MF Dnes: Nehodláme zmizet z mapy světa!
19.11.2005 | HORNÍ JIŘETÍN | MF Dnes
Rozčarování, beznaděj, ale i odhodlání a silná slova, to vše je nyní vidět a slyšet při návštěvě Horního Jiřetína a Černic na Litvínovsku, dvou obcí, pod kterými se ukrývají miliony tun uhlí. Pokud padnou ekologické limity těžby, o jejichž zrušení usiluje Mostecká uhelná společnost, obě obce zmizí během pár let z mapy republiky.
Dvě tisícovky obyvatel podkrušnohorských vesnic trápí především nejistota. Již léta nevědí, jestli se bude, nebo nebude těžit. Nyní se navíc poprvé dozvěděli, že těžaři mají na jejich stěhování připraveno pět miliard korun, které jim vyplatí, nebo za ně postaví vesnice na novém místě.
Když na nabídku kývne většina obyvatel, stěhování už nebude stát nic v cestě. „Ta nejistota je hrozná. Nevíme, co bude. Pro nás je ale důležité jasné rozhodnutí, ať víme, s čím dál počítat,“ říká Jaromír Mádlo. Narodil se v Černicích, jeho matka tu má dům. „Nikdo mi nic nenabízel. Já bych to tu stejně nedala. Ani za čtyři nebo sedm milionů, jak se tu říká. Tohle místo mi to nenahradí,“ přidává se dvaasedmdesátiletá Stanislava Mádlová.
„Nevím, proč se ale v části Jiřetína stále staví a prodávají se tam parcely. Kdyby nás opravdu chtěli zbourat, jak se o tom mluví už od začátku padesátých let, tak by to přece nedovolili,“ diví se její sousedka Alžběta Spoláková. Obě mají na svých domcích vylepené samolepky s nápisy „K nám neMUSíte!“ nebo „Horní Jiřetín a Černice: Nehodláme zmizet z mapy světa!“ V obou vesnicích jsou jich desítky.
Obě babičky svorně tvrdí, že chtějí ve svých domovech dožít a žádné peníze od těžařů je ke změně názoru nepřesvědčí.
Síla peněz prý nezdolá ani Ludmilu Sénovou z Horního Jiřetína. „Nechci nikde začínat znovu. Vybudovala jsem tu dva obchody, proč bych to martyrium měla absolvovat znovu?“ míní.
Mnohem skeptičtější je však majitel hospody a obchůdku v Černicích Jiří Hyneš. „Pokud se lidé nenechají uplatit, tak tu zůstaneme. Myslím si ale, že tak sedmdesát procent jich nakonec na nějakou nabídku kývne,“ uvažuje. Podle něj však žádné konkrétní nabídky od dolů zatím nepadly. Podle něj případný zánik obcí bude znamenat i zánik většiny drobných provozoven a živností, které v obcích fungují. S nimi přibude nezaměstnaných. „Když kvůli těžbě zrušili silnici do Komořan, přišel jsem o padesát procent tržeb. Nikdo se se mnou nepáral. Nemyslím, že by se to nějak změnilo,“ dodává.
Na Mosteckou uhelnou společnost, která hnědouhelný lom u obcí vlastní, se už ale obracejí lidé, kteří naopak o odkupu svých domů jednat chtějí. „Záleží na nabídce a způsobu jednání. Uvidíme, s čím přijdou. Jsem ochotná se domluvit,“ říká jednoznačně Mariana Čechová. Bydlí s manželem v malém domku na okraji Horního Jiřetína. „Komu to tady dáme? Dcera se vdala, žije jinde. Syn studuje kybernetiku, ten se sem nevrátí. Tady to nikdy nebude lepší, silnice sem stále více praská, stoupá spodní voda, navíc je tu ta hrozná chemička,“ vyjmenovává důvody, proč je ochotná se s těžaři dohodnout.
Její manžel Jaroslav se v obci před devětapadesáti lety narodil, ani on však nevidí důvod, proč neodejít. „Paroubek řekl, že tyto zásoby uhlí nejdou odepsat. Z toho je jasné, že se tu jednou těžit bude. A jednou se to pak i kvalitně zrekultivuje. Uvidíme, s jakou doly přijdou,“ uzavírá Jaroslav Čech.
reklama
Když na nabídku kývne většina obyvatel, stěhování už nebude stát nic v cestě. „Ta nejistota je hrozná. Nevíme, co bude. Pro nás je ale důležité jasné rozhodnutí, ať víme, s čím dál počítat,“ říká Jaromír Mádlo. Narodil se v Černicích, jeho matka tu má dům. „Nikdo mi nic nenabízel. Já bych to tu stejně nedala. Ani za čtyři nebo sedm milionů, jak se tu říká. Tohle místo mi to nenahradí,“ přidává se dvaasedmdesátiletá Stanislava Mádlová.
„Nevím, proč se ale v části Jiřetína stále staví a prodávají se tam parcely. Kdyby nás opravdu chtěli zbourat, jak se o tom mluví už od začátku padesátých let, tak by to přece nedovolili,“ diví se její sousedka Alžběta Spoláková. Obě mají na svých domcích vylepené samolepky s nápisy „K nám neMUSíte!“ nebo „Horní Jiřetín a Černice: Nehodláme zmizet z mapy světa!“ V obou vesnicích jsou jich desítky.
Obě babičky svorně tvrdí, že chtějí ve svých domovech dožít a žádné peníze od těžařů je ke změně názoru nepřesvědčí.
Síla peněz prý nezdolá ani Ludmilu Sénovou z Horního Jiřetína. „Nechci nikde začínat znovu. Vybudovala jsem tu dva obchody, proč bych to martyrium měla absolvovat znovu?“ míní.
Mnohem skeptičtější je však majitel hospody a obchůdku v Černicích Jiří Hyneš. „Pokud se lidé nenechají uplatit, tak tu zůstaneme. Myslím si ale, že tak sedmdesát procent jich nakonec na nějakou nabídku kývne,“ uvažuje. Podle něj však žádné konkrétní nabídky od dolů zatím nepadly. Podle něj případný zánik obcí bude znamenat i zánik většiny drobných provozoven a živností, které v obcích fungují. S nimi přibude nezaměstnaných. „Když kvůli těžbě zrušili silnici do Komořan, přišel jsem o padesát procent tržeb. Nikdo se se mnou nepáral. Nemyslím, že by se to nějak změnilo,“ dodává.
Na Mosteckou uhelnou společnost, která hnědouhelný lom u obcí vlastní, se už ale obracejí lidé, kteří naopak o odkupu svých domů jednat chtějí. „Záleží na nabídce a způsobu jednání. Uvidíme, s čím přijdou. Jsem ochotná se domluvit,“ říká jednoznačně Mariana Čechová. Bydlí s manželem v malém domku na okraji Horního Jiřetína. „Komu to tady dáme? Dcera se vdala, žije jinde. Syn studuje kybernetiku, ten se sem nevrátí. Tady to nikdy nebude lepší, silnice sem stále více praská, stoupá spodní voda, navíc je tu ta hrozná chemička,“ vyjmenovává důvody, proč je ochotná se s těžaři dohodnout.
Její manžel Jaroslav se v obci před devětapadesáti lety narodil, ani on však nevidí důvod, proč neodejít. „Paroubek řekl, že tyto zásoby uhlí nejdou odepsat. Z toho je jasné, že se tu jednou těžit bude. A jednou se to pak i kvalitně zrekultivuje. Uvidíme, s jakou doly přijdou,“ uzavírá Jaroslav Čech.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
