Počet požárů v přírodě v Česku byl letos v březnu dosud nejvyšší

A víte, že se tomu ani nedivím! Jen kolik kladných názorů na vypalování
travin a dokonce lesů(p. Čížek)jsem četl zde. On si pak někdo vezme do
hlavy, že přírodě takto pomůže, když to hlásají odborníci. Sucho a náhoda
je možná, ale záměr je možný taky. Když dnes vidím lesy překypující
potravou pro požáry(suchá tráva, klestí, soušky na stojato, tak se tomu
ani nedivím. Naši předci od dom císařovny Terezie mohli v lese sbírat
klestí a vypásání lesů a nastýlání v chlévech travou a chvojím bývalo
v horách běžné ještě v padesátých létech. Byla to prevence požárů lesů,
kde se dokonce pálilo dřevěné uhlí v milířích uprostřed lesů a vařil kolomaz bez toho, že by hořely od této činnosti i někdy i ty lesy.
I o pařezy se lidé poprali a ne jako dnes, kdy se prosazuje pralesní
hospodářství(nehospodářství) s co největším množstvím potravy pro oheň.
Dnes se spoléháme nikoliv na prevenci, ale až na to, že to uhasí hasiči
s technikou a vrtulníky s bambivaky. No a pak ještě tomu zatleskají
úzce zaměření přírodovědci, kteří obdivují znovuzrození přírody na
požářišti. Takže do budoucna to vidím čím dál častější a tragičtější
pro ty živé tvory a rostliny, které to postihne.

Suchý a větrný březen vytvořil skutečně velké nebezpečí pro vznik rozsáhlých požárů. Jeden by nevěřil, že bude mít plné ruce práce i s běžným vypálením několika metrů uschlé trávy. V současných podmínkách by měl platit absolutní zákaz pálení trávy a klestí na zahradách.

V životě jsem mimo klestí z růží nemusel ze zahrady nic
pálit. V zimě, pokud není sníh zaměstnám na trávnících
slepice, které vyhrabou i mech a nakonec to dohrabu já
a proložím v kompostu klestím. Mám tři komposty na tři
ročníky odpadů a po třech letech je z toho prvého prima
kompostová zemina do záhonů. Navíc tam umožním přežít
zimu hmyzu, žížalám, užovkám a v uměle vytvořené dutině
z rour i ježkům. I nějaký ten hraboš tam najde domov,
ale na něho cílí dravci a kočka sousedů. Nechápu proto,
že se někdo zbavuje cenného materiálu pálením. I ten
klest z růží usychá půl roku v plechovém sudu a shoří
pak třeba i v dešti, kdy žádná jiskra z pálení neohrozí
nic požárem. Prosušený klest z růží shoří v sudu za deset
minut žárem bez velkého kouře obtěžujícího sousedy. Chce
to pouze nemít v hlavě mozkožrouta, jako někteří "páliči".

V podstate máte pravdu, ak by sme sa o krajinu riadne starali, nemalo by čo horieť. Na druhej strane sú občasné požiare pre určité spoločenstvá životne dôležité. Samozrejme že sa musia vypaľovať pri dodržaní prísnych bezpečnostných opatrení. Najlepšie ešte v januári alebo začiatkom februára a určite nie v marci alebo dokonca v apríli.