V pískovně Křenek skončila rekultivace jezera po těžbě, žijí v něm obojživelníci
Těžba štěrkopísku v lokalitě Křenek začala koncem 50. let minulého století. Využívá se zde metoda označovaná jako "z vody", zůstávají po ní jezera, která se čistí přes zbytkové vrstvy štěrkopísku. Proto je zde vysoká kvalita vody, a to i v létě. Těžaři při řízené obnově přírody už dříve okolí jezer také zatravnili a osázeli ovocnými stromy.
Lokalita Záryby v pískovně Křenek zůstává jedním z nejdůležitějších zdrojů štěrkopísku ve Středočeském kraji. Ročně se ho zde vytěží stovky tisíc tun, slouží ve stavebnictví. Materiál využívají především betonárny, které zásobují stavby na Mladoboleslavsku, Brandýsku či Neratovicku, ale i na okraji Prahy.
Ve Středočeském kraji se podle údajů České geologické služby těží zhruba 30 procent republikové produkce štěrkopísku. Podíl ale bude klesat, protože analýza geologů říká, že dvě třetiny ložisek ukončí provoz do sedmi let a 88 procent do deseti let, dodal Dušek. Podle něj spotřeba štěrkopísku naopak každoročně roste a s ohledem na objem plánovaných velkých investic do dopravní infrastruktury i obytné výstavby bude tento trend v kraji pokračovat.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (1)
Petr
17.11.2024 08:24Samozřejmě, ještě jsme nevydláždili zdaleka celou republiku. A umělá dlažba není nic jiného než beton, tedy písek a cement. A taková výroba cementu je energeticky velice náročná (vypalování vápence při obrovské teplotě) a vytváří obří spousty CO2 (vypalování vápence je přesně jako spalování uhlí - uvolnění fosilního CO2). Betonování krajiny tedy způsobuje nejen zvyšování teploty, ale i zásobování atmosféry CO2. Tedy samá pozitiva.
Zajímavé, že to nikomu nevadí.