Tiskové zprávy
Ateliér pro životní prostředí: Den Země jsme oslavili podáním podnětu ombudsmanovi
Právě 22. dubna podalo občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí po opakovaných špatných zkušenostech s pražským úředníky podnět JUDr. Otakaru Motejlovi, aby prošetřil tři případy řízení u stavebního úřadu Městské části Praze 4.
Odbor stavební a dopravy Úřadu MČ Praha 4 protiprávním způsobem vylučuje z řízení o umisťování nebo povolování staveb velkých investorů (Hochtief, Skanska, ECM apod.) „nepohodlné“ účastníky řízení. Činí tak zcela jednoznačně v zájmu bezproblémového prosazení diskutabilních záměrů, jako je megalomanská zástavba Pankrácké pláně, výstavba kancelářských paláců na Budějovickém náměstí a podobně. Scénář je jednoduchý: nepohodlným účastníkům úřad nepošle zprávu o tom, že řízení bylo zahájeno. Když se účastník po zjištění, že byl opomenut, domáhá vstupu do řízení (ve vzniklé situaci by buď měl být úřadem akceptován, nebo vyloučen procesním rozhodnutím); úřad mu pouze oznámí, že sám usoudil, že např. zájmy ochrany přírody a krajiny nemohou být stavbou, jež likviduje veřejný park, dotčeny, a že tedy není důvod pro účastenství sdružení. Úřadu přitom nevadí, že k takovému účelovému úsudku není příslušný a že je povinen vycházet ze stanovisek příslušných dotčených orgánů, jež takové dotčení zájmů ochrany přírody zpravidla konstatují či připouštějí. Účelem zde je bezprávné odmítnutí nežádoucího účastníka v řízení. Pokud je odvolací orgán s úředníky z Prahy 4 zajedno – a to tedy Magistrát hl.m. Prahy bývá – není proti takové úřední zvůli žádná praktická obrana. Pokud odmítnutý účastník půjde ke správnímu soudu, v termínech jeho rozhodování se již bude utěšeně betonovat. Právě reálné a nevratné „vyřešení“ věci ve prospěch velkého investora je zřejmě účelem, který je v právním státě nepřijatelný.
„Jde jen o špičku ledovce“, říká k tomu Petr Kužvart, právník, který uvedené kauzy řeší. A pokračuje: „takové bezprávné a arogantní praktiky se rozmáhají, zejména v rezortech pro místní rozvoj a zemědělství. Právní marasmus, nevymahatelnost práva a vědomí, že dokud budou úředníci posluhovat vedení obce, kraje, rezortu či městské části a jejich přátelům, tak se jim nemůže nic stát – to jsou podmínky pro rozkvět takovýchto těžko uvěřitelných úřednických rošťáren. Zákon vyžaduje nestranné rozhodování. Zde se ale jde jednoznačně na ruku tomu či onomu investorovi. Jedná se o nezákonné, hluboce zavrženíhodné jednání, jež se neslučuje s existencí otevřené demokratické společnosti a právního státu charakterizovaného demokratickým řádem lidských práv a základních svobod a úctou k právu.“
O dalším vývoji budeme informovat. V přílohách této zprávy jsou podání dr. Motejlovi a dva protokoly z jednání na stavebním úřadě v Praze 4, který nedávno arogantním způsobem vykazoval nepohodlné účastníky územního řízení z jednací místnosti.
Další informace:
e-mail atelierzp@volny.cz
tel.č. 241 432 972
Jiřina Juláková
předsedkyně sdružení
==============================================================
Váženému pánu
JUDr. Otakaru Motejlovi
Veřejnému ochránci práv
Údolní 39
602 00 B r n o
V Praze dne 22.4. 2004
Věc: P o d n ě t ve věci porušování zákonů a našich práv rozhodováním a postupem Úřadu
Městské části Praha 4
Váženy pane doktore,
zdravíme Vás ke Dni Země (22. dubna) a podáváme naléhavý podnět. Týká se bohužel dosti výrazně práv a reálného postavení občanské společnosti v Čechách.
