Ochota Čechů třídit odpady dosáhla svého maxima, víc už to asi nepůjde
"Podíl tříděné složky zůstává stejný, zatímco celkový objem roste," řekla novinářům ředitelka ČSÚ Iva Ritschelová. To znamená, že se sice vytřídí více kilogramů druhotných surovin, nedaří se ale zvyšovat míru třídění. Ta od roku 2008 stagnuje.
V loňském roce se z obecního odpadu vytřídilo 13 % objemu komunálního odpadu. “V roce 2011 bylo na obyvatele vytříděno 15 kg papíru, 11 kg skla, 10 kg plastů, 5 kg kovů a 5 kg ostatních odděleně sbíraných složek,” vypočítává Miloslava Veselá z ČSÚ.
Celkově vzniklo v roce 2011 v České republice 23,6 milionu tun odpadů, o dvě procenta méně, než v předchozím roce. Téměř 20 milionů tun připadá na odpady z průmyslové a další hospodářské činnosti - plných 85 %. Na komunální odpady, tedy na běžný odpad z popelnic od obyvatel, drobných živnostníků, úřadů či škol, připadá 3,4 miliony tun.
To znamená, že průměrně každý obyvatel loni vyprodukoval 320 kilogramů. A také to znamená, že meziročně došlo k nárůstu objemu komunálního odpadu, byť jen o o pouhé procento. Jenže v dlouhodobé časové řadě se ukazuje, že komunální odpad roste neustále. Před deseti lety, tedy v roce 2002, připadalo na obyvatele jen 279 kilogramů.
Třídění na maximu
Podle Věry Havránkové, vedoucí oddělení analýz environmentální regulace na ministerstvu průmyslu a obchodu, dosáhlo třídění odpadů svého stropu. Důvodem jsou jednak místní podmínky, tedy fakt, že místa, kam je možné smysluplně umístit kontejnery na tříděný odpad, jsou již naplněny. "A také ochota obyvatelstva je na maximu, v některých komoditách je už naplněna," myslí si Havránková.
Otázka je, co s tříděním udělá snaha obcí a obyvatel šetřit výdaje za odvoz odpadů, který může vést k méně častému odvozu odpadů. Ten se může snížit například na jednou týdně. "Osobně si myslím, že tím se opět nastartovává větší podíl třídění, protože odvoz popelnic bude slabší," řekl Ekolistu.cz Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ.
Podle dat také lehce roste množství odpadu, které se spaluje, respektive se z něj vyrábí energie v zařízení na energetické zpracování odpadu. Otázka, která se v debatě kolem energetického využívání odpadů vrací, je zda obce nebudou ztrácet motivaci k lepšímu třídění.
Podle statistiků také není možné jakkoli tvrdit, že by existoval vztah mezi spalováním komunálního odpadu a ochotu obyvatel třídit. "To by byla spíš spekulace," říká ředitelka ČSÚ Ritschelová. Také podle Věry Havránkové neexistuje korelace mezi spalovnou a mírou třídění, což prý potvrzuje řada studií.
S tím ale nesouhlasí Jindřich Petrlík z organizace Arnika, která vede kampaň proti výstavbě spaloven. Podle něj na nižší míru ochoty třídit ukazují zkušenosti ze zahraničí, konkrétně z USA. Navíc hrají roli i ekonomické vazby, pokud je ve společnosti provozující spalovnu nějak zainteresováno město. "Konkrétně pokud je akcionářem a musí dotovat její provoz, pak je jasné, že spalovna ukrajuje peníze na nakládání s odpady jako takové," říká Petrlík. Navíc je podle něj nutné využít kapacitu spalovny na maximum, a proto existuje zájem do ní vozit odpadu co nejvíce. "Pokud by to ohrožovala zvýšená míra třídění, pak by mu spalovna logicky bránila," tvrdí Petrlík.
Spalování odpadů s využitím energie řadí zákon mezi obnovitelné zdroje energie. Podle Pertlíka ale recyklace odpadů šetří energii více než jejich spalování, byť s energetickým využitím.
Podle něj je v České republice provoz spaloven masivně ekonomicky podporován. Výstavba dvou spaloven má prý získat dotace z evropských fondů, stejně jako z nich byla částečně zaplacena rekonstrukce brněnské spalovny. "Nesplacený dluh za libereckou spalovnu skončil v Konsolidační bance a jeho splacení zčásti pokryl stát, a to poté, co spalovna získala v té době bezprecedentně vysokou podporu od Státního fondu životního prostředí," dodává Petrlík.
