V EU se v roce 2019 zrecyklovalo 41 procent plastových obalů, v ČR 61

Dvě otázky .
a) prošlo recyklací znamená, že původní plast byl znovu použit po nějaké úpravě anebo jde pouze o účetní záznam ,že plast prošel nějakým shromažďovacím místem ?

b) kde skončil zbytek cca 40% plastů?

Řekl bych, že druhá možnost je ta správnější. Kdyby se to skutečně recyklovalo, musela by tu být továrna která zpracuje skoro dvě stě tisíc tun plastů (5000 kamiónů) a na trhu by se muselo potulovat podobné množství regranulátu. Ale z vlastní zkušenosti vím, že je plastů zoufalý nedostatek, dodací lhůty už dávno překročily (i tak dlouhých) pár týdnů a ten regranulát by byl prostě na trhu vidět :-)

Vy máte problém se základními pojmy.
ad a) Projít recyklací rozhodně neznamená, že se plast nasype na hromadu.
b) Ostatní plasty se pálí, nebo skládkují.

Tak kde je ta fabrika?

Kdy se sníží podíl plastů v obalovém hospodářství ? !

Asi až se bude vyrábět “plast” s biosložkama kvůli rozložení a nebo se budou obaly používat vícekrát. Nejsem si jistý, jestli zásadní odpadovou složkou jsou zrovna Bečka a plastové příbory, což v ČR bylo populární, když nejvíce obalu je od chemie a potravin volné prodávaný. Pořad těmi “zásadními” obaly co do odjedu se moc nezaobíráme a řeší se spíš detaily

Na ty "biosložky" bych moc nesázel - může se klidně stát, že kvůli pár procentům "biosložky" nepůjde výsledek recyklovat vůbec. Mám z nějakého občerstvení sadu příborů, které jsou tvořeny plastem a třískami - recyklovatelnost nula.

Až nadproporcionálně naroste objem papíru.

co to vlastně recyklace je? aby to nebylo jen oblbování veřejnosti,
já bych si recyklaci představoval tak ,že po recyklaci vznikne plnohodnotný produkt ,který je možno dále používat, ovšem obvykle se z recyklátu vyrobí něco málo užitečného a to se po použití likviduje ještě hůře než původní plast,
kolik procent plastů lze plnohodnotně recyklovat?

To zní jako závody v produkci plastového odpadu.

Bohužel ano.

Při takovém stupni "recyklace" bych čekal krach výrobců panenského plastu,
ale oni nestíhají nový produkovat. Ono to je zřejmě číslo na konci třídící
linky a ne číslo skutečného druhotného použití na plnohodnotné zboží.
Většina vytříděných plastů nenachází využití a končí i tak na skládkách
a v lepším případě ve spalovnách. I ta recyklace oslavovaných PETek je
omezená a není nekonečná. Bez přidání panenského plastu by kvalita plastu
brzo dosáhla stádia nepoužitelnosti. Problémem jsou příměsi, jako u všech
ostatních recyklací. Stejné to je s železným šrotem, který pro zpracování
na kvalitní ocel potřebuje velký podíl surového železa z rudy. Takže ta
recyklace naráží na příměsi a opakovatelnost zpracování. Laikům se dá
ale namluvit cokoliv, pokud se nezajímají o výrobu dopodrobna.

jen přemýšlím, jak zatáhnout za záchranou brzdu, aby jsme se z té produkce plastu jednou neznečistili úplně...závody vytvářející více plastu asi nejde do bezvědomí. Jen nevím, zda na tohle existuje nějaká kritická úvaha?

Já mám obavy, že dosavadní společnost to nijak neřeší, ale
spíše naopak. Plast se používá čím dál více a často i na to,
co bývalo kdysi ze dřeva, rákosí, slámy atd. Už jen takové
stínící rákosové rohože, které nahradily rašlové tkaniny
nevalné trvanlivosti a "ekologické" plastové fólie, které
se na rozdíl od předchozích typů rozpadají na milióny
kousků. I ten provaz na svazování balíků slámy se za
dva roky rozpadne na padrť. Ty kousíčky se nedají ani vysbírat a zůstávají tak navěky rozpadlé v přírodě.
No a pak většina spotřebních plastových výrobků, které
praskají po několika použitích pouze proto, aby se mohly
vyrábět a prodávat stále nové a nové. Prvé plastové
výrobky se vyznačovaly trvanlivostí a byly pokrokem.
Ty nynější nahradily kovy, dřevo a trvanlivé plasty, ale
musejí se častěji měnit za nové. Tady jsou rezervy, jak
ušetřit plasty samotné, které se při větší trvanlivosti
nestanou tak brzo odpadem. Ale ono tu jde hlavně o kšeft,
jak více vyrábět, prodávat a více taky "recyklovat".
Návrat k ryze přírodním materiálům je možný taky, ale
za cenu vyšších cen výrobků, které by si ale mnozí rádi
koupili, ale nemají dnes už ani na výběr.