O co ve zkratce jde: na úřadech veřejné správy - a na Úřadě MČ Praha 4 bohužel soustavně - se rozmáhá praxe úplné a dočista protiprávní eliminace účasti veřejnosti z úředních rozhodováních. Podle všeho je to postup metodicky řízený z vyšších úředních instancí. Až všemi opravnými procedurami projdeme, budou již důsledky našeho protiprávního odehnání od úředního rozhodování nevratné a nenapravitelné. „Elegance“ tohoto postupu spočívá v tom, že úředníci mlčky ale úporně obcházejí zákonnou povinnost, aby osoba domáhající se účasti ve správním řízení byla vyloučena procesním rozhodnutím, proti kterému je přípustný opravný prostředek. Pokud se tak nestane, je domáhající se subjekt dočista zbaven všech možností obrany. Je mu zabráněno (pokud je nutné, dokonce i fyzickou silou) vykonávat procesní úkony a věc je potichu a definitivně rozhodnuta bez něj.
Obecný popis problému:
Správní řád stanoví a soudní výklad i komentáře ke správnímu řádu potvrzují, že podstatou správního rozhodování je tato zásada: rozhoduje-li úřad o právech, právem chráněných zájmech či povinnostech nějaké právnické či fyzické osoby, musí tak činit ve správním řízení, což znamená, že nestačí pouhý dopis či neformální vyjádření, ale tomu, koho se rozhodování týká, musí být dána možnost nahlížet do spisu, který o věci správní orgán vede, má právo se vyjadřovat k věci, rozhodnutí musí obsahovat odůvodnění a také poučení o tom, že je (či není) možné podat opravný prostředek (zpravidla odvolání), toto rozhodnutí musí té osobě být doručeno. Po neúspěšném odvolání může takový účastník dál brojit proti rozhodnutí dalšími – již mimořádnými – opravnými prostředky nebo podat správní žalobu k soudu. Zákon spočívá na zásadě, že řízení je třeba vést podle určitých pravidel, nestranně, přesvědčivě, na základě spolehlivě zjištěných skutečností a tak, aby ten, koho se to týká, mohl účinně hájit svá práva a „mluvit do toho“.
Tak by tomu mělo pochopitelně být i tehdy, kdy se některá osoba domáhá účasti ve správním řízení, avšak správní orgán je toho názoru, že jí toto postavení nepřísluší (z různých důvodů: orgán má za to, že se projednávaná věc nemůže té osoby, jejích práv vůbec dotknout, nebo jde o osobu, jež měla před vstupem do řízení splnit nějaké zákonem uložené povinnosti a orgán je přesvědčen, že tak neučinila apod.). I zde se rozhoduje o právech té osoby, dokonce o tom, zda jí přísluší veškerá procesní práva (účastnit se, nahlížet, vyjadřovat se, odvolávat se apod.), nebo zda naopak nemá v dané věci práva vůbec žádná. Proto je taková osoba vylučována z řízení procesním rozhodnutím, jež je odůvodněno a proti kterému se ta vylučovaná osoba může odvolat a nadřízený orgán by měl pak celou věc nestranně přezkoumat a prověřit.
Od jisté doby se však v rezortu pro místní rozvoj i v rezortu zemědělství šíří a uplatňuje názor, že takovou osobu domáhající se účastenství je možno prostě ignorovat, případně jí poslat jen dopis, že není účastníkem a vůbec se s ní nebavit – neumožnit jí žádné úkony v rámci řízení (nahlížení do spisu, doručení rozhodnutí a odvolání apod.). Zejména je tento postup uplatňován proti environmentálním občanským sdružením, jako jsme my. Děje se tak povětšině se zjevnou účelovostí, zejména v případě staveb velkých investorů (Skanska, Hochtief), pro které příslušný stavební úřad urovnává cestičku k bezproblémovému zprůchodnění různých, někdy docela problematických projektů a záměrů.
