Jeden svět: Kde jsou ty ryby?
20.3.2010 07:59 | PRAHA
(Ekolist.cz)
"My jsme je snědli," odpovídá jeden z protagonistů ve filmu Mizející ryby (The End of the Line) režiséra Ruperta Murraye, uvedeného v rámci rámci letošního festivalu dokumentárních filmů Jeden svět.
Film natočený na motivy knihy novináře a rekreačního rybáře Charlese Clovera chce především varovat. Upozornit, že pokud se náš přístup k rybolovu nezmění, může dojít do poloviny tohoto století k vylovení mnoha populací mořských ryb. Ohroženy jsou zejména velké ryby. Jako příklad místa, které je nadměrným rybolovem již poškozeno, uvádí ostrov Newfoundland ve východní Kanadě, kde docházelo k nadměrnému lovu tresky, a i přes zákaz jejího lovu v roce 1992 se její populace dodnes neobnovila.
Proti stále menším výlovkům totiž rybáři bojují dokonalejšími technologiemi, nedodržováním už tak neudržitelných a nepřiměřených kvót a pravidel lovu. Kritika se snáší i na Čínu, která prý čísla o svých výlovcích kvůli propagandě nadhodnocuje, africké státy prodávající právo k lovu evropským společnostem na úkor svých obyvatel a japonskou společnost Mitsubishi, která má pod kontrolou 60 % lovu ohroženého tuňáka obecného (modroploutvého).
Dokument zmiňuje i sociální faktory současného světového rybolovu. Od rozdělování rodin, přes ztrátu zaměstnání až po emigraci afrických rybářů do Evropy, které jejich tradiční způsob rybolovu v pobřežních vodách už neuživí. Film se samozřejmě zabývá i ekologickými souvislostmi. Vyhubení jednoho druhu vede k množení jiných organismů, například medúz.
Autoři filmu však ukazují, že to jde i jinak. Představují například informované a uvědomělé rybáře na Aljašce nebo příklad chráněné mořské oblasti u Baham, kde se během sedmi let díky zákazu lovu zvýšila populace ryb třikrát až pětkrát. Právě zřízení sítě chráněných mořských oblastí, která by pojímala 20 až 30 % mořských vod, by mohlo podle odborníků současný stav zvrátit a nevyžadovalo by ani více finančních prostředků, než kolik je nyní vydáváno na podporu rybolovu.
Na následné debatě se řešila především otázka odpovědnosti za současný stav. Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha zmínil nutnost konkrétních politických rozhodnutí a jejich vymáhání. "Odpovědnost má každý z nás," oponovala mu Alena Marková z Ministerstva životního prostředí. Důležitá je podle ní role médií a reklamy.
Diskutující se shodli, že v našich podmínkách chybí dostatečné informace pro spotřebitele, jaké v západních zemích nabízí například ve filmu zmiňovaná Společnost pro ochranu moří (Marine Conservation Society), která v zahraničí zavádí značení ryb MCS. Jedná se o jakousi obdobu u nás již zaběhnutého lesního certifikátu FSC, která rozděluje rybí produkty podle druhu, lokality a způsobu lovu (více informací) na akceptovatelné a nepřijatelné.
Nicholas Orsillo, který spolupracuje s Hnutím Duha v programu Zemědělství dodal, že v případě České republiky chybí informace tím spíš, že moře je daleko a stejně vzdálené se nám zdají být i tyto problémy.
reklama
Tuňáci na rybím trhu Tsuji v Japonsku.
|
|
Foto: Fisherman/Wikimedia Commons |
Proti stále menším výlovkům totiž rybáři bojují dokonalejšími technologiemi, nedodržováním už tak neudržitelných a nepřiměřených kvót a pravidel lovu. Kritika se snáší i na Čínu, která prý čísla o svých výlovcích kvůli propagandě nadhodnocuje, africké státy prodávající právo k lovu evropským společnostem na úkor svých obyvatel a japonskou společnost Mitsubishi, která má pod kontrolou 60 % lovu ohroženého tuňáka obecného (modroploutvého).
Dokument zmiňuje i sociální faktory současného světového rybolovu. Od rozdělování rodin, přes ztrátu zaměstnání až po emigraci afrických rybářů do Evropy, které jejich tradiční způsob rybolovu v pobřežních vodách už neuživí. Film se samozřejmě zabývá i ekologickými souvislostmi. Vyhubení jednoho druhu vede k množení jiných organismů, například medúz.
Autoři filmu však ukazují, že to jde i jinak. Představují například informované a uvědomělé rybáře na Aljašce nebo příklad chráněné mořské oblasti u Baham, kde se během sedmi let díky zákazu lovu zvýšila populace ryb třikrát až pětkrát. Právě zřízení sítě chráněných mořských oblastí, která by pojímala 20 až 30 % mořských vod, by mohlo podle odborníků současný stav zvrátit a nevyžadovalo by ani více finančních prostředků, než kolik je nyní vydáváno na podporu rybolovu.
Na následné debatě se řešila především otázka odpovědnosti za současný stav. Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha zmínil nutnost konkrétních politických rozhodnutí a jejich vymáhání. "Odpovědnost má každý z nás," oponovala mu Alena Marková z Ministerstva životního prostředí. Důležitá je podle ní role médií a reklamy.
Diskutující se shodli, že v našich podmínkách chybí dostatečné informace pro spotřebitele, jaké v západních zemích nabízí například ve filmu zmiňovaná Společnost pro ochranu moří (Marine Conservation Society), která v zahraničí zavádí značení ryb MCS. Jedná se o jakousi obdobu u nás již zaběhnutého lesního certifikátu FSC, která rozděluje rybí produkty podle druhu, lokality a způsobu lovu (více informací) na akceptovatelné a nepřijatelné.
Nicholas Orsillo, který spolupracuje s Hnutím Duha v programu Zemědělství dodal, že v případě České republiky chybí informace tím spíš, že moře je daleko a stejně vzdálené se nám zdají být i tyto problémy.
reklama
Vydání tohoto textu bylo podpořeno z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Za obsah je zodpovědná výhradně redakce serveru Ekolist.cz a nelze jej v žádném případě považovat za názor MŽP.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk