MF Dnes: Ryby ze Šumavy mají v těle rtuť
12.5.2005 | LENORA | MF Dnes
V těle ryb ulovených v nejpřísněji chráněných částech šumavského národního parku je stejné množství rtuti jako v rybách z Labe chycených pod chemičkou Spolana v Neratovicích.
Přišli na to experti z Výzkumného ústavu rybářského ve Vodňanech, kteří se domnívají, že látky se dostaly do vody pravděpodobně ze sklárny v Lenoře, kde se toxické látky válejí volně v nezabezpečených sudech.
Ryby ulovené na horním toku Vltavy mezi Lenorou a Lipenskou přehradou měly sloužit pouze jako kontrolní vzorek podle něhož chtěli experti spočítat míru znečištění Labe. Biologové si totiž mysleli, že právě vody v národním parku jsou téměř nezasažené toxickými látkami.
„Hodnoty rtuti ve svalovině tloušťů jsou ale srovnatelné s hodnotami na středním Labi okolo chemičky, tedy zhruba desetinásobně vyšší, než je běžné. To nás překvapilo. Až když jsem si přečetl článek o tom, že ve sklárnách v Lenoře se válí sudy s chemikáliemi, napadlo mě, že by látky mohly pocházet odsud,“ řekl Tomáš Randák z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který výzkum vedl.
Toxické látky se používaly při výrobě skla
Ačkoliv experti nedokážou zatím přesně říct, odkud se rtuť do vody dostala, nejpravděpodobnější je únik ze sklárny. V ní se totiž nebezpečné toxické látky, rtuť, zinek, nikl, olovo či arsen používaly.
Podle pamětníků pak dokonce byly už minimálně před padesáti lety nádoby s chemikáliemi zakopány a zavezeny zemí. „Přírodním procesem se do vody rtuť dostat nemohla. Nenapadá mě, odkud odjinud by se ve vodě vzala než ze sklárny,“ řekl Jaromír Bláha z Hnutí DUHA.
Ačkoliv většina odborníků tvrdí, že rtuť se běžně ve sklárnách nepoužívá, bývalí zaměstnanci z lenorské sklárny ji tam viděli na vlastní oči. „Měli ji zamčenou v trezoru. Tehdy ji používali na měření teploty. Pamatuji si, že tam byla minimálně lahvička či zkumavka tak deset centimetrů vysoká a dva až tři tlustá. Když to zkrachovalo a ptal jsem se, co se s ní stalo, nikdo nevěděl. Podle mě je zasypaná sutí, jen doufám, že nepraskla,“ řekl starosta Lenory Richard Němec, který ve sklárnách pracoval třicet let.
Na to, že látky v bývalých sklárnách jsou časovanou bombou, upozorňovala Česká inspekce životního prostředí dva roky. Až nyní -před třemi týdny - policisté obvinili čtveřici podnikatelů ve věku od jednatřiceti do jednapadesáti let za špatné uskladnění těchto látek.
„Látky v Lenoře nejsou zajištěny proti úniku a jsou na volném prostranství, tak se mohly kdykoliv dostat do řeky, ale pro mě je rtuť v rybách nová informace, kterou se budeme muset zabývat. Prokázat ale, že do svaloviny ryby se dostala rtuť v určitém místě z určitého zdroje bude složité,“ řekl hlavní inspektor České inspekce životního prostředí v Českých Budějovicích Ladislav Krátký.
Obvinění podnikatelé ale popírají, že by válející se sudy s toxickými látkami používanými dříve na barvení skla byly špatně uskladněné, ačkoliv leží volně v chátrajícím areálu a neexistuje k nim dokumentace, podle které by bylo jasné, co vlastně v sudech je.
„Není pravda, že byly uskladněny špatně,“ řekl už dříve jeden z obviněných podnikatelů Lumír Kuhn. Nikdo z podnikatelů není k sehnání. Všem dnes hrozí za trestný čin ohrožení životního prostředí až osm let vězení, pokud by kriminalisté prokázali, že rtuť unikla ze sklárny, a došlo tak k vážnému ohrožení životního prostředí.