Scénář bývá vcelku jednoduchý, zpravidla tento:
Stavební úřad dobře ví, že sdružení chce do některého řízení vstoupit. Schválně mu proto neoznámí, že bylo zahájeno. Sdružení se o tom, že se řízení vede, dříve nebo později dozví a začne se domáhat účasti v něm. Úřad buď dělá, jako by nic a sdružení zcela ignoruje nebo pošle dopis, že není účastníkem, zpravidla s odůvodněním, že sám stavební úřad usoudil, že řízením nedojde k dotčení zájmů, jež by účast sdružení v řízení odůvodňovalo – a hotovo. Nic při tom správní úřad nezajímá, že k takovému úsudku není vůbec kompetentní a že by měl vycházet z názorů a vyjádření příslušných orgánů, jež zpravidla nedotčení chráněných zájmů nekonstatovaly, ba právě naopak. Jde o zcela bezprávný postup, pochopitelně. Ale co s tím?
Standardní postup je takový, že obcházená osoba posoudí dopis jako rozhodnutí o vyloučení, jež sice nemá náležitou formu (nejde o správní rozhodnutí obsahující zákonem předepsaný výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku), ale materiálně (obsahově) to je rozhodnutí o jeho odehnání od řízení a tedy zbavení všech procesních práv. Takže se odvolá k nadřízenému orgánu. Pikantní bývá, když je to orgán, který k takovému postupu navádí a jde v tomto směru příkladem. Ten pak má dvě možnosti: nechá to pěkně uležet, správní řízení o sporném záměru zatím běží, doběhne, Skanska či Hochtief začne utěšeně betonovat a věc je „žádoucím“ způsobem reálně vyřešena. Nebo takový odvolací orgán zareaguje rovněž dopisem, či dokonce vydá odvolací rozhodnutí o tom, že odvolání zamítá jako nepřípustné. A odháněný účastník může jít se žalobou k soudu. Soud – přes to, že je na něm naléhavě požadováno vydání usnesení o odkladu vykonatelnosti – jednoduše neudělá vůbec nic. Žaloba leží bez hnutí půl roku, rok, dva roky. A investor rovněž utěšeně dobetonuje. Reálného účelu je opět dosaženo.
V prostředí právního státu je cosi takového nemyslitelné. Jde o úřední zvůli bez možnosti účinné obrany.
V přílohách jsou dva „protokoly o ústním jednání“ ze stavebního úřadu v Praze 4, a to z 15. a 16. dubna 2004 ve dvou územních řízeních („Prague Point Building“ a také „Hochtief – přeložky inženýrských sítí“). Hrubky a jazykové kostrbatosti prosíme, přičtěte míře kulturnosti zapisující úřednice. Podstatný je obsah protokolů. Přikládáme náš písemný vstup do řízení, dopis úřadu, kterým jsme od obou řízení odháněni a odvolání, jež byla podána.
Pro bližší osvětlení přikládáme rovněž starší případ stavebního řízení u téhož úřadu (Budějovická alej“), kde je věc sice u soudu, ale Skanska utěšeně staví. Tehdy stavební úřad usoudil, že stavební záměr vyžadující vykácení 85 kusů mimolesních dřevin a zničení zelené plochy není zásahem, jímž by byly dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Navrhujeme, abyste, vážený pane doktore, využil svých zákonných oprávnění, věci prošetřil a navrhl přiměřená opatření k nápravě jak Úřadu MČ Praha 4, tak i na odvolacím orgánu - Magistrátu hl. m. Prahy. Prosíme, abyste za nadřízený orgán považoval Ministerstvo pro místní rozvoj.
