Již druhým rokem se po střední Moravě toulá labuť zpěvná, jejímž domovem je Skandinávie. Na rozdíl od našich labutí velkých má žlutě zbarvený zobák a pronikavý hlas. Díky tomu, že je označena kroužkem a žlutým krčním límcem, mají ornitologové dobrý přehled o místech jejího výskytu. Okroužkována byla 19. 1. 2006 v severním Německu a již v dubnu 2006 byla pozorována na Hradeckém rybníku v Tovačově. Krátce se pak objevila v Bzenci na Hodonínsku i na Kroměřížsku a opět se vrátila do Tovačova. V říjnu a v listopadu 2006 pobývala v jižním Polsku, ale již začátkem roku 2007 se zdržovala na Šumvaldském rybníce na Olomoucku. V půlce února byla již potřetí zjištěna na Hradeckém rybníku v Tovačově, ale celou hnízdní sezónu loňského roku strávila na rybníku Pod hrází v Kojetíně. Po zamrznutí rybníka přeletěla na řeku Moravu v Kroměříži a od prosince se zdržovala opět na Tovačovsku, na Anínském jezeře i na Hradeckém a Křenovském rybníku. Nyní je zpět v Kojetíně na rybníku Na Hrázi. Jde tedy o jediný známý případ, kdy se labuť zpěvná po dvě hnízdní období zdržovala v České republice.
Další, tentokrát zcela exotickou labutí, která se nyní vyskytuje na střední Moravě, je labuť černá, jejímž domovem je dokonce Austrálie a Tasmánie. Jak už její jméno říká, je na rozdíl od našich labutí - černá. Zobák má jasně červený, s bílým příčným páskem před koncem horní čelisti. Poměrně často se u nás chová v zoologických zahradách a ojediněle i v soukromých chovech, odkud mohla uniknout do volné přírody. Prvně byla pozorována letos v zimě na řece Moravě v Kroměříži a nyní se zdržuje v hejnu labutí velkých na Zámeckém rybníku v Chropyni.
Výskyt labutě zpěvné ze Skandinávie i labutě černé z Austrálie na střední Moravě považují ornitologové za naprostou raritu.
Jiří Šafránek
Místopředseda MOS středomoravské pobočky České společnosti ornitologické
