Obchod s želvovinou: za 150 let jsme kvůli ozdobám zabili 9 milionů želv

Nápad zpracovávat rohovinové krunýře tu pochopitelně byl už dávno, ale světová ochrana přírody na něj zareagovala a začala jej monitorovat až kolem roku 1950. Tým badatelů v Mořského akvária v Monterey se nyní pokusil dohledat záznamy o historickém pozadí celého byznysu, a vykreslit tak celý obraz ohrožení karet pravých. Jejich závěry mají výrazný dopad na stávající ochranu mořských želv. Píše o tom ScienceDaily.

Proč se karety pravé počítají minimálně od roku 2008 mezi kriticky ohrožené druhy? Příčin je jistě několik, ale prim mezi nimi hraje mezinárodní obchod s želvovinou. Ta z horních krunýřů karet pravých je totiž považována za nejlepší: má překrásné zbarvení, snadno se leští a lehce se opracovává teplem. Prostě ideální materiál, třeba pro obroučky elegantních brýlí. Které jsou dost drahé, protože mořských želv je stále méně. Zhruba od padesátých let minulého století víme, že to s karetami pravými jde z kopce a že poptávka po želvovině je podstatnou částí jejich problému. Proto ji regulujeme a zakazujeme. Ne úplně to ale vypovídá o tom, co vlastně tento druh zažíval a jakému tlaku byl vystaven dlouhodobě. A právě to řešil tým Emily Millerové z Monterey Bay. Jak?

Účetnictví v ochraně přírody

Poměrně nezáživnou cestou, totiž studiem nejrůznějších obchodních a vývozních ročenek. Tahle metoda se ukázala být překvapivě efektivní. Před sto lety nikdo moc nevedl v patrnosti, kolik se kde ulovilo želv. Ale v obchodních záznamech a lodních výkazech jasně stojí, kolik odkud bylo želvoviny expedováno. Po náročném bádání v archivech po celém světě dali dohromady údaje o obchodu s želvovinou, které sahají až k roku 1844. Nejtěžší přitom bylo odlišit v záznamech, kdy se skutečně jednalo o konečnou obchodní transakci, a kdy jen o přeprodej dalšímu kupci. Nakonec ze zmíněných vývozních a prodejních statistik vyplynulo velmi neradostné poselství: v posledních 150 letech bylo zobchodováno šestkrát více karet pravých, než kolik předpokládaly i ty nejpesimističtější odhady. Něco kolem 9 milionů kusů.

Což docela dobře vysvětluje, proč to dnes s karetami pravými není zrovna v pořádku. Každý rok byla jejich populace uměle regulována o stovky tisíc životaschopných jedinců. „Karety pravé jsou exploatovány po staletí, ale nikdo zatím neviděl celistvý obraz,“ říká Millerová. Pro její práci bylo zásadní odhalit, jaké karety se za údaji o hmotnosti skrývají: zda několik velkých exemplářů, nebo spousta malých. S tím už jí pomohl Kyle Van Houtan, který analyzoval dochované vzorky v muzeích a u antikvářů. Výsledný obraz mezinárodního obchodu s želvovinou sestavený badateli je zajímavý už tím, že předkládá 150 let historie, kterou si dnes kriticky ohrožený druh prošel. A je velmi platný i v současnosti. Karety pravé jsou sice chráněné, ale jejich nelegální odlov a zpracování probíhá dál.

Hledejme tam, kde to skončilo

Badatelé se proto zaměřili na vyhodnocení známých zajištěných zásilek a pašovaného kontrabandu v posledních letech. Díky tomu zjistili, že v průměru každý rok je dnes odloveno kolem 60 000 kusů jedinců. „Tedy asi dvakrát tolik, než kolik je dnes v oceánech rozmnožování schopných samic,“ říká Millerová. A kdo za tím stojí? Tady už si badatelé nejsou tak jistí, ale mají prý cenné indicie. Před oficiálním zákazem obchodu měla želvovina svůj původ většinou na Fidži, v Indonésii, Thajsku a několika dalších státech jihovýchodní Asie. A lze tedy prý očekávat, že krunýře nelegálně odchycených karet se tam zpracovávají i dnes. „Celý ten řetězec neregistrovaného lovu, prodeje krunýřů, zpracování, výroby želvoviny a dalšího prodeje do světa, totiž nevznikne přes noc,“ říká Millerová. A je třeba začít hledat tam, kde mělo zpracování želvoviny už dávno skončit.

---

reklama

---