S pozdravem a předem s díky
JUDr. Petr Kužvart
na základě přiložené plné moci
A d r e s a pro doručování:
Ateliér pro životní prostředí, Ve svahu č. 1, 147 00 Praha 4
P ř í l o h y :
doklady ke kauzám:
„Prague Point Building“
Hochtief – přeložky inženýrských sítí
„Budějovická alej“ v kopiích
rozsudek MS v Praze z 19.12. 2004 sp.zn. 28 Ca 834/2002 v kopii
Odbor stavební a dopravy Úřadu MČ Praha 4 protiprávním způsobem vylučuje z řízení o umisťování nebo povolování staveb velkých investorů (Hochtief, Skanska, ECM apod.) „nepohodlné“ účastníky řízení. Činí tak zcela jednoznačně v zájmu bezproblémového prosazení diskutabilních záměrů, jako je megalomanská zástavba Pankrácké pláně, výstavba kancelářských paláců na Budějovickém náměstí a podobně. Scénář je jednoduchý: nepohodlným účastníkům úřad nepošle zprávu o tom, že řízení bylo zahájeno. Když se účastník po zjištění, že byl opomenut, domáhá vstupu do řízení (ve vzniklé situaci by buď měl být úřadem akceptován, nebo vyloučen procesním rozhodnutím); úřad mu pouze oznámí, že sám usoudil, že např. zájmy ochrany přírody a krajiny nemohou být stavbou, jež likviduje veřejný park, dotčeny, a že tedy není důvod pro účastenství sdružení. Úřadu přitom nevadí, že k takovému účelovému úsudku není příslušný a že je povinen vycházet ze stanovisek příslušných dotčených orgánů, jež takové dotčení zájmů ochrany přírody zpravidla konstatují či připouštějí. Účelem zde je bezprávné odmítnutí nežádoucího účastníka v řízení. Pokud je odvolací orgán s úředníky z Prahy 4 zajedno – a to tedy Magistrát hl.m. Prahy bývá – není proti takové úřední zvůli žádná praktická obrana. Pokud odmítnutý účastník půjde ke správnímu soudu, v termínech jeho rozhodování se již bude utěšeně betonovat. Právě reálné a nevratné „vyřešení“ věci ve prospěch velkého investora je zřejmě účelem, který je v právním státě nepřijatelný.
„Jde jen o špičku ledovce“, říká k tomu Petr Kužvart, právník, který uvedené kauzy řeší. A pokračuje: „takové bezprávné a arogantní praktiky se rozmáhají, zejména v rezortech pro místní rozvoj a zemědělství. Právní marasmus, nevymahatelnost práva a vědomí, že dokud budou úředníci posluhovat vedení obce, kraje, rezortu či městské části a jejich přátelům, tak se jim nemůže nic stát – to jsou podmínky pro rozkvět takovýchto těžko uvěřitelných úřednických rošťáren. Zákon vyžaduje nestranné rozhodování. Zde se ale jde jednoznačně na ruku tomu či onomu investorovi. Jedná se o nezákonné, hluboce zavrženíhodné jednání, jež se neslučuje s existencí otevřené demokratické společnosti a právního státu charakterizovaného demokratickým řádem lidských práv a základních svobod a úctou k právu.“
O dalším vývoji budeme informovat. V přílohách této zprávy jsou podání dr. Motejlovi a dva protokoly z jednání na stavebním úřadě v Praze 4, který nedávno arogantním způsobem vykazoval nepohodlné účastníky územního řízení z jednací místnosti.
Další informace:
e-mail atelierzp@volny.cz
tel.č. 241 432 972
Jiřina Juláková
předsedkyně sdružení
==============================================================
Váženému pánu
JUDr. Otakaru Motejlovi
Veřejnému ochránci práv
Údolní 39
602 00 B r n o
V Praze dne 22.4. 2004
Věc: P o d n ě t ve věci porušování zákonů a našich práv rozhodováním a postupem Úřadu
Městské části Praha 4
Váženy pane doktore,
zdravíme Vás ke Dni Země (22. dubna) a podáváme naléhavý podnět. Týká se bohužel dosti výrazně práv a reálného postavení občanské společnosti v Čechách.
