Rakouská rodina se ve své domácnosti vzdala plastů. Lékaři sledovali, co to udělá s jejich zdravím

Možná jste měli možnost shlédnout snímek Planeta plná plastů (2009) od Wernera Bootea, kde nazývá dnešní časy poměrně trefně Dobou plastovou. Snímek oslovil miliony diváků, ale pětičlennou rodinu ze Štýrska přeci jen o něco víc. Po zhlédnutí filmu se rozhodli zapojit do výzkumu vídeňské lékařské univerzity (MedUni Vienna) a na několik měsíců kompletně vyloučit plasty ze svého života a nejbližšího okolí. O výsledcích výzkumu nyní referuje žurnál Environmental Research.

V mnoha ohledech byla tato bio-monitorovací studie originální. Například tím, že pokusnými subjekty byli obyčejní lidé, kteří nebyli během testu izolování od svého prostředí. Měli jen jediný úkol: snažit se až do extrému vyvarovat se plastů. Žádné plastové hrníčky na vodu, limonáda z PET láhve, mikrotenové sáčky a folie v kuchyni. Konzumované jídlo se nesmí dotknout plastu. Zapomeňte na plastová vlákna v oděvech či osuškách, pěnovou hubku na mytí nádobí. Dokonce i zubní kartáček s plastovým vláknem museli vyměnit za jeho přírodní verzi. Rodina Krautwaschlových své zkušenosti zachytila na svém německy psaném webu.

I z toho je patrné, že celý manuál „omezení plastů“ v domácnosti by vydal na pořádně tlustou knihu, protože plasty jsou skutečně všude okolo nás. Proč ale tak důsledná kontrola bezplastovosti? „Existuje mnoho aspektů našich problémů s plasty,“ říká Hans-Peter Hutter z vídeňského Institutu environmentální hygieny. „Není to jen o obsahu změkčovačů na bázi ftalátů, ale také o zpomalovačích hoření, umělých barvivech, parfemaci.“ Hutter dále doplňuje, že už velmi malá koncentrace ftalátů dokáže ovlivňovat biologické procesy v lidském těle, například aktivitu enzymů nebo hormonálního systému. Právě proto, aby nedošlo ke zkreslení výsledků, bylo nezbytné vyvarovat se u experimentální rodiny plastové kontaminaci.

Po nastudování manuálu a přípravách nakonec přistoupila „pokusná skupina“ ke spuštění dvouměsíčního testu, během kterého pravidelně odevzdávali vídeňským lékařům vzorky své moči. Z nich pak výzkumníci stanovovali vliv plastové expozice na jednotlivé členy rodiny. Soustředili se přitom hlavně na koncentrace 14 různých metabolitů ftalátu a látku bisfenol A. Nutno doplnit, že i podle náročných parametrů dozírajících vědců už byla rodina „dost bio“, a že sami poradci už nedokázali doporučit více konkrétních změn jejich životního stylu. Přesto výsledky nepotěší.

„Experimentální studie založená na měřeních vybrané rodiny dokládá, že prakticky není možné se vyvarovat expozici vůči plastům,“ říká Hutter. „I když se sledované subjekty skutečně snažily, nemohly prostě zabránit určité míře kontaminace plasty z okolního životního prostředí.“ Plasty jsou prostě všude, a i když je nemáte doma, přinesete si je na svém těle zvenčí. Hutter dodává, že u některých látek stačí k napáchání škod skutečně malá koncentrace, ale mnohem podstatnější je kontrola na úrovni celkové expozice u těch nejrozšířenějších plastů. Zmiňuje zejména průmyslové chemikálie spojené s plasty, jako polybromované difenylethery (PBDE), nonylfenol a bisfenol A.

Omezit jejich užívání a tím zabránit jejich prostupu do životního prostředí a našich těl by mělo být podle vídeňských výzkumníků primárním úkolem environmentální politiky. Stačí prý malé změny a výsledek může mít zásadní dopady. „Už to, že by se minerální voda začala prodávat ve skle, místo v plastu, by mohlo významně snížit míru poškození životního prostředí,“ říká Hutter.

---

reklama

---