Běžným konzumentům ryb zdravotní problémy nehrozí
Lidem, kteří by jedli ryby z řeky Vltavy, naštěstí velké zdravotní problémy nehrozí. Přesto, že běžně ryby obsahují desetinu miligramu rtuti na kilogram a ty, které experti zkoumali, obsahovali 1 miligram na kilogram.
„Ryby, které jdou do tržní sítě, jsou kontrolované na obsah těžkých kovů,“ řekl veterinární hygienik Prachaticka Vladimír Prokeš. Vždy přitom závisí na množství ryb, které by člověk snědl, ale pokud jich nesní velké množství, pak mu nic nehrozí.
Podnikatelé, kteří jsou na řece Vltavě závislí, ale tvrdí, že se měla situace s látkami ve sklárně řešit už dávno místo sporů o to, zda vodáci smějí sjíždět Vltavu, když je méně vody nebo ne.
„Celou dobu mluvíme o tom, že řeku devastují takovéto látky, ale tady se řeší lodě a vodáci, kteří tudy splouvají a údajně ničí přírodu. Teď to přišlo,“ řekla majitelka půjčovny lodí Votus v Lenoře, která zde podniká už patnáct let Jana Bláhová. „Ačkoliv tyto látky v řece jsou, je o sto procent čistší, než bývala v dobách, kdy fungovala sklárna. To bych se v ní bála i umýt nádobí, když jsem viděla, jaká plave pěna,“ míní Bláhová.
Informace o rtuti v rybách z Vltavy znepokojila včera i jihočeského hejtmana Jana Zahradníka. Ten prohlásil, že věří, že odborníci naleznou zdroj, odkud se do vody rtuť dostala.
„Pokud šetření ukáže, že rtuť pochází z konkrétního místa a je konkrétní viník či viníci, tak pak doufám, že bude také po zásluze potrestán,“ tvrdí hejtman Jan Zahradník.
***
Sklárna Lenora
* Fungovala v letech 1834 až 1995
* V roce 2002 byla vydražena, od té doby chátrá
* Používané látky při výrobě: rtuť, zinek, nikl, olovo, síran, arsen a toxické látky k barvení skla
reklama
Ryby ulovené na horním toku Vltavy mezi Lenorou a Lipenskou přehradou měly sloužit pouze jako kontrolní vzorek podle něhož chtěli experti spočítat míru znečištění Labe. Biologové si totiž mysleli, že právě vody v národním parku jsou téměř nezasažené toxickými látkami.
„Hodnoty rtuti ve svalovině tloušťů jsou ale srovnatelné s hodnotami na středním Labi okolo chemičky, tedy zhruba desetinásobně vyšší, než je běžné. To nás překvapilo. Až když jsem si přečetl článek o tom, že ve sklárnách v Lenoře se válí sudy s chemikáliemi, napadlo mě, že by látky mohly pocházet odsud,“ řekl Tomáš Randák z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který výzkum vedl.
Toxické látky se používaly při výrobě skla
Ačkoliv experti nedokážou zatím přesně říct, odkud se rtuť do vody dostala, nejpravděpodobnější je únik ze sklárny. V ní se totiž nebezpečné toxické látky, rtuť, zinek, nikl, olovo či arsen používaly.
Podle pamětníků pak dokonce byly už minimálně před padesáti lety nádoby s chemikáliemi zakopány a zavezeny zemí. „Přírodním procesem se do vody rtuť dostat nemohla. Nenapadá mě, odkud odjinud by se ve vodě vzala než ze sklárny,“ řekl Jaromír Bláha z Hnutí DUHA.