O co ve zkratce jde: na úřadech veřejné správy - a na Úřadě MČ Praha 4 bohužel soustavně - se rozmáhá praxe úplné a dočista protiprávní eliminace účasti veřejnosti z úředních rozhodováních. Podle všeho je to postup metodicky řízený z vyšších úředních instancí. Až všemi opravnými procedurami projdeme, budou již důsledky našeho protiprávního odehnání od úředního rozhodování nevratné a nenapravitelné. „Elegance“ tohoto postupu spočívá v tom, že úředníci mlčky ale úporně obcházejí zákonnou povinnost, aby osoba domáhající se účasti ve správním řízení byla vyloučena procesním rozhodnutím, proti kterému je přípustný opravný prostředek. Pokud se tak nestane, je domáhající se subjekt dočista zbaven všech možností obrany. Je mu zabráněno (pokud je nutné, dokonce i fyzickou silou) vykonávat procesní úkony a věc je potichu a definitivně rozhodnuta bez něj.
Obecný popis problému:
Správní řád stanoví a soudní výklad i komentáře ke správnímu řádu potvrzují, že podstatou správního rozhodování je tato zásada: rozhoduje-li úřad o právech, právem chráněných zájmech či povinnostech nějaké právnické či fyzické osoby, musí tak činit ve správním řízení, což znamená, že nestačí pouhý dopis či neformální vyjádření, ale tomu, koho se rozhodování týká, musí být dána možnost nahlížet do spisu, který o věci správní orgán vede, má právo se vyjadřovat k věci, rozhodnutí musí obsahovat odůvodnění a také poučení o tom, že je (či není) možné podat opravný prostředek (zpravidla odvolání), toto rozhodnutí musí té osobě být doručeno. Po neúspěšném odvolání může takový účastník dál brojit proti rozhodnutí dalšími – již mimořádnými – opravnými prostředky nebo podat správní žalobu k soudu. Zákon spočívá na zásadě, že řízení je třeba vést podle určitých pravidel, nestranně, přesvědčivě, na základě spolehlivě zjištěných skutečností a tak, aby ten, koho se to týká, mohl účinně hájit svá práva a „mluvit do toho“.
Tak by tomu mělo pochopitelně být i tehdy, kdy se některá osoba domáhá účasti ve správním řízení, avšak správní orgán je toho názoru, že jí toto postavení nepřísluší (z různých důvodů: orgán má za to, že se projednávaná věc nemůže té osoby, jejích práv vůbec dotknout, nebo jde o osobu, jež měla před vstupem do řízení splnit nějaké zákonem uložené povinnosti a orgán je přesvědčen, že tak neučinila apod.). I zde se rozhoduje o právech té osoby, dokonce o tom, zda jí přísluší veškerá procesní práva (účastnit se, nahlížet, vyjadřovat se, odvolávat se apod.), nebo zda naopak nemá v dané věci práva vůbec žádná. Proto je taková osoba vylučována z řízení procesním rozhodnutím, jež je odůvodněno a proti kterému se ta vylučovaná osoba může odvolat a nadřízený orgán by měl pak celou věc nestranně přezkoumat a prověřit.
Od jisté doby se však v rezortu pro místní rozvoj i v rezortu zemědělství šíří a uplatňuje názor, že takovou osobu domáhající se účastenství je možno prostě ignorovat, případně jí poslat jen dopis, že není účastníkem a vůbec se s ní nebavit – neumožnit jí žádné úkony v rámci řízení (nahlížení do spisu, doručení rozhodnutí a odvolání apod.). Zejména je tento postup uplatňován proti environmentálním občanským sdružením, jako jsme my. Děje se tak povětšině se zjevnou účelovostí, zejména v případě staveb velkých investorů (Skanska, Hochtief), pro které příslušný stavební úřad urovnává cestičku k bezproblémovému zprůchodnění různých, někdy docela problematických projektů a záměrů.
