Ouředníček: Suburbanizace není nic nového
 |
|
|
Pohled na Prachatice z rozhledny na hoře Libín.
|
|
| Foto: Sveter/Wikimedia Commons |
„Jako je pro historiky čas, tak je pro geografy prostor,“ řekl úvodem Dušan Drbohlav z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK. „Neexistuje prostor bez času a čas bez prostoru. Proto je spojení geografie a historie velmi důležité a užitečné.“ Podle něj byla právě města motorem pokroku, ale zároveň i místem, kde se koncentrovaly problémy. Proto považuje studium jejich vývoje za přínosné a významné.
Martin Ouředníček z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK se snažil na příkladu Klánovic a dalších pražských částí vyvrátit názor, že suburbanizace je cosi nového, co se v naší krajině objevuje teprve od začátku 90. let 20. století. „Inzerát Václava Klána na prodej půdy se do jisté míry podobá dnešnímu prodeji půdy, který není žádným způsobem řízen a je realizován jedním člověkem,“ řekl. V inzerátu z roku 1878 Václav Klán nabízí 180 jiter (103 hektarů) na vznik nové osady „Klánovice“ za cenu 60 až 114 zlatých za míru (0,2 ha). Kromě v blízkosti dostupných stavebních materiálů v něm slibuje i „hojnost zdravé vody a valné úvětří“.
Nové čtvrti na zelené louce vznikaly i ve 30. letech 20. století. „Pokud se díváte na to, jak rozvoj probíhá dneska, dají se tyto obrázky velice snadno zaměnit za letecké snímky z roku 1938,“ pokračoval Ouředníček. Jako příklad uvedl pražskou čtvrť Spořilov, která se začala rozrůstat coby konečná tramvaje. Obdobně se na zelené louce rozvíjely i další lokality, které jsou dnes už plnohodnotnou součástí hlavního města, jako Lhotka nebo Ďáblice. Dobové sociologické studie naznačují, že i tehdejší „satelity“ potýkaly s podobnými problémy jako ty současné.
Podle Ouředníčka se mechanismy i důsledky urbanizace v různých etapách rozvoje města podobají a negativní stránky suburbanizace se možná přeceňují. Až pohled zpátky ukáže, jak dobře nebo špatně se nová čtvrť do města začlenila.
Eva Semotanová z Historického ústavu AV ČR ve svém příspěvku informace o plošném rozvoji měst doplnila. Upozornila totiž na to, že rozšíření města v historii nenásledovalo hned po zvýšení počtu tamních obyvatel. K expanzi došlo až poté, co byly ve městě využity dosud nezastavěné plochy v jádru města. Takový prostor se nacházel například v místě zbořeného městského opevnění nebo v záplavových oblastech, které byly také a často dosti nešťastně zastavěny. Ze starých map a fotografií lze potom vysledovat, že města se do krajiny šíří podél hlavních tahů, které začíná obklopovat drobnější zástavba. Až následně je vyplňován prostor mezi těmito silnicemi a město dostává opět kompaktnější tvar.
O začlenění měst do krajiny promluvil na konferenci urbanista Jiří Kupka ze Stavební fakulty ČVUT. Připomenul, jakým způsobem určovaly vznik města, jeho podobu a rozvoj místní přírodní podmínky. Ať už to byla možnost obrany, přístup k pitné vodě, stezkám a brodům nebo svažitost. Krajinné podmínky ovlivňovaly plošný rozvoj města, jeho zasazení do okolí a konečně i samotný genius loci.
Podle Kupky ovlivňují krajinné podmínky, zejména reliéf, vnitřní i vnější prostor města. Nejpatrnější je to u sídel, která jsou rozložena na izolovaných výšinách. Taková osídlení se nacházejí často například ve Středomoří. „Tato města často velmi výrazně ovládají okolní krajinu, vytváří v ní velmi nápadné dominanty, typické a nezaměnitelné siluety. Samotné vnitřní město žádnou pravidelnou kompozici nemá, protože díky stísněným podmínkám se tam výraznější plánování v urbanistickém rozvoji velmi těžko uplatní.“ Pro vnitřní město jsou však na druhou stranu příznačné daleké průhledy do širokého okolí a řada tamních ulic ústí ve vyhlídce.
Opačným příkladem jsou města založená v kotlině. „Horizonty, které obklopují vlastní prostor města, umožňují panoramatické nadhledy nad město, takže ho je možné vnímat jako celek,“ řekl Kupka. Velmi časté zalesněné svahy kolem města navíc dávají sídlu oživující přírodní prvek. V Čechách jsou takovým typem města například Prachatice. Své jedinečné vlastnosti mají i města v úzkých údolích, na rovině, u vodních prvků nebo sídla s nápadnou vyvýšeninou v centru.
Na konferenci, která se konala 20. ledna 2010, zazněly i další příspěvky, především od historiků a historiček. Řeč byla mimo jiné o cestovatelích, kteří putovali Evropou před třemi sty lety, o vedutách (věrohodných i méně spolehlivých grafických záznamech měst a okolní krajiny) nebo změnách, jimiž v minulosti prošly vstupy do měst.
reklama
Sídelní kaše: Co se děje s českou krajinou?
Města zabírají krajinu – do roku 2030 pohltí dvacet Českých republik
