Respekt: Jak to chodí na biojatkách?
 |
|
|
Odvezte mě ke Sklenářovi! Na snímku prase domácí.
Licence: Volné dílo (public domain)
|
|
| Ilustrační foto: Scott Bauer/Agricultural Research Service/Wikimedia Commons |
Třináctiminutové video začíná krátkým úryvkem z filmu Spalovač mrtvol. Pak už se dostáváme do prostředí sasovské biofarmy. Majitel Josef Sklenář tu v rozhovoru s Adamem Šůrou z Respektu popisuje, jak jsou biojatka vybavena a jak probíhá porážka zvířat. Reportáž je prokládaná anketou v pražských ulicí s otázkou, zda lidé zohledňují při konzumaci masa původ zvířete a to, jak bylo zvíře zabito.
Mimo jiné Josef Sklenář říká, že před porážkou zvířata co nejméně převážejí. „Snažíme se je co nejvíce honit po svých, protože to je pro ně nejpřirozenější,“ říká Sklenář. Během porážky pak zvířata nesmí vidět zabití předchozího kusu.
Podle Sklenáře je největší rozdíl mezi konvenčními jatky a biojatky v tom, že na těch bio se tolik nechvátá. Při pohánění zvířat nepoužívají elektrický proud ani jiné násilí, ale plastové plácačky a chrastidla. „Když zvířeti splníte jeho etologické požadavky, tak vám to vrací zpátky v kvalitě masa,“ dodává Josef Sklenář.
Kromě videa vznikl i článek Chceme maso, ale málo, ve kterém Adam Šůra přináší další podrobnosti z biojatek a biochovu vepřů. Zajímavé je vylíčení toho, jak se Josef Sklenář dobral k ekologickému chovu hospodářských zvířat. „Na zemědělských školách nás učili, že cílem chovu zvířat je co největší ekonomický výnos, a tomu se všechno podřizovalo,“ říká pro Respekt Josef Sklenář. Až ve své praxi a díky své lásce ke koním zjistil, že zvířatům mnohem více prospívá, když je z těsných stájí vyžene na pastvu.
Videoreportáž naleznete na stránkách Respektu. Článek Chceme maso, ale málo je přístupný za poplatek 15 Kč (pro předplatitele Respektu je přístup zdarma).
reklama
Biopotravina roku? Biolovečák z nekastrovaných prasat