Scénář bývá vcelku jednoduchý, zpravidla tento:
Stavební úřad dobře ví, že sdružení chce do některého řízení vstoupit. Schválně mu proto neoznámí, že bylo zahájeno. Sdružení se o tom, že se řízení vede, dříve nebo později dozví a začne se domáhat účasti v něm. Úřad buď dělá, jako by nic a sdružení zcela ignoruje nebo pošle dopis, že není účastníkem, zpravidla s odůvodněním, že sám stavební úřad usoudil, že řízením nedojde k dotčení zájmů, jež by účast sdružení v řízení odůvodňovalo – a hotovo. Nic při tom správní úřad nezajímá, že k takovému úsudku není vůbec kompetentní a že by měl vycházet z názorů a vyjádření příslušných orgánů, jež zpravidla nedotčení chráněných zájmů nekonstatovaly, ba právě naopak. Jde o zcela bezprávný postup, pochopitelně. Ale co s tím?
Standardní postup je takový, že obcházená osoba posoudí dopis jako rozhodnutí o vyloučení, jež sice nemá náležitou formu (nejde o správní rozhodnutí obsahující zákonem předepsaný výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku), ale materiálně (obsahově) to je rozhodnutí o jeho odehnání od řízení a tedy zbavení všech procesních práv. Takže se odvolá k nadřízenému orgánu. Pikantní bývá, když je to orgán, který k takovému postupu navádí a jde v tomto směru příkladem. Ten pak má dvě možnosti: nechá to pěkně uležet, správní řízení o sporném záměru zatím běží, doběhne, Skanska či Hochtief začne utěšeně betonovat a věc je „žádoucím“ způsobem reálně vyřešena. Nebo takový odvolací orgán zareaguje rovněž dopisem, či dokonce vydá odvolací rozhodnutí o tom, že odvolání zamítá jako nepřípustné. A odháněný účastník může jít se žalobou k soudu. Soud – přes to, že je na něm naléhavě požadováno vydání usnesení o odkladu vykonatelnosti – jednoduše neudělá vůbec nic. Žaloba leží bez hnutí půl roku, rok, dva roky. A investor rovněž utěšeně dobetonuje. Reálného účelu je opět dosaženo.
V prostředí právního státu je cosi takového nemyslitelné. Jde o úřední zvůli bez možnosti účinné obrany.
V přílohách jsou dva „protokoly o ústním jednání“ ze stavebního úřadu v Praze 4, a to z 15. a 16. dubna 2004 ve dvou územních řízeních („Prague Point Building“ a také „Hochtief – přeložky inženýrských sítí“). Hrubky a jazykové kostrbatosti prosíme, přičtěte míře kulturnosti zapisující úřednice. Podstatný je obsah protokolů. Přikládáme náš písemný vstup do řízení, dopis úřadu, kterým jsme od obou řízení odháněni a odvolání, jež byla podána.
Pro bližší osvětlení přikládáme rovněž starší případ stavebního řízení u téhož úřadu (Budějovická alej“), kde je věc sice u soudu, ale Skanska utěšeně staví. Tehdy stavební úřad usoudil, že stavební záměr vyžadující vykácení 85 kusů mimolesních dřevin a zničení zelené plochy není zásahem, jímž by byly dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Navrhujeme, abyste, vážený pane doktore, využil svých zákonných oprávnění, věci prošetřil a navrhl přiměřená opatření k nápravě jak Úřadu MČ Praha 4, tak i na odvolacím orgánu - Magistrátu hl. m. Prahy. Prosíme, abyste za nadřízený orgán považoval Ministerstvo pro místní rozvoj.
S pozdravem a předem s díky
JUDr. Petr Kužvart
na základě přiložené plné moci
A d r e s a pro doručování:
Ateliér pro životní prostředí, Ve svahu č. 1, 147 00 Praha 4
P ř í l o h y :
doklady ke kauzám:
„Prague Point Building“
Hochtief – přeložky inženýrských sítí
„Budějovická alej“ v kopiích
rozsudek MS v Praze z 19.12. 2004 sp.zn. 28 Ca 834/2002 v kopii
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
