V Průhonicích budují unikátní sbírku invazních patogenů ohrožujících krajinu
Oomycety se do Česka dostávají zejména v důsledku globalizovaného obchodu s rostlinami. Tyto patogeny pronikají do volné krajiny ze zahradnických center, školek nebo skleníkových provozů. Odtud se dovedou šířit dál vodními toky, půdou i vzduchem. Klíčový způsob zavlečení je prostřednictvím kontejnerových okrasných rostlin, tedy rostlin pěstovaných v nádobách, na kterých se nevědomky podílí široká veřejnost.
"Oomycety žijí velice skrytě a snadno se šíří. V nových podmínkách snadno přecházejí na místní hostitele, což z nich činí zásadní riziko nejen pro hospodářské plodiny, ale i pro lesní porosty a přírodní ekosystémy," uvedl vedoucí odboru biologických rizik VÚK Karel Černý.
Veřejnost varoval před nákupem rostlin, u kterých jsou patrné projevy poškození nebo zhoršeného zdravotního stavu. Napadení rostliny se podle Černého nejčastěji projevuje hnilobou kořenů, vadnutím, žloutnutím nebo odumíráním listů a výhonů či celkovým chřadnutím rostlin. V případě úniku pokročilých stadií invaze do prostředí může dojít k poškozování a odumírání celých výsadeb a porostů.
VÚK na tyto hrozby reaguje kromě budování ČSFO také systematickým výzkumem. V něm spolupracuje s univerzitami i lesnickými a zemědělskými organizacemi. Výsledky výzkumu se pak odráží v konkrétních doporučeních pro praxi. Patří k nim zejména kvalitní integrovaná ochrana rostlin včetně prevence zavlékání a kontrola přivezeného a dále distribuovaného materiálu nebo bezpečná likvidace toho, který je poškozený.
"Klíčové je zabránit zavlečení patogenů a jejich dalšímu šíření. Jakmile se dostanou do volné krajiny, jejich vymýcení je prakticky nemožné," zdůraznil Černý.
ČSFO se řadí mezi nejdůležitější nástroje ochrany rostlin v Česku. Sbírka byla založena v roce 2005 v Průhonicích a aktuálně obsahuje více než 660 veřejně dostupných kmenů a dalších více než 500 ve výzkumné části. Každý kmen je detailně zdokumentován, od místa nálezu přes hostitelskou rostlinu po detailní genetickou charakteristiku. Ve sbírce jsou uchovávány i mimořádně nebezpečné druhy, mezi kterými nechybí například původci odumírání olší a buků: plíseň olšová a plíseň buková.
reklama

Vědci zachraňují vzácné jeřáby z české přírody. Pomáhá jim mikropropagace v laboratoři
V Evropě přibylo rostlin preferujících půdu s vysokým obsahem dusíku
Botanická zahrada v Brně přešla na biologickou ochranu, nasadila dravá slunéčka