MF Dnes: Ledovce volají o pomoc
„Dejte pozor a nechoďte moc blízko k průrvě, držte se radši v uctivé vzdálenosti,“ varuje horský vůdce Gerhard Geisler s typickým tyrolským kloboukem. „Ta díra může být hluboká desítky metrů.“ Ale až ji rolba zahrne, bude se tu znovu jezdit na lyžích. Je konec léta a Wili spravuje nemocný ledovec, který letos dostal zabrat jako snad nikdy za poslední stovky let. Trhliny se rozšiřují a ubírají další a další prostor pro sjezdové tratě. Wili, Gerhard a desítky ostatních chlapů a žen v tyrolském Hintertuxu se pokoušejí letní lyžování zachránit. Je to fuška od brzkého rána až hluboko do noci. Ale vyplatila se.
I díky této nadlidské dřině se stal Hintertux jediným ledovcem v Rakousku a jedním z mála v celých Alpách, kde i přes tropická vedra nemuseli zastavit provoz osmi lanovek, a tak poskytovali letní lyžování na patnácti kilometrech upravených tratí z nadmořské výšky 3250 metrů.
„Děláme, co můžeme, abychom tratě udrželi aspoň v dopoledních hodinách, než se z toho stane spíš vodní lyžování,“ říká Gerhard. „Ale měli jsme na rozdíl od ostatních ledovců v Rakousku i trochu štěstí. Je to prakticky jediné místo, kde během června trochu nasněžilo. Od té doby ovšem ani vločka.“
Tři metry pod normálem Jaká je situace jinde? Mnohem horší. Mezi Čechy oblíbené ledovce na Dachsteinu, v Kaprunu nebo v Öztalských Alpách ztratily kvůli dlouhotrvajícím vysokým teplotám tolik sněhu, že ze sjezdovek začalo vyčnívat příliš mnoho kamenů. Tání způsobilo i mnohem intenzivnější praskání ledovců, než bývá obvyklé, takže vznikalo tolik nových puklin, že to pro lyžaře už bylo nebezpečné.
I Hintertux je až o tři metry pod normálem. Typického firnu je minimum. Všude se objevují obrovské plochy obnaženého ledu. Rozezná to i naprostý laik.
Pohled na ledovec od horní stanice moderní kabinové lanovky na Tuxer Fernerhaus ve výšce 2660 metrů je trochu ponurý.
Zpod ledu i po něm se řítí potoky vod a v jednom místě přecházejí skoro ve vodopád. V dolíku před stanicí lanovky se vytváří kovově zbarvené jezero, do kterého se zrovna opatrně potápí jedna z roleb, aby se prodrala ke garážím. Ještě níž se koryto jindy normálního potoka změnilo v dravý příval.
Ale to úplně nejdivnější jsou barvy ledovce. Obvyklou třpytivě bílou, protkanou šedými nitkami, Tak to vypadá ve snowboardovém parku na rakouském ledovci Hintertux, když je vystřídala neuvěřitelná škála špinavě šedých, které místy přecházejí skoro do žluté.
„Tak to je památka ještě na rok 2001, kdy sem vítr zavál písek ze Sahary,“ vysvětluje zvláštní úkaz Gerhard. „Brzy to překryl čerstvý sníh, ale teď se to kvůli tání znovu objevilo.“
Členové korejského národního sjezdařského týmu, jenž tu má letní tréninkový tábor, to kolem poledního balí a vracejí se domů. Sami Rakušané jeli na Nový Zéland.
Nezbývá než čekat na zázrak
V Hintertuxu dvakrát denně kontrolují situaci „ledovcoví experti“ - glaciologové. Oni, Gerhard stejně jako ostatní rodáci, prý tak horké léto a zároveň takový ústup ledovce v Hintertuxu nepamatují. „I když prý se tomu blížilo jedno léto na konci čtyřicátých let,“ upřesňuje Gerhard.
Před patnácti lety šel ledovec až k chatě Tuxer Fernerhaus. Teď tu zeje nejméně padesátimetrová díra. Ale to není nic proti nepříliš vzdálenému Pasterze - proslulému mnohakilometrovému ledovci, který stéká do údolí pod Grossglocknerem, nejvyšší horou Rakouska. Za dvacet let ustoupil o 150 délkových metrů. Od roku 1850 pak klesl v některých místech dokonce o více než dvě stě výškových metrů.
Gerhard Geisler z Hintertuxu, jednoho z největších „lyžovacích“ ledovců v Rakousku, nepovažuje tamní situaci vysloveně za katastrofální. „Kdyby teď přišly dvě opravdu silné zimy, tak to bude zase dobré,“ říká.
Jeho kolega Günter Mussnig, průvodce z Národního parku Vysoké Taury, který sleduje stav ledovců pod Grossglocknerem, se však dívá dál dopředu a je pesimističtější:
„Dlouhodobý výhled je neradostný. Pokud by měla taková léta přijít častěji, do padesáti let je tu konec s letním lyžováním. Ale co je horší, ústup ledovců bude mít zásadní důsledky pro celkové klima v Alpách. Navíc to ovlivní zásoby vody.“
Podle Güntera pod Grossglocknerem napočítali do letoška průměrně tak pět dní s tropickými teplotami nad 30 stupňů Celsia za rok. Letos to bylo 45 dní. A první takový den tu zaznamenali už na začátku května.
Ačkoli v Alpách, a dokonce i na Sněžce mezitím napadl první nový sníh, dramatickou situaci alpských ledovců to nezlepší.
Problém je že, proti extrémním náporům přírody není pro ledovce prakticky žádná obrana. Na otázku, co se proti tomu dá dělat, odborníci krčí rameny: Nic, jen čekat a doufat v zázrak - že letošek byl opravdu jen extrémním výkyvem.
Popisky obrázků:
Wili s rolbou zahrnuje hrozivou ledovcovou trhlinu, aby tudy mohla opět vést sjezdová trať
Panoráma části hintertuxského ledovce na konci letošního srpna. Obvykle jiskřivě bílou barvu vystřídaly nejrůznější odstíny šedé.
Vedra zasáhla i Alpy
Pokud by měla taková horká léta jako to letošní přijít častěji, mohlo by to už za pár desítek let znamenat konec letního lyžování na ledovcích
Specifikum ledovce - lyžaři se tu v letních měsících míchají s bikery. Vzadu za nimi se valí masy vod z tajícího ledu.
reklama