Ačkoliv většina odborníků tvrdí, že rtuť se běžně ve sklárnách nepoužívá, bývalí zaměstnanci z lenorské sklárny ji tam viděli na vlastní oči. „Měli ji zamčenou v trezoru. Tehdy ji používali na měření teploty. Pamatuji si, že tam byla minimálně lahvička či zkumavka tak deset centimetrů vysoká a dva až tři tlustá. Když to zkrachovalo a ptal jsem se, co se s ní stalo, nikdo nevěděl. Podle mě je zasypaná sutí, jen doufám, že nepraskla,“ řekl starosta Lenory Richard Němec, který ve sklárnách pracoval třicet let.
Na to, že látky v bývalých sklárnách jsou časovanou bombou, upozorňovala Česká inspekce životního prostředí dva roky. Až nyní -před třemi týdny - policisté obvinili čtveřici podnikatelů ve věku od jednatřiceti do jednapadesáti let za špatné uskladnění těchto látek.
„Látky v Lenoře nejsou zajištěny proti úniku a jsou na volném prostranství, tak se mohly kdykoliv dostat do řeky, ale pro mě je rtuť v rybách nová informace, kterou se budeme muset zabývat. Prokázat ale, že do svaloviny ryby se dostala rtuť v určitém místě z určitého zdroje bude složité,“ řekl hlavní inspektor České inspekce životního prostředí v Českých Budějovicích Ladislav Krátký.
Obvinění podnikatelé ale popírají, že by válející se sudy s toxickými látkami používanými dříve na barvení skla byly špatně uskladněné, ačkoliv leží volně v chátrajícím areálu a neexistuje k nim dokumentace, podle které by bylo jasné, co vlastně v sudech je.
„Není pravda, že byly uskladněny špatně,“ řekl už dříve jeden z obviněných podnikatelů Lumír Kuhn. Nikdo z podnikatelů není k sehnání. Všem dnes hrozí za trestný čin ohrožení životního prostředí až osm let vězení, pokud by kriminalisté prokázali, že rtuť unikla ze sklárny, a došlo tak k vážnému ohrožení životního prostředí.
Běžným konzumentům ryb zdravotní problémy nehrozí
Lidem, kteří by jedli ryby z řeky Vltavy, naštěstí velké zdravotní problémy nehrozí. Přesto, že běžně ryby obsahují desetinu miligramu rtuti na kilogram a ty, které experti zkoumali, obsahovali 1 miligram na kilogram.
„Ryby, které jdou do tržní sítě, jsou kontrolované na obsah těžkých kovů,“ řekl veterinární hygienik Prachaticka Vladimír Prokeš. Vždy přitom závisí na množství ryb, které by člověk snědl, ale pokud jich nesní velké množství, pak mu nic nehrozí.
Podnikatelé, kteří jsou na řece Vltavě závislí, ale tvrdí, že se měla situace s látkami ve sklárně řešit už dávno místo sporů o to, zda vodáci smějí sjíždět Vltavu, když je méně vody nebo ne.
„Celou dobu mluvíme o tom, že řeku devastují takovéto látky, ale tady se řeší lodě a vodáci, kteří tudy splouvají a údajně ničí přírodu. Teď to přišlo,“ řekla majitelka půjčovny lodí Votus v Lenoře, která zde podniká už patnáct let Jana Bláhová. „Ačkoliv tyto látky v řece jsou, je o sto procent čistší, než bývala v dobách, kdy fungovala sklárna. To bych se v ní bála i umýt nádobí, když jsem viděla, jaká plave pěna,“ míní Bláhová.
Informace o rtuti v rybách z Vltavy znepokojila včera i jihočeského hejtmana Jana Zahradníka. Ten prohlásil, že věří, že odborníci naleznou zdroj, odkud se do vody rtuť dostala.
„Pokud šetření ukáže, že rtuť pochází z konkrétního místa a je konkrétní viník či viníci, tak pak doufám, že bude také po zásluze potrestán,“ tvrdí hejtman Jan Zahradník.
***
Sklárna Lenora
* Fungovala v letech 1834 až 1995
* V roce 2002 byla vydražena, od té doby chátrá
* Používané látky při výrobě: rtuť, zinek, nikl, olovo, síran, arsen a toxické látky k barvení skla
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