Dáme BRKO?
Statistika nesleduje u komunálního odpadu ani podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu, pro který se používá zkratka BRKO. Ten by přitom mohl skončit buď v kompostárnách nebo jako surovina pro bioplynové stanice. Případné třídění by také ulevilo občanům a obcím, které by tak mohly snížit poplatky za svoz odpadů, jeho spalování či ukládání na skládky. Povinnost třídění biologického odpadu aktuálně připravuje ministerstvo životního prostředí.
Podle Jindřicha Petrlíka bude mít třídění bioodpadu z domácností smysl, pokud budou dostatečné kapacity pro jeho kompostování a využití v bioplynových stanicích. Ty se ale pro něj musí konstrukčně upravit. "Co se týče kompostu tak se snad blýská na časy a v některých místech se rozhýbaly projekty počítající nejen s vytříděním bioodpadů, ale také s provozem kompostáren," říká Petrlík.
Podle výzkumu organizace Ekodomov je třídění bioodpadu efektivní pro větší obce a skutečně přináší úspory. Ekodomov uvádí jako příklad město Český Brod, které za pět měsíců loňského roku díky oddělenému sběru bioodpadů ušetřilo 230 000 korun. Na skládky se také nedostalo 352 tun bioodpadů.
Oddělený sběr zeleného odpadu se ale nevyplatí všude, podle Ekodomova nemá smysl v malých obcích pod tisíc obyvatel. Těch je sice v České republice téměř pět tisíc, ročně vyprodukují jen 92 000 tun bioodpadu, zatímco ve velkých obcích vzniká 1 285 000 tun. V malých sídlech je prý podstatně nižší efektivita odděleného sběru bioodpadů, protože mají často problém s přístupem k přesným datům o množstvích svezeného odpadu a chybí jim investiční prostředky. Podle Ekodomova je kvůli celkovému objemu vzniklého bioodpadu povinné zavádění odděleného sběru bioodpadů u obcí pod tisíc obyvatel nevýznamné.
Popílek a piliny
Také celkový objem podnikových odpadů v roce 2011 klesal a to o dvě procenta. Jenže to je do určité míry ovlivněno tím, že se různé druhy materiálů legislativně přeřazují z kategorie odpad do kategorie surovina. Například od roku 2008 není popílek odpadem, ale surovinou. Data očištěná o tyto změny nemá ČSÚ aktuálně k dispozici. Podnikovým odpadům dominují odpady ze stavebnictví, které představují více než polovinu objemu.
Do České republiky se také loni dovezlo na zpracování 442 000 tun odpadů, naopak se vyvezlo 2,3 milionu tun odpadů. Podle ČSÚ dovoz zůstává víceméně stabilní, vývoz se zvyšuje rychlým tempem.
Statistický úřad také letos poprvé představil měření produkce druhotných surovin. Jejich produkce se vyrovná celkovému objemu všech odpadů, za rok 2011 jich bylo 21,2 milionu tun. Takto sledovanými surovinami se chápu především vedlejší produkty, například popílek ze spalovaní uhlí nebo železné piliny. Dále pak přepracované odpady, například železo či plasty a nespotřebované suroviny. Samostatnou kategorii tvoří suroviny získané z výrobků, které podléhají režimu zpětného odběru - tedy vyřazená elektrická zařízení nebo autovraky.
Více než polovinu těchto surovin tvoří odpady z energetických surovin, tedy například zmíněný popílek. Těch bylo v roce 2011 přes 12 milionu tun. Suroviny z kovu a stavebních surovin se pohybují kolem 3,5 milionu tun, zatímco z papíru, skla, plastu či dřeva jde o objem od milionu tun níže. "Je to první rok a tak nemáme žádnou časovou řadu, chceme věřit, že podniky vykázaly údaje objektivně," dodává Jiří Hrbek.
reklama
Někteří písečtí obyvatelé odmítají plánovanou stavbu spalovny odpadů
Po třech dnech skončil zásah hasičl u požáru v třídírně odpadů v Chomutově
Hasiči likvidují požár v třídírně odpadu v Chomutově