ekologicky šetrné služby" s tím, že logo ekoznačky by zůstalo," říká Princová.

Přebírání evropských směrnic pro jednotlivé výrobkové kategorie či služby je možné díky tomu, že při zavádění naší ekoznačky se vycházelo z kritérií evropských značek skandinávské Nordic Swan, německé Der Blaue Engel či unijní The Flower. Pokud by se na Agenturu obrátil nějaký zájemce o EŠV, pro kterou nemáme vlastní kritéria, lze je převzít z The Flower - směrnice se prostě přeloží a sladí s naší legislativou. Tak vznikla i směrnice pro textilní výrobky.

Česká ekoznačka má však i směrnice, které unie nemá. Například si můžete koupit ekologicky šetrné zrcadlo, teplovodní kotle nebo tepelnou izolaci ze sběrového papíru. Pro některé výrobkové skupiny máme dokonce více směrnic, než má EU. Zatímco maziva má EU pod jednou směrnicí, u nás jsou maziva ve třech samostatných kategoriích. V rámci harmonizace se českým směrnicím nechá dojít tříletá platnost a následně se převezme evropská směrnice.

	Logo evropské květiny.

Každá směrnice je po třech letech přezkoumána. "Revize českých směrnic jsou podstatně snazší. V Evropě se musí sejít zástupci všech zemí a o případném zpřísnění či změkčení směrnice se pak jedná třeba i rok," říká Adéla Princová.

O ekoznačku, ať už českou nebo unijní, lze požádat u Agentury pro ekologicky šetrné výrobky, která spadá pod Český ekologický ústav. Obě značky garantuje ministerstvo životního prostředí, The Flower navíc i Evropská komise. Ani jedna značka však není zadarmo.

Ze Ekologicky šetrný výrobek musí zájemce zaplatit dvacetitísovou registraci. U evropské ekoznačky jsou podmínky spletitější: registrační poplatek se platí také a je určován jednotlivými státy v rozmezí od 300 do 1300 Eur. Malé a střední podniky mohou požádat o pětadvaceti procentní slevu, poplatek však nesmí klesnout pod 300 Eur. Česká republika si stanovila registrační poplatek na 300 Eur.

Kromě registrace odvádí držitel certifikátu 0,15 procent roční tržby za oceněné zboží. Minimálně však musí zaplatit 500 Eur, maximálně 25 000 Eur. O slevu 25 procent smí požádat malí a střední podnikatelé, první tři žadatelé každého členského státu v dané kategorii výrobků či služeb a žadatelé z rozvojových zemí. Slevu patnáct procent mohou získat podniky s certifikátem EMAS nebo ISO 14001. Nakonec třicetiprocentní slevu může získat držitel národní ekoznačky. Slevy lze sčítat až do 50 procent, výsledná částka však nesmí klesnout pod 500 Eur. V České republice zaplatí první tři žadatelé z každé kategorie dolní hranici poplatku, tedy 500 Eur.

Kromě toho, že výrobek, který se uchází o ekoznačku, musí projít testy a splnit požadovaná ekologická kritéria, musí také splnit i další náležitosti, vyplývající z platné legislativy (zdravotní nezávadnost, plnění povinností dle zákona o odpadech atd.). Žádající firma také nesmí mít žádné nevyřešené závazky vůči České inspekci životního prostředí.

Více informací o směrnicích a výrobcích s certifikátem EŠV naleznete na stránce www.ekoznacka.cz, informace o The Flower na europa.eu.int/comm/environment/ecolabel.

---

reklama

---