Zásadní řešení je na straně výrobce a jeho zdanění.
Pokud by se vytvořily kategorie plastů dle chemického složení, pak by bylo možno plasty vykupovat (jako kovy) a třídit do kategorií už ve výkupně. Takže by se k výrobci vracel velmi čistý recyklát.

Celé by se to financovalo spotřební daní, pokud by někdo vyráběl plasty mimo kategorie, zaplatil by daň řádově ve stovkách procent a ty by se pak musely likvidovat složitěji, nebo spalováním.

Tak 40 procent z "moc" je pořád hodně. Něco se používá jako surovina pro jiná odvětví (PET typicky na textilní vlákna), něco jen formou "downgradingu" (třeba "krásná" plotová "prkna"). Že se nedá zrecyklovat všechno napořád je jasné - ale bylo by opravdu problém, kdyby při vytřídění 60 procent plastů je třeba do nového výrobku přidávat 10 nebo 20 procent nové suroviny? Třeba u recyklace papíru to funguje stejně - část se musí přidat, respektive po roztřídění se postupně snižuje laťka toho, na co se ten papír (vlákna) dá použít). Je taky otázka, na co musí být plast s prvotřídními parametry a na co se dá použít ten už jednou nebo vícekrát recyklovaný. Pokud by to bylo přidávání 5 procent recyklátu, tak to je spíš symbolické. Příměsi u potravinářského využití jsou asi větší stopka?

Já hlavně píšu o tom, že když už vyrábím plastové zboží,
tak by mělo být trvanlivější a ne takřka jednorázové.
Tím se zmenší množství odpadu a nebude problém s recyklací
ve stávajícím měřítku. Bohužel se ale jde opačným směrem,
kdy i výrobky z recyklovaných plastů se brzo rozpadají
díky nekvalitní vstupní surovině a končí jako nepoužitelné
a dokonce nerecyklovatelné, jako ten papír po opakované
recyklaci. Pak tu musí být možnost ho alespoň energeticky
využít a ne se ohánět utopickou mantrou recyklace. Zelení
o ní neustále mluví, blokují výstavbu spaloven a mimoděk
tak podporují skládkování. I ty ale možná bude časem
zdrojem paliv do spaloven, až se ideologicky zastaví těžba
fosilních paliv a energie bude scházet. Ony se ty skládky
ale brzo vytěží, bude tlak na produkci nového odpadu
a skutečná recyklace půjde do kytek, protože už nyní je
často prodělečná a nebo nejsou výrobky konkurenceschopné.
Kdo zná ty "krásná" plotová prkna, tak je v šoku z ceny
a i z toho, že se teplem deformují. Co s nimi po použití?Nic, to už bývá konečná a čeká je spalovna. Nejhorší jsou
ale ty "ekologické" plasty, které se sluncem a mrazem rozpadají na milióny kousků mikroplastů a zamořují
neviditelně přírodu. Neviditelně, ale časem to může být
fatální problém, až se objeví v potravním řetězci jako
třeba polystyrén sezobnutý slepicí a v ní kamínky rozemletý
na mikročástice. Ale o tom jsem tu už psal v minulosti.

POZOR, nenechte se nachytat do klasické pasti statistiků a tou je metodika, co se kam započítává a nikoliv! A na to jsou v EUROSTATu mistři. Například do odpadů nezapočítávají biologicky využitelné odpady v rozsahu, jako to děláme u nás.

Je třeba rozlišovat pojmy:

- využití odpadu
- energetické využití odpadu
- materiálové využití odpadu
- recyklaci odpadu
- přípravu k opětovnému použití

a jsou v tom podstatné rozdíly.

Např. recyklace odpadu nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál.

Přesné znění najdete v § 11 nového zákona o odpadech (č.541/2020 Sb.), který najdete zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2020-541#f6946107

Jenom taková poznámka k plastům a EU:

EU kritizuje plovoucí ostrovy plastů v mořích a oceánech. Ale když se na to podíváte blíže, je to jenom laciná blamáž populistů.

Proč tedy EU neomezí nebo nezakáže odstraňování odpadů spočívající ve vypouštění do moří a oceánů včetně ukládání do mořského dna?

Naopak na to Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č.98/2008 (o odpadech) ještě oficiálně zavádí evidenční kód nakládání, označený jako:

D7 Vypouštění do moří a oceánů, včetně ukládání do mořského dna

čímž to vlastně legalizují jako oficiální způsob nakládání s odpady.

Vím, že existuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, ale když si ji přečtu, odkazuje se na výše uvedenou Směrnici (ES) č.98/2008, která to přímo nezakazuje.

Tak co vlastně v EU chtějí, když nedokážou ani členským zemím zakázat vypouštění odpadů do moří a oceánů?

Fakt si myslí, že zákazem jednorázových plastových brček něco změní, když tiše tolerují ukládání odpadu do moří a oceánů v nesrovnatelně větším množství?

Je to jenom modifikace "vesnice à la Potěmkin".

Nezapomínejme na základní poučku statistiky:

"Statistika je jako dámské bikiny. Zatímco amatérům se snaží něco zajímavého ukázat, skuteční znalci by se měli ptát, co se před nimi snaží ukrýt!"

Jestli je EU v něčem dobrá , tak to je extrémně vysoká tvorba odpadů a jejich ukrývání tam, kde na ně není vidět. Podtržená jednička.
Abych jenom nekritizoval - druhý lumen -USA jsou na tom ještě hůře.

Když vy sníte jogurt a vyhodíte kelímek, může za to EU.

To máte pravdu. Ale v rámci EU jsou občas určena pravidla, nad kterými se až rozum zastaví!

Příklad: recyklace autovraků a s tím související kvóty

Základem je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností a k ní bylo vydáno Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví prováděcí pravidla kontrolování opětného použití, recyklace a cílů opětného použití, recyklace u vozidel s ukončenou životností (oznámeno pod číslem K(2004)2849). A z toho si dovolím citovat Článek 2, odst.1:

"1. V případě vozidel s ukončenou životností nebo materiálu či jeho části, pro který vystavilo vnitrostátní autorizované zpracovatelské zařízení osvědčení o likvidaci vozidla a který byl vyvezen k dalšímu zpracování do jiného členského státu nebo třetí země, bude toto zpracování pro účely výpočtu cílů připsáno vyvážejícímu státu, pokud existuje pádný důkaz, že k recyklaci a/nebo dalšímu využití došlo za podmínek, které do značné míry odpovídají podmínkám předepsaným pro tyto účely právními předpisy Společenství.

Vozidla s ukončenou platností, pro která vystavil osvědčení o likvidaci jiný členský stát nebo třetí země a která jsou za účelem opětného použití a/nebo recyklace dovážena do některého členského státu, nebudou v dovážejícím členském státě započítána jako vozidla opětně použitá či recyklovaná."

To si prosadilo Německo s Francií, aby veškerá vozidla vyvezená za účelem recyklace byla započítávána v členském státě, odkud vozidlo bylo vyvezeno a ne v tom státě, kde bylo fyzicky recyklováno!!!

A pak věřte jejich statistikám.

Mimochodem, Svobodný stát Bavorsko před časem využil možnosti použít kvalifikovaného odhadu hmotnosti vozidla ve statistikách plnění recyklačních kvót:

- míra opětného použití a využití nejméně 95 % průměrné hmotnosti vozidla a rok
- míra opětného použití a recyklace neméně 85 % průměrné hmotnosti vozidla a rok

a zvolilo průměrnou hmotnost 750 kg na jedno vozidlo.

Tím bez problémů splnili kvóty povinné recyklace až na jeden detail: rád bych si osobně prohlédl BMW vážící oněch průměrných 750 kg, když běžná ŠKODA Fabia váží okolo 1300 kg.

A víte co je na tom nejlepší? Nikomu to v EU, ani EUROSTATu nepřišlo divné!!!

Takže statistikám EU by věřil opravdu jenom naivní romantik, který o jejich metodách nic neví.

Přitom by postačilo jedno :
Směrnice o odpadech, která by zněla /závěrem/ takto:
a)
"Veškeré druhotně nevyužitelné odpady vyprodukované v EU , musí být také v EU zlikvidovány."

b) " Odpady, respektive druhotně využitelné suroviny vyvážené do třetích zemí lze vyvézt pouze na základě
souhlasu příslušného státního orgánu třetí země."

atd.

A viděl byste jak by naleštěná fasáda odpadového hospodářství EU spadla na zem a odhalila realitu, která je doslova odporná.

Problematiku odpadů mám o level výš než nějaký sodovkáč.

Vy to chápete dobře, ale jsou tací, kteří tu návnadu baští i s navijákem :-)