Rybí populaci korálových útesů ovlivňuje i málo intenzivní rybolov, píše ScienceDaily

Nový pohled na ekologii nejohroženějšího ekosystému – korálových útesů – přináší rozsáhlá studie Stanfordovy univerzity, o níž informoval server ScienceDaily. Nové poznatky pomohou při ochraně populací útesových žraloků i snižování vlivu rybaření na strukturu rybích populací.

„Víme, že intenzita rybaření může zásadním způsobem pozměnit skladbu společenstev korálových útesů,“ říká pro ScienceDaily Fiorenza Micheliová. Na snímku z roku 1968 laguna ostrova Tabuaeran. Licence: Volné dílo (public domain)
Foto: James P. McVey/NOAA

Ostrovy Palmyra a Tabuaeran (též Fanningův ostrov) jsou od okolního světa oddělené 400 kilometry oceánu. Ostrovy jsou součástí 33 atolů oblasti Kiribati, které se nacházejí přibližně 1600 kilometrů jižně od Havaje. Oba ostrovy se liší v jedné hlavní věci – míře zalidnění.

Ostrov Palmyra je prakticky neobydlený a spadá pod přísnou ochranu mořské rezervace, kterou spravuje vláda USA. Souostroví Tabuaeran je obýváno 2500 lidmi a spadá pod území republiky Kiribati. Místní obyvatelé jsou neoddělitelně spjati s lovem ryb na útesech, ať už kvůli vlastní potravě či prodeji ryb.

„Víme, že intenzita rybaření může zásadním způsobem pozměnit skladbu společenstev korálových útesů,“ říká pro ScienceDaily Fiorenza Micheliová, profesorka biologie Hopkinsonova oceánografického institutu Stanfordovy univerity.

Týmy mořských biologů, ekologů, oceánografů a antropologů srovnávaly pobřeží a hlubiny okolí téměř nedotčené Palmyry s osídleným a rybolovem obhospodařovaným Tabuaeranem. Vědci se snažili zjistit stav populace a celkovou diverzitu mořského života na atolech. Už z předběžného odhadu bylo zřejmé, že atoly poskytují domov řadě velmi rozmanitých společenstev ryb, na které má přímý vliv rybaření. „Palmyra má prakticky největší výskyt útesových žraloků ze všech korálových útesů na světě,“ říká výzkumník Douglas McCauley. „To si uvědomíte prakticky po první vteřině, kdy skočíte do vody.“

Oproti tomu na Tabuaeranu, kde je lov ryb otázkou denního živobytí místních obyvatel, jsou žraloci a ostatní velké druhy ryb vzácností. McCauley pokračuje: „Tak výrazný rozdíl mezi ostrovy byl překvapující, protože Tabuaeran patří spíš mezi řídce osídlené ostrovy. Většina obyvatel sem dorazila teprve před desítkami let a rybaření je tu stále spíš záležitostí šikovných rukou než pokročilé techniky.“ Velké ryby ale rostou a reprodukují se pomaleji, a tak jejich populacím trvá déle, než se obnoví a doplní stav. „Vypadá to, že stačí poměrně malé narušení lovem, aby došlo k redukci populací velkých korálových ryb,“ uzavírá McCauley. Například oblíbená trofejní ryba – ploskozubec vysokočelý – má jako vrcholový predátor kvůli svému značnému apetitu zásadní vliv na strukturu ostatních rybích společenstev. Když je ploskozubec vyloven, změní se zastoupení druhů na nižších úrovních.

Žraloci jsou rovněž velmi podstatní pro fungování ekosystému atolů. Po desítky let ochranáři zkoušeli chránit útesové žraloky zakládáním rezervací, jako je právě ta na Palmyře. Rezervace měly nabídnout bezpečný prostor k růstu a rozmnožování. Jenže žraloci pracně ochraňovaní na Palmyře byli dříve nebo později uloveni rybáři stovky mil daleko. Jak se to podařilo zjistit? Žraločí tkáně obsahují unikátní poměr izotopů uhlíku a dusíku, které napomáhají identifikovat jejich „domácí“ útes. Sběrem vzorků žraločích tkání se zabýval mořský biolog Rod Dunbar: „Na Palmyře se nám potvrdilo, že většina žraloků nezůstává na domovských útesech, jak se dříve myslelo. A ochránci je mimo hranice rezervací nedokážou ochránit.“ McCauley pro ScienceDaily dodává: „Vypadá to tak, že pro efektivní a fungující ochranu šedých útesových žraloků a podobných druhů s širokým areálem bude potřeba daleko rozsáhlejší rezervace.“

Protože živobytí tolika Tabuareaňanů závisí na zdravém a funkčním rybaření, snaží se místní dosáhnout ochrany ryb kontrolou úlovků. Nezbytné k úspěchu je zapojení budoucí generace obyvatel. „Doufáme, že naše snahy pomohou dosáhnout dlouhodobě udržitelný systém, který bude zdrojem informací a inspirací pro ostatní tropické pacifické rybářské komunity,“ říká Micheliová. Pro místní správní orgány to představuje hned dvojí výzvu – boj s chudobou a s rozlohou – republika Kiribati, která má kolem 100 000 lidí, je totiž jedna z nejméně rozvinutých zemí na světě. Rozkládá se na ploše přibližně 33 atolů, ovšem rozmístěných na 2 milionech kilometrů čtverečních otevřeného oceánu.

Podle zprávy A Tale of Two Atolls zveřejněné na ScienceDaily 9. června 2010.

---

reklama

---