Žraločí dieta: V mladí loví hejnové rybky, ke staří mají radši mořské savce
Žraloci bílí, vrcholoví predátoři, jsou nazýváni „postrachem moří a oceánů“. Stejnou měrou fascinují scénáristy hororových filmů jako mořské biology, podrobnosti o jejich stravě však dosud unikaly pozornosti. Dlouho se usuzovalo, že hlavním zdrojem potravy jsou tuleni a lachtani. Jak se ale zdá, než se doberou k této kořisti, musí žraloci nejprve dospět. Ochrana velkých mořských savců přitom byla klíčovým prvkem, který měl napomoci žralokům ke zvýšení početnosti. Výzkum potravní strategie žraloků vedla Sora Kimová, vedoucí studie z UCSC. Studie je založena na analýze jednotlivých izotopů uhlíku a dusíku ve tkáních žraloků.
„Přišli jsme na to, že složení potravy žraloků se mění během dospívání a stárnutí, ale liší se i mezi konkrétními jedinci,“ říká Kimová. Ta zkoumala vzorky z patnácti dospělců odchycených mezi lety 1957 až 2000 při kalifornském pobřeží. Podařilo se identifikovat, že se na jejich jídelníčku objevují tuleni, lachtani, delfíni, olihně a mix mořských ryb, ale ve zcela odlišném zastoupení. „Dospělci žraloků sice mají tendence k lovu velkých mořských savců, ale mezi jednotlivými exempláři je velký rozdíl v poměru druhů přijaté potravy, odpovídající jejich věku,“ dodává Kimová.
Podle NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru) se má populace žraloků bílých při západním pobřeží Kalifornie stát součástí druhů vedených v přísnějším ochranném režimu, a tak jsou informace o jejich potravních zdrojích a případné flexibilitě preferencí velmi podnětné. Paul Koch, profesor UCSC, výsledek studie shrnuje: „Zajímavé je, že po ustanovení ochrany mořských savců v roce 1972 je možné pozorovat drobný posun v jídelníčku žraloků.“
reklama
Amatérské snímky z potápění slouží k ochraně žraloků obrovských
Vědci zjistili, co stojí za pestrým zbarvením papouščího peří
Live Science: Který z živočichů může mít najednou nejvíce potomků?
Zvláštní ryby nohama ochutnávají okolí a hledají kořist, uvádí